Krizový scénář

Rozdělení státu se stává skutečnou hrozbou. Abychom pochopili případné ekonomické důsledky takového aktu, musíme si ujasnit základní pojmy. Není úplně jasné, jakým způsobem může Slovensko svou samostatnost vyhlásit: zda bude za samostatnost považováno vyhlášení svrchovanosti - tedy nadřazení slovenských zákonů nad federální -, nebo zda bude úplným osamostatněním přijetí tzv. čisté ústavy. Jisté je, že přijetí deklarace o svrchovanosti nadřadí slovenské zákony nad federálními. Ve společném státě nemůže existovat ekonomické zákonodárství, které se rozbíhá různými směry, a česká strana by tedy musela přistoupit k zásadním opatřením. Zkusme si představit, že se jednoho dne probudíme v rozděleném státě. O názor na některé aspekty krizového scénáře české vlády i možného rozdělení státu jsme požádali místopředsedu české vlády dr.Jana Stráského (citáty uvnitř článku).Ekonomické oblasti se týkají tyto zásadní otázky: 1. Jaký bude osud společné měny? 2. Jak tomu bude s pohybem zboží, pracovních sil a kapitálu mezi nově samostatnými státy? 3. Jaká bude budoucnost společných sítí (telekomunikací, pošt a dopravy)? 4. Jak rozdělit ekonomické závazky a pohledávky společného státu? 5. Jak dělit společné instituce, jejichž zakladatelem jsou federální orgány (tedy např. Státní banku československou)?

Bude možná měnová unie?

Rozhodnou-li se dva samostatné státy pro společnou měnu, musí za tím účelem vytvořit tzv. měnovou unii. V ekonomické terminologii měnová unie znamená dva státy s jednotnou měnou nebo dva státy s různou měnou, jejíž kursy jsou pevně (natvrdo) svázány. Dva samostatné státy nemohou ovšem sdílet jednotnou emisní banku. Měnová unie tedy předpokládá, že se oba státy dohodnou na společném výkonném orgánu, který by kontroloval činnost jejich emisních bank. Měnových unií ve světě mnoho neexistuje. Jako příklad lze uvést měnovou unii dvou německých států, která platila půl roku před sjednocením Německa v roce 1990. Součástí tzv. krizového scénáře české vlády je možnost tzv. okolkování měny.dr.Jan Stráský: „Okolkování měny je základní nástroj, jímž se odděluje měna, která obíhá ve větším teritoriu, tak, aby byla označena pro oběh v některé jeho části. K rozdělení našeho státu by mohlo dojít mnoha různými způsoby a rozdělení měny nemusí být vždy prvním z jeho důsledků. Prohlubující se ekonomická odlišnost obou států by ale pochopitelně zkracovala období, kdy může být měna jednotná a nerušeně obíhat. Vše souvisí s konkrétním průběhem rozpadu státu. Může to být pozvolný proces, ale také může dojít k okolkování měny přes noc, to záleží na okolnostech. Máme krizový scénář pro rozchod ve zlém, ale i pro rozchod dohodou.“

Od celní unie po obchodní válku

Další otázkou, kterou bude třeba v případě rozchodu bezodkladně řešit, je pohyb zboží mezi dvěma státy. Zboží se může pohybovat buď v rámci společného státu (unitárního i federálního), v rámci celní unie (dohoda o bezcelním pohybu zboží mezi dvěma samostatnými státy), nebo mezi dvěma státy, které jsou odděleny celními bariérami. Existují i různé jiné druhy svazků a dohod. V jednotlivých případech mohou zahrnovat například ujednání o dovozních kvótách a zvýhodněných celních tarifech a sazbách. Je ale znám i pojem obchodní válka. Dojde-li k ní, je pohyb zboží mezi státy minimální nebo žádný.Stráský: "Cena produktu je pochopitelně dána jeho výrobní cenou na celém území. Například litr mléka se na Slovensku vyrábí za jinou cenu než v Čechách, ale při vývozních operacích se prodává za cenu jednotnou. Jakmile by se jednalo o rozdělení ekonomik, muselo by se jednat i o celních otázkách. Pro obě strany by bylo výhodné určitou dobu nějakou celní unii udržet a během této doby spočítat výrobní ceny na tom kterém teritoriu. Jakmile bychom dospěli k cenám, jednoduchou operací bychom zjistili, zda hodnoty, které zjistíme, zvýhodňují výlučně jednu stranu. Druhá strana by pak vyžadovala celní ochranu a měla by důvod od celní unie odstoupit."Jaká by asi byla realita? Je pravděpodobné, že i kdyby na Slovensku vznikl totalitní stát, sotva by se bránil vývozu zboží, které by na jiných trzích těžko prodal. (Východoslovenské železárny, které mají reálné možnosti vyvážet své polotovary za konvertibilní měnu, jsou spíše výjimkou a slovenskou ekonomiku nespasí.) Byl by totiž sám proti sobě, protože Slovensko by se dostalo do obrovských hospodářských potíží. Kdyby měl nový slovenský režim v úmyslu bránit dovozu zboží z české republiky, dostal by se jistě do rozporu s institucí GATT (Všeobecná dohoda o clech a obchodu) - pokud by ovšem samostatné Slovensko bylo jejím členem.

Pohyb pracovní síly

V rámci společného federativního státu se pracovní síla pohybuje bez jakéhokoliv administrativního omezení. Trh práce je tedy volný. K čemu by došlo po rozpadu státu? Budeme v Čechách stát o „gastarbeitry“ ze Slovenska a naopak? V případě trhu práce je nutné počítat s velmi komplikovaným jednáním o daňových aspektech. Přestože je ve světě zvykem, že daně z příjmu se odvádějí státu, kde zaměstnanec pracuje, byla by tato otázka jistě palčivá.Stráský: „V České republice pracuje víc slovenských občanů než českých na Slovensku. Výsledky své práce nechávají tam, kde pracují, ale důchodové nároky uplatňují doma. Ve světě známe mnoho příkladů, kdy jsou důchody skutečně vypláceny zemí, ve které dotyčný celý život pracoval. Pravděpodobně bychom se museli a měli zachovat obdobně.“

Pohyb kapitálu

Každá ekonomika se přirozeně snaží přilákat kapitál a stejně přirozeně se odlivu kapitálu ze své země brání. Značné regulace platí i uvnitř Evropského společenství. V našich zemích je kapitálu dosud tak málo, že lze jen těžko mluvit o jeho přílivu a odlivu. Potenciálně nám ovšem hrozí jiné zdroje konfliktů: samostatné Slovensko by se zákonitě a okamžitě dostalo do rozpočtové krize a muselo by řešit rychle se prohlubující deficit v rozpočtu. V zásadě by mělo dvě možnosti: buď si půjčit (bude samostatné Slovensko dostatečně stabilním státem, aby mohlo půjčky garantovat?), nebo prodávat státní obligace. Česká strana se může bránit odlivu kapitálu, který by mohl mít zájem slovenské obligace levně skupovat.Stráský: „Samostatná Slovenská republika by jistě rozpočet sestavila. Rozpočet dokážou sestavit i rozvojové země. Kdyby se Slovenská republika rozhodla, že cena ‚svobody‘ je pro ni důležitější než životní úroveň, a podstatně snížila sociální dávky, nároky a důchody, kdyby se prostě rozhodla zvolit chudobu, dozajista rozpočet sestaví."Pro Českou republiku se rýsuje jiné vážné nebezpečí: v rámci kupónové privatizace mají investiční kupónové fondy registrované na Slovensku možnost získat akcie českých podniků bez omezení. Jak bude česká vláda postupovat v případě rozdělení státu?Stráský: "V kupónové privatizaci se majetek rozdává. Slovenští občané by se mohli zadarmo stát majiteli např. třetiny ekonomického potenciálu České republiky. Ve federálním státě tomu nikdo nebrání a bránit nechce. Pro případ zhoršujících se vyhlídek na zachování společného státu a my i slovenská strana zvažujeme řešení, při němž by se objem majetku pro kupónovou privatizaci rozdělil na český a slovenský. Investiční kupónové fondy by se pak mohly ucházet pouze o podniky na teritoriu své republiky. Kdyby ovšem k rozdělení federace došlo až po zahájení kupónové privatizace, nebylo by toto řešení už možné, jedině nějakou dohodou o mezistátním vyrovnání. Jednalo by se vlastně o krádež.“

Sítě, banky, pohledávky

Problematika rozdělení společných sítí (komunikace, pošty, železnice, plynovody, ropovod apod.) přesahuje rámec našeho článku. Opět lze očekávat problematická vyjednávání, která by se nepochybně zabývala tím, kdo a kdy tu kterou komunikaci či plynovod postavil apod. Podobně obtížné by bylo i jednání o rozdělení společné emisní banky, tedy SBČS.Stráský: "Oddělení měny je součástí krizového scénáře. To ovšem neznamená pouze oběživo, ale i úvěrové peníze. Kdyby se oddělilo to, s čím banka pracuje, rozdělila by se i banka. Institucionální stránka by tedy byla jednoduchá, ale věcná složitější: dohody o množství oběživa, dluzích a závazcích mezi státní bankou a státními rozpočty apod."Jak dělit ekonomické pohledávky a závazky státu? Ilustrativní příklad je MMF: Československo je tzv. adresátem půjček MMF. Museli bychom se dohodnout na splácení prostředků, které pro nás již byly uvolněny, ale problém by vznikl s přislíbenými nároky. Jak by se dělilo členství v MMF? To by záleželo především na politice MMF. Technicky by se určitě s rozdělením státu vyrovnal, protože nepochybně zná metody, jak rozdělovat smlouvy. Záleželo by ovšem na slovenské straně, zda by na návrhy MMF přistoupila. Je tu ještě celá řada podobných otázek: na koho se budou například vztahovat závazky spojené s podepsáním asociačních dohod s ES apod.

Pro koho by bylo rozdělení horší?

Součástí krizového scénáře české vlády jsou propočty, komu rozdělení státu uškodí víc. Je vypracován tzv. seznam zbožové výměny, který zkoumá, v čem jsou strany na sobě závislé. Česká republika má větší podíl tzv. finální výroby, na Slovensku převažuje výroba polotovarů. Na druhé straně je Česká republika vývozcem energie na Slovensko. Problematický bude transfer zboží, jakým je ropa a plyn. Někteří pesimisté se obávají, že poroste-li napětí mezi oběma státy, mohou Slováci ropovod či plynovod jednoduše zavřít. V tom případě by se ovšem jednalo o akt mezinárodního terorismu. Důležité také je, že by nešlo pouze o ropu „pro“ Českou republiku, ale také o ropu „ze“ Sovětského svazu či Ruska, která se prodává za valuty. Slovensko by si takovým činem mohlo proti sobě poštvat východního souseda.Stráský: „Scénář se zabývá i touto možností. Ropovody z Ruska v Čechách končí, a proto je ropa citlivý bod. 85% plynu však proudí do jiných zemí. Prostor pro dohodu vidím, protože Česká republika dodává na Slovensko elektrickou energii i uhlí, a to levněji než za světové ceny. Jak veřejnost dobře ví, připravujeme ropovod ze Západu, možná i dva. V případě nutnosti jsme připraveni i na variantu vybudovat ropovody ve velice krátkém čase, tedy položením na povrch za pomoci ženijní techniky."Slovensko by neudrželo vnitřní konvertibilitu, v Čechách by hrozil další výpadek trhuČeská republika vytváří přibližně 80% tzv. devizového produktu (vyrobené zboží, které se prodává za tvrdou měnu) celé federace, Slovenská republika pouze kolem 20%. K čemu by došlo po osamostanění Slovenska? Slovenský stát by měl v zásadě dvě možnosti: buď drasticky devalvovat svoji měnu (říkejme ji pracovně slovenský groš), což by mělo katastrofální dopad na slovenskou ekonomiku, nebo zavést přídělový systém deviz, což znamená doslova návrat k centrálnímu plánování. Není vyloučeno, že právě to může být záměrem některých politických sil na Slovensku. Direktivní příděl deviz znamená ztrátu vnitřní konvertibility "slovenského groše“. Kdyby se Slovensko rozhodlo devalvovat, směnný kurs se odhaduje 40–50 „slovenských grošů“ za marku.Českou republiku čeká jiné nebezpečí. Musela by odolat krátkodobějšímu šoku, srovnatelnému s výpadkem sovětského trhu. Samostatný slovenský stát by totiž nebyl pravděpodobně schopen za zboží platit ani „tvrdými groši“, natožpak ve valutách.Stráský: „Tento výpadek by pro Českou republiku po rozdělení byl největším nebezpečím. Řešení by bylo velmi obtížné a krizový scénář je nevymyslí. Zatím se totiž potýkáme s řešením výpadku sovětského trhu. Ať zastáváme jakékoli politické názory, další propad výroby s dalšími sociálními důsledky je možný jen do určité míry. Museli bychom patrně žádat o pomoc v zahraničí. Záleží ovšem na tom, koho by mezinárodní instituce braly jako nástupnický stát. Nejsou vyloučena i embarga, kterými se může svět rozpadu naší federace bránit. Žijeme v Evropě, kde jsou všechny trhy obsazeny. Proto také česká vláda podniká spanilé jízdy po celé zeměkouli. Zkušenost nám totiž ukazuje, že by nám Evropa nepomohla více, než nám pomáhá dosud, a to je málo."Někteří politici si představují, že je-li rozpad federace nevyhnutelný, může k němu docházet postupně, přes přechodné stadium konfederace a měnové či celní unie. Nesmíme ovšem zapomínat na známé ekonomické pravidlo, že každá unie musí být výhodná pro obě strany. Unie zpravidla vytvářejí stejně silní partneři, jinak zákonitě dochází k tomu, že se slabší partner stává ještě slabším a silnější partner sílí. Z naší politické scény, především pak ze slovenské, se začíná vytrácet logika, je tedy třeba připravit se na nejhorší. Málokterý český politik by se totiž po eventuálním rozpadu ČSFR mohl vymlouvat na to, že jsme museli opět čelit "vnějšímu nepředvídatelnému šoku“.