Havel 1.dubna v Moskvě
Smlouva s Ruskem bez zájmu veřejnosti
I když ponecháme stranou všechny aprílové žerty pojící se s datem podpisu smlouvy mezi ČSFR a Ruskou federací (1.dubna), zůstane nám pořád ještě řada otazníků. Jejich počet sice nepřevýší součet vykřičníků, zatínaných v minulosti za vynucená hesla o věčných časech, ale přesto…
Žádná sporná místa?
Československá veřejnost neměla možnost - a možná ani zájem - dozvědět se k připravované smlouvě žádné podstatnější podrobnosti. To je první poměrně podivný otazník. Tiskem proběhl stručný obsah rozhovoru prezidenta Havla s agenturou ITAR-TASS, v němž jsme se dočetli, že o smlouvě netřeba diskutovat, neboť neobsahuje sporné body. I když toto zestručnění možná přesně nevystihuje to, co Václav Havel řekl, mohla čs.veřejnost přinejmenším potřást hlavou. Jak je možné, máme-li před očima zuřivé rozbory termínů „vyhnání“, „odsun“, „státní hranice“, vše v souvislosti s ještě neratifikovanou čs.-německou smlouvou, že tato smlouva s dědicem Sovětského svazu neobsahuje žádná sporná místa? Je možné, že zatímco historii nacistické okupace máme podrobně zpracovanou (což neznamená vyřešenou), historii sovětské, mnohem delší a ničivější okupace zatím neumíme zpracovat ani v základní mezinárodně-právní smlouvě? A přitom by mohlo jít opět „pouze“ o slovíčka typu: okupace, politický a ekonomický diktát, hmotná i duchovní devastace…Další otazník se omotává kolem postavení Ruské federace, jako následníka Sovětského svazu. Rusko na sebe vzalo podstatnou část závazků, práv i povinností bývalého kolosu, převzalo sovětské místo v Radě bezpečnosti, ale zatím nemá nijak přesvědčivě vyřešenu ani vlastní pozici v prostoru bývalého impéria. Jak například zajistí Rusko bezproblémový tranzit surovin přes území Ukrajiny, která zpochybňuje jeho následnické postavení, a zároveň s podpisem čs.-ruské dohody vystupuje ze závislosti na rublu? Možná, že tyto otazníky si můžeme ušetřit, zamyslíme-li se nad vlastní budoucností, kde nebezpečí rozpadu státu je možná konkrétnější než v Ruské federaci.
Pět miliard dluhu
Přistupme na to, že Československo se podpisem smlouvy s Ruskem staví na tu stranu světové veřejnosti, která následnickou roli Jelcinova státu akceptuje. Je to jednodušší a praktičtější, zatnout takto do historie pevný bod, z něhož se dá vycházet v případě, že dělení bývalého imperia neskončí brzkou dohodou. Nicméně - je to otazník.„Aprílová“ smlouva je, podobně jako účelově diskutovaná smlouva s Německem, dokumentem základním, jehož cílem není řešení všech případných problémů. Je v ní proto akcentována budoucnost vzájemných vztahů: bez zbytečných přísah na věčnost, za to však s připomínkou pro nás ponižující minulosti a s předpokladem oboustranně korektního přístupu. Mezi námi a Ruskem by měly konečně zavládnout rovnoprávné vztahy alespoň na té úrovni, jaká je za rovnoprávnost považována v civilizovaném světě. Zde tedy - otazník na obou partnerských stranách.Mezi konkrétní a tíživé otázky, které smlouva nemůže rázem vyřešit, avšak měla by je přinejmenším podchytit, patří například pětimiliardový dluh bývalého Sovětského svazu. Tento dluh asi čs.prezidentská a vládní delegace v dubnu z Moskvy nepřiveze. A nemůže za to jen svízelná finanční situace našeho dlužníka. Je nutné připomenout, že část dluhu připadá na „půjčku“, kterou stihla poskytnout Sovětskému svazu Adamcova vláda. Podle dohody má její splatnost začít až za několik let.V zavazadlech delegace by však mohly být jiné cennosti, vezmeme-li do úvahy, kdo nyní kontroluje materiály KGB a připočteme-li k tomu přítomnost ministra vnitra Langoše při moskevských jednáních.
Nový čas nové smlouvy
Do příznačného mlčení jinak agilního, rádoby nezávislého tisku, křičí další otazníky, týkající se vzdálenější i bližší minulosti. Konkrétně: sovětské okupace Československa.Okolo připomínek té vzdálenější historie, kterou sice nezměníme, za to však musíme změnit účelový náhled na ni, patří téměř nekonečné zástupy pomníků, stojících i v místech, kam noha „osvoboditelů“ ani nevstoupila, případně tam jen vpadla s úmysly méně než čistými. Tady nejde o snižování památky lidí, kteří zahynuli v kruté válce, nýbrž o způsob, jakým se ještě nedávno s jejich obětí tendenčně a jednostranně manipulovalo. Otázky posledních dvaceti let zčásti snad řeší smlouva, která se týká způsobu úhrady škod zaviněných pobytem okupačních vojsk v Československu. Paralelně se smlouvou mezistátní ji v Moskvě podepíše ministr životního prostředí Vavroušek.Pravděpodobně málokdo si dnes zcela uvědomuje, že předchozí smlouvy mezi Československem a Sovětským svazem byly více či méně diktátem, zatímco nyní k sobě přistupují zcela rovnocenní partneři. Avšak i tato nová smlouva, přičemž slovo „nová“ zahrnuje nejen údaj dobový, ale i kvalitativní, je pouze bodem v politickém časoprostoru, který je nutné teprve zaplnit. Máme poprvé po dlouhé době možnost začít jej plnit nikoli nadiktovanými vykřičníky. Bylo by tedy škoda začít od počátku nově, ale navenek podle starých schémat. Jinými slovy: smlouva by se měla snažit odstraňovat nejen lety vkořeněné předsudky, ale i současné otazníky. A jsme znovu na počátku úvahy: existuje doopravdy cosi, jako bezproblémová smlouva?
