Prezident kontra parlament

Dva návrhy volebního zákona

Desátého prosince doručil prezident Havel Federálnímu shromáždění svůj návrh nového volebního zákona. V pátek třináctého však poslanci stále jeho text neměli k dispozici: údajně se ho dosud nepodařilo rozmnožit. Minulý týden politické grémium parlamentu navíc rozhodlo, že zákon plénum projedná až spolu s balíkem ostatních prezidentových návrhů někdy v lednu příštího roku.O tom, jak a do kterých zákonodárných orgánů budeme v příštím roce volit, rozhodnou nakonec poslanci Federálního shromáždění. Bojovnost, s jakou se na diskusi o prezidentově návrhu připravují, dává tušit, že dojde k další rozepři mezi hlavou státu Federálním shromážděním.

Poměrný a většinový systém

Obecně lze volební systémy rozdělit do dvou skupin: poměrné a většinové. V poměrném občan volí strany nebo hnutí, které si mandáty rozdělují podle procenta ve volbách získaných hlasů. Procenta stran, které se do sněmovny nedostaly, protože nepřekročily volební hranici, se poměrným způsobem rozdělují mezi ty které uspěly. Tento systém sází především na strany a jeho nespornou výhodou je, že ze hry eliminuje trpasličí partaje. Nevýhodou je velká nepřehlednost; volič přesně neví, kdo jej v zastupitelském sboru reprezentuje.Většinový systém naopak preferuje osobnosti na úkor politických stran. Volební okrsky jsou malé (jejich počet se kryje s počtem poslaneckých mandátů) a zvítězí v nich ten, kdo získá zákonem určený - většinou nadpoloviční - počet odevzdaných hlasů. Tento systém umožňuje, aby se do zákonodárného sboru dostali i zástupci malých a regionálních stran a uskupení. Zaručuje ovšem voličům průhlednost: vědí, komu dávají hlas, a jejich obvod pak zastupuje vždy jeden konkrétní poslanec.Volební zákon, podle kterého jsme před dvěma roky volili, je založen na poměrném principu. Volič však mohl tzv. preferenčním hlasem ovlivnit pořadí na stranické volební listině a „posunout“ tak svého kandidáta dopředu.

Poslanecký návrh

Jedenáct poslanců z osmi různých stran předložilo před několika týdny návrh novely volebního zákona. Jejich úprava zachovává stávající poměrný systém a soustřeďuje se pouze na změnu jeho dílčích nedokonalostí. Dosavadní zákon např. neumožňuje volit občanům ČSFR žijícím se v cizině. Poslanci proto navrhují tzv. korespondenční alternativu, podle které by občan dostal možnost hlasovat „dopisem“. Dále chtějí upravit podmínky, které musí kandidující strany splnit: voleb se mohou účastnit jen ty strany nebo hnutí, které mají deset tisíc registrovaných členů. Chybějící členy lze ovšem nahradit podpisy občanů podporujících účast strany ve volbách. Bez jakýchkoli podmínek mohou kandidovat strany, které jsou dnes v parlamentu nebo které v minulých volbách získaly alespoň deset tisích hlasů.Spornou otázku přístupu partají do televize a rozhlasu návrh řeší dvěma variantami. První předpokládá rozdělení celkových pětatřiceti hodin přiděleného vysílacího času mezi všechny kandidující strany rovným dílem, druhá rozděluje všem pouze patnáct hodin a zbylých dvacet dává k dispozici stranám, které mají v dnešním FS poslanecký klub.Poslední novinkou poslaneckého návrhu je paragraf, který politické straně umožní žádat na kandidátovi potvrzení o lustraci. Jeden z iniciátorů poslaneckého návrhu Petr Kučera (OH) k tomu však říká: „Podle mého názoru by lustrace kandidátů měla být povinná. Volič má právo vědět o kandidátovi všechno a je pak jeho věcí, jak bude hlasovat. OH zřejmě předloží v tomto duchu pozměňovací návrh.“

Dvě stě volebních obvodů

Na rozdíl od poslaneckého návrhu chce prezidentova koncepce dosavadní volební zákon radikálně změnit: vychází z většinového systému, který tu a tam doplňuje prvky systému poměrného.Počet volebních obvodů by se měl rovnat počtu míst ve sněmovně. (Bude-li přijat prezidentův návrh na zřízení jednokomorové sněmovny a Federální rady, mělo by jich, podle Havla, být dvě stě. Na jeden volební obvod tak připadá zhruba 50.000 voličů.) V každém obvodě může strana nebo koalice stran - zákon mluví o volební aliancích - postavit jen jednoho kandidáta. Podmínky startu jsou obdobné jako v poslaneckém návrhu: buďto kandidáta navrhne strana s desetitisícovou základnou, nebo on sám předloží jeden tisíc podpisů z příslušného volebního obvodu.V prezidentově verzi by na volebním lístku měla být jen jména kandidátů a v závorce strana, která je navrhuje.Pořadí jmen na lístku určí los. I návrh V.Havla počítá s pětařiceti hodinami vysílacího času ve státních médiích, které chce rozdělit následovně: dvacet hodin rovnoměrně všem účastníkům, zbývajících patnáct mezi strany, které fungují v dnešním FS

Dva hlasy

Havlovou novinkou je návrh na zavedení dvou hlasů pro každého voliče. První hlas dostane kandidát, kterému volič dává přednost. Druhý může (ale nemusí) dát tomu, koho by podporoval v případě, že jeho první kandidát neuspěje. Pokud občana nikdo doopravdy nezaujal, může odevzdat jen druhý hlas. Nemůže však hlasy dublovat: tj. přidělovat dva první nebo dva druhé. Netradiční systém dvou hlasů řeší problém druhého kola voleb, který je v klasických většinových systémech běžný a ve kterém je zpravidla nižší voličská účast.Vítězem voleb se stává kandidát, který obdrží nadpoloviční většinu odevzdaných prvních hlasů. Pokud žádný kandidát tuto hranici nepřekročí, vyhrává ten, kdo po sečtení prvních a druhých hlasů dostal nejvíc, ovšem jen za předpokladu, že pro něho celkem hlasovalo (prvním nebo druhým hlasem) čtyřicet procent voličů. Jestliže ani pak není mandát obsazen, o jeho přidělení se rozhodne poměrným systémem.Ústřední volební komise nejprve vypočítá, kolik strany dostaly platných hlasů, a vyřadí ty, které nepřekročily stanovenou hranici pěti procent. Dosud neobsazené mandáty budou rozděleny v rámci „druhého“ kola.První a druhé hlasy odevzdané kandidátům v obvodech, kde nikdo nebyl zvolen, se spočítají jako hlasy pro ty strany, které je navrhly. Pořadí kandidátů na stranické volební listině se v takovém případě určuje podle počtu prvních a druhých hlasů, které sice kandidátům nestačily k regulérnímu vítězství, ale v tuto chvíli vlastně fungují jako hlasy preferenční.Podle počtu hlasů, které strana v dosud neobsazených obvodech získala, se pomocí matematického přerozdělení (tzv. D'Hondtov princip) vypočítá, kolik poslaneckých míst dostane. Počet získaných hlasů každé ze stran se vydělí počtem mandátů a výsledky dělení se podle velikosti seřadí. Pořadí získaných čísel určí poslanecká místa, které strany nakonec dostanou.Strana, která navrhla kandidáta, jenž dostal více než dvě procenta hlasů, dostane za každý platný hlas šest korun ze státního rozpočtu federace. Pokud volby z nějakého důvodu neproběhly, byly neplatné nebo se mandát v průběhu volebního období uvolnil, počítá prezidentův návrh s možností náhradních nebo doplňujících voleb.

V parlamentu odpor

Většina poslanců FS se ovšem staví proti jakékoli formě většinového volebního systému a zřejmě prezidentův návrh odmítne. Petr Kučera (OH) říká: „Vznikla by řada technických problémů s rozparcelováním nových volebních obvodů. Musel by se také sjednotit počet poslanců v národních radách s počtem nových volebních obvodů. Při existenci tolika politických stran by většinový systém (v kterém mají i trpasličí strany šanci - pozn. aut.) navíc vedl k tomu, že budoucí parlament by mohl být neschopný jednání: poslanci by totiž především prosazovali místní zájmy svých voličů na úkor obecných."Mužem, který dával Havlovým představám o volebním zákoně konkrétní podobu, je přední odborník na volební systémy, profesor Mnichovské univerzity JUDr.Vladimír Klokočka. K námitkám poslanců říká: "Prezidentův návrh je pro volby do jednokomorového parlamentu, národní rady by měly být voleny systémem, který jim odpovídá. Pokud by se rozhodly pro prezidentův návrh a volby by měly být v týž den jako federální (a není pro to žádný důvod kromě finančního), mohl by volič odevzdat jeden hlas do federálního parlamentu a příslušný počet dalších do národní rady. Okrskové komise by výsledky hlasování do národní rady postoupily příslušné Ústřední volební komisi republiky, která by je propočítala. To je jen technický problém.“

Federální rada

Poslanci také tvrdí, že většinový systém by vedl k vytvoření dvou předvolebních politických bloků, pravého a levého. Po volbách by se však tyto koalice rozpadly a voliči by se mohli cítit podvedeni. Profesor Klokočka k tomu říká: „Systém dvou hlasů a postavení jen jednoho kandidáta v každém volebním obvodě nutí strany do nejtěsnější možné aliance. Povolební rozpad koalicí a demagogické zdůrazňování místních specifik nemůže vyloučit žádný volební systém. Je to politická záležitost a otázka vyspělosti voličů, komu dají svůj hlas."Averzi poslanců k Havlově návrhu volebního zákona zřejmě způsobuje jeho provázanost s prezidentovým konceptem jednokomorové sněmovny a Federální rady (FR). Někteří poslanci (především z ODS) tvrdí, že způsob volby členů FR (volit je mají poslanci národních rad) je porušením demokratického principu přímé volby. Podle poslanců by prý schůzky Federální rady byly trvalými "Papierničkami“ a v praxi by rada znamenala jen další hřeb do rakve rozpadající se federace.Podle profesora Klokočky je princip nepřímé volby do Federální rady běžný i v zaběhlých demokraciích (např. Francie, Itálie, Německo): "Je logické, aby druhá sněmovna byla volena jiným způsobem než první, protože má specifickou roli. V Německu jsou členové Spolkové rady (která má stejně jako plánovaná FR pravomoc vracet všechny zákony) dokonce jmenováni zemskými vládami a nepřináší to větší problémy. Chceme-li zůstat ve federaci, budeme se muset smířit s právem Slovenska blokovat určité zákony. Jinak to prostě nejde."Poslanecké obavy nerozptýlila ani nedávná beseda s prezidentem. V.Havel totiž většinou jen opakoval už známé a velmi obecné argumenty, které ho k návrhu na vytvoření Federální rady vedly. Na konkrétní dotaz, proč jeho návrh obsahuje ustanovení, že jednání rady jsou neveřejná, dokonce nedokázal odpovědět.