ČESKOSLOVENSKO 91

Válka v Perském zálivu, rozstřílená Jugoslávie, zánik Sovětského svazu, Gorbačovova rezignace, základní kámen sjednocující se Evropy. V Československu pak napětí kolem osudu federace, dva milióny podpisů požadujících referendum, desítky přijatých zákonů, aukce malé privatizace, útoky skinů.Jaký byl uplynulý rok? Redakce Respektu se před vánoci obrátila na několik desítek politiků a osob, jejichž názory nám připadají zajímavé, s otázkou: „Jak hodnotíte uplynulý rok a co se z Vašeho pohledu změnilo k lepšímu?“ Přinášíme pohledy těch, které se podařilo zastihnout a kdo stačil odpovědět.

V.Klaus, ministr financí ČSFR

Rok 1991 byl rokem velice těžkým, rokem narůstající nervozity plynoucí z ekonomických obtíží, ze slovenského zpochybňování společného státu, z politické demagogie politických sil, které nemají co konstruktivního nabídnout a chtějí těžit z chaosu. Přesto to byl rok velice úspěšný, zvládli jsme liberalizaci cen a zahraničního obchodu, úspěšně jsme zahájili malou privatizaci a připravili všechno potřebné pro privatizaci velkou. Podařilo se nám navíc založit a vybudovat solidní pravicovou stranu - ODS.

Petr Pithart, premiér české vlády

Rok 1991 byl rokem iluzí a deziluzí, a tedy korektur. V prvním čtvrtletí se většina aktérů politické scény ještě mýlila, stále nebylo jasno, kdo je kdo, kdo je s kým a proti komu. Koncem roku už k žádným překvapivým přeskupením nedošlo. Mnozí si své iluze stačili opravit a smířili se s rozčarováním. Tu a tam může dojít k změně firmy, ale v zásadě jsou karty rozdány.V závěru roku se ozřejmil význam rozpočtů, česko-slovenský vztah se přiblížil k zemi. Jeho povahu už neurčují takovou měrou fantazie. Zdá se, že ideje váží méně a čísla víc, ale toto drsné vystřízlivění bylo nutné. Česko-slovenské vztahy byly nemocné, toto je jejich drastická léčba. Je naděje, že zůstanou zakotveny v zemi.Také svět kolem nás se proměňuje. Ubylo konstant, tedy i jistot. Ve střední a východní Evropě je všechno zpochybnitelné. Naproti tomu se západní Evropa během loňska utvrdila ve svých východiscích a nevzdává se integrace. Proto může být naší části kontinentu směrnicí, vodítkem.

Jan Matucha, ředitel NVÚ Ruzyně

Jedna moje babička je Němka, druhá byla Rakušanka: kdybych se v dobách totality rozhodoval o emigraci, s největší pravděpodobností bych neměl problémy se získáním občanství v Rakousku nebo v SRN. Nechtěl jsem to však udělat, věřil jsem, že si problematiku demokratického státu musíme vyřešit sami. Po uplynulém roce vážně uvažuji o tom, že se z tohoto státu vystěhuji.

Sergej Machonin, divadelní kritik

Uplynulý rok vidím jako složité pokračování rozpoutaného procesu, na jehož počátku stál Gorbačov, kterého si dějiny vyvolily jako nástroj sebeopravy - zákonitě jako jednoho ze svých náhodných protagonistů. Ten proces pokládám za planetární proměnu světa směrem k rozumu.Za posun k lepšímu se dá pokládat i to, jak v celé republice ještě zřetelněji vyplavalo na povrch tolik hrozivé pravdy o nás samých: samé zběsilé netolerance, nacionalismus, rasismus, arogantní politický kariérismus, kramářství, chamtivost atd. Je to velký pohyb k poznání přes negaci; vede k střízlivé sebediagnóze, třídícímu procesu, a burcuje protienergii.

Petr Vilhelm, vedoucí kanceláře předsedy KSČM

Uplynulý rok definitivně zabouchnul dveře možnosti návratu k předlistopadovému režimu, to patří k tomu lepšímu. Avšak v žádném případě není příslibem, že nová alternativa, zejména sociálně ekonomická, je lepší - to je dluh, který by měl vyrovnat rok 1992. Otázkou je, kdo je oním dlužníkem. Tento spor rozsoudí zřejmě až volby.

Josef Vohryzek, překladatel a publicista

Uplynulý rok byl dobrý i špatný. Špatný proto, že je ohrožena federace, že se objevuje víc a víc fašistických a polofašistických nápisů na zdech a tiskovin a že to většině novinářů nevadí. Špatné je také, že poslanci odhlasovali několik zákonů, které ohrožují (možná natrvalo) kvalitu právního státu u nás, ale neohrožují KSČ ani StB. A že přijali ty zákony proto, že se nechtějí - ze strachu nebo z lenosti - s komunisty střetat tak, jak se s nimi lidé střetají v zemích, kde takové zákony nechtějí.K lepšímu se změnilo to, že hrstka lidí, kteří na tato zhoršení reagují, reagují líp a líp, takže po volbách přejdou do opozice (parlamentní nebo mimoparlamentní), ta potom bude lepší, a tím oni sami budou taky ještě lepší.

Jan Sokol, místopředseda Federálního shromáždění

Pro mne to byl ten nejdelší, nejtěžší, ale také nejbohatší rok mého života. Komu se zdá být tempo změn pomalé, ať si trochu připomene, co bylo před rokem a před dvěma, nebo ať se podívá kousek na východ.Začínáme rozumět, co je svoboda, a začínáme ji používat - každý jak umíme. Kdo se ještě bojí svobody, tomu je dnes jistě úzko. Kdo se jí nebojí, může už tu a tam vidět jiskřičky naděje: cestování, obchody a zboží v nich, sem tam nějaký ten opravený dům. Se svobodou přišlo ovšem taky mnoho nedobrého: nejistota, drahota, vlčí móresy, sobectví.

Otka Bednářová, Výbor dobré vůle:

V zahraničí se ustavilo devět našich odboček, které nás zásobují nejrůznějšími pomůckami pro zdravotně postižené. Přivezly mechanické a elektrické vozíky, inkubátory, polohovací postele, zubolékařská křesla, dialýzy, implantofixy, medikamenty, glóbusy a hodinky pro nevidomé děti, optakony, berličky, ale také hračky, sladkosti a nejrůznější šatstvo i potraviny, dokonce i dvě sanitky. Lidé jsou oslovitelní, daleko víc vnímají své nemocné a zdravotně postižené spoluobčany. V mnoha městech pro ně vytvořili i lepší podmínky, bezbariérové chodníky, stacionáře rodinného typu - jako třeba ve Stochově, Teplicích, Olomouci, Zlíně, Praze i v Čáslavi. To je překvapující v době, kdy by se mohlo zdát, že se každý žene jen za svým prospěchem a vlastním cílem.

Stanislav Drobný, předseda Konfederace politických vězňů

Současná politická situace není taková, aby rok 1991 mohl být hodnocen jako vysloveně kladný. Hrozí rozpad federace, česká reprezentace je silně postkomunistická. Nebylo učiněno téměř nic k očištění veřejného života od těch, kdo měli z titulu minulosti odejít z funkcí. Brzdí ekonomický i demokratický vývoj státu.Zahraniční politika je pod silným vlivem nositelů idejí minulého režimu. Nedošlo k potrestání ani těch nejtěžších zločinů minulého režimu, což vyvolává strach, nejistotu a rezignaci občanů. Nové zákony jsou nedokonalé a jejich prosazování je úmyslně brzděno. Tisk a televize jsou neobjektivní. Chybí udělat mnoho pro to, aby ve školství byla výuka vedena k naplnění demokratických zásad a ze školství byli vyloučeni zkompromitovaní pedagogové. Silně znepokojující je stav vnitřní bezpečnosti i stav v armádě, kde trvale přežívají přisluhovači starého režimu.Co vidíme kladně: žijeme v relativně demokratické společnosti, byly přijaty některé důležité zákony: zákon o době nesvobody, novela trestního zákona (par.260) a v návrhu k projednávání je zákon o protikomunistickém odboji.

Pavel Bratinka, předseda ODA

Uplynulý rok byl dobrý. Byly přijaty klíčové zákony, které vyhazují či vyhodí do povětří jednu citadelu socialismu za druhou. Zároveň se konečně rozpadl SSSR a lze tedy definitivně odpovědět na dávnou (1969) Amalrikovu otázku „Přežije SSSR rok 1984?“ slovy „Jen velmi krátce.“

Martin Porubjak, předseda ODÚ-VPN

Uplynulý rok nebol nudný, bol plný paradoxov. Rozsypali sa nám RVHP, Varšavská zmluva a konečne aj komunizmus, a my sa zrazu cítime akýsi bezprízorní. Roky nás desil sovietsky mastodont na východe - rozpadol sa a desí nás taký rozkúskovaný ešte viac. Okolo nás sa rúcajú impériá a tečie krv a my, Česi a Slováci, sa handrkujeme neraz o maličkosti. Naši premiéri musia vycestovať do Oxfordu, aby si z odstupu uvedomili malichernosť našich sporov.

Ludvík Vaculík, spisovatel

Nevidím nic, co by se mi nějak zvlášť líbilo.

Terezie Hradilková, sdružení Pražské matky

S rokem 91 odešla doba velkých činů, nadšení, rozhodnutí a náhlých zvratů. Přišel čas razítek, každodenního dohadování: ne již s komunisty, ale s hloupostí, leností, nezodpovědností a sobectvím. Zájem o etické, filozofické, ekologické, perspektivní otázky u veřejnosti opadá.Dnes je ekologickým iniciativám jasné, že ochrana životního prostředí a budoucnost Země jsou ukazatelem vyspělosti vědomí a kultury regionu či skupiny lidí. Politika je v tomto směru nástrojem. Snad jsme na cestě od kolektivní nezodpovědnosti k osobní zodpovědnosti.

JUDr.Emil Ščuka, předseda Romské občanské iniciativy

Uplynulý rok vidím jako rok promarněných šancí, nenaplněných poslaneckých mandátů, vzájemných stranických a vládních potyček a řevnivosti, nadutosti, pýchy, jako rok oddalující vstup naší republiky do Evropy a přibližující nás k Balkánu, jako rok československého pošilhávání po rasismu. A také jako rok lidskosti našeho prezidenta.Co se změnilo k lepšímu? Něco snad ano, ale já o tom nevím.

Tomáš Ježek, ministr ČR pro správu národního majetku a jeho privatizaci

Udělali jsme strašně moc práce: 20.ledna jsme měli první aukci v malé privatizaci a dnes už malá privatizace běží v celé republice. Všichni to považují za samozřejmost, přitom jsme museli všechno roztlačit, vymyslet do posledního šroubku, připravit, zorganizovat…

Václav Jamek, spisovatel, redaktor

Rok 91 byl znepokojivý, začaly v něm bobtnat zárodky konfliktů na příští možná roky nebo desetiletí. Tím se naštěstí prolamuje zjednodušené ideologické vidění z minulého roku a vrací se nám vědomí, že svět je v každé historické situaci nějak ohrožen. Týká se to třeba Sovětského svazu a Jugoslávie. Pokud jde o naši zemi, znepokojivé mi připadá nezodpovědné chování nové politické třídy, která měla za úkol položit instituční a demokratické základy společnosti. Politikové se dnes ale chovají, jako by tyto základy už existovaly: viz jejich vnitřní konflikty a politikaření. To všechno probíhá na velice křehkém společenském základě, který ohrožuje společnost. Tady mi připadá, že těžká odpovědnost bude jednou přičtena parlamentu, který projevuje velké lpění na své všemohoucnosti a zároveň vlastní nemohoucnost. Měl dát této zemi ústavu, ale v tomto úkolu neuspěl.A k pozitivům: potvrzuje se otevřenost situace, ve které žijeme, problémy se veřejně debatují, jakmile vyvstanou, takže vedle nevyhnutelného žvástu se může uplatnit i jasné vědomí a smysl pro analýzu.

Daniel Kroupa, místopředseda ODA

Vnitřní politickou scénu loni charakterizoval rozpad protitotalitních hnutí a formování politických stran. Taková diferenciace znamená zvyšování politické kultury a nejen stranické hašteření, jak se někdy může zdát. Vždyť i stranické spory v minulém roce získaly věcnější obsah: zákon o půdě, občanský zákoník, soudnictví atd. Byly to parlamenty a ne vlády, kde se odehrávalo to nejdůležitěší - tento posun by neměl uniknout naší pozornosti! Zájem sdělovacích prostředků a veřejnosti byl soustředěn k takovým věcem, jako jsou lustrace, které se vlečou až k úplnému společenskému sebeznechucení. Ale nemylme se - lustrace jsou nepříjemné právě tím, že odhalují pravdu o nás samých. A po právní stránce s nimi dnes zápasí (s využitím čs.zkušeností) i kultivované zákonodárství německé. V tom loňském roce u nás proběhla hotová legislativní revoluce, jejíž důsledky budeme schopni zhodnotit až po několika letech. Podobně jako ekonomickou reformu.