Proč je privatizace politickým cílem

Z privatizace se stalo politikum. I ministr financí Václav Klaus nedávno privatizaci prohlásil za politický cíl, třebaže ještě v červenci vyjádřil v rozhovoru pro Respekt obavy z jejího zpolitizování. Řekl tehdy, že by bylo katastrofou, kdyby se opět stala předmětem politických diskusí otázka, zda, jak, v jakém rozsahu a případně v jaké časové posloupnosti privatizovat.Co se změnilo? Na rozdíl od Slovenska se ve vládních kruzích České republiky ani federace nediskutuje o tom, v jakém rozsahu privatizovat. V posledních dnech se tu však znovu vynořilo náléhavé téma: konkurenční privatizační projekty a termín zahájení kupónové privatizace.

Závod s časem

Před čtrnácti dny česká vláda rozhodla odložit privatizaci o dva měsíce. Na první pohled nepodstatná maličkost. V ekonomii ovšem existuje jeden důležitý faktor: čas. Úspěšnost každého děje, ke kterému dochází, závisí na tom, jak je rozložen v čase, jak rychle se stane. Druhá, pochopitelně neoddělitelná, stránka mince je právě otázka politická. Naše hospodářství prochází recesí, se všemi dobře známými dopady a důsledky. Nejobtížnější období máme teprve před sebou. Bohužel přijde do období voleb. Není vyloučeno, že bude klesat podpora vládního scénáře ekonomické transformace. Bude se vytrácet politická vůle, bez níž se nemohou v demokratické zemi uskutečnit jakékoli změny. Je zřejmé, že se sociální demokraté, komunisté, odbory i populisté všeho druhu pokusí z celé situace vytěžit maximální politický kapitál.Zahraniční kapitál naše hospodářství nespasí; to bylo už mnohokrát řečeno. Nehrál totiž hlavní roli v žádné zemi, kde se přechod k tržnímu hospodářství zdařil. Spolehnout se musíme především na vlastní síly a schopnosti. Privatizace je jediným zásadním faktorem oživení ekonomiky, se kterým můžeme v dohledné době počítat. Jediným faktorem, který může změnit chování podniků. Těžko lze přijmout zcestné návrhy opozičních ekonomů o zvýšení rozpočtových výdajů, stanovení „výhodnějších“ směnných kursů, posílení státního intervencionismu.Změna vlastnických vztahů s sebou nese prvek nezvratnosti v naší cestě k tržnímu hospodářství, který právě populistické kruhy nejvíce dráždí. Je stále více zřejmé, že si nemůžeme dovolit jen počítat s tím, že faktor času existuje; jsme v situaci, kdy musíme s časem ze všech sil závodit.

Nebezpečí chaosu

Minulý týden proběhla ve FS diskuse k vládní zprávě o hospodářské situaci s předpovědí vývoje do konce příštího roku a v roce příštím. Ve zprávě se mj. říká: „Nelze vyloučit, že se v chování podnikového managementu objeví snahy oddálit nezbytná řešení finanční situace podniků na období po privatizaci. To může vyústit k uvolnění finanční disciplíny, k vyčerpání směrného růstu mezd i k dalšímu prudkému růstu zadluženosti podniků.“ Vláda ve zprávě zdůraznila vysoký stupeň monopolizace ekonomiky. „Podniky jsou nadměrně velké a mají málo mobilní aktiva. To vytváří podmínky pro monopolní chování a nadměrnou vzájemnou závislost podniků. Lze očekávat, že jednotliví výrobci budou na vládu vyvíjet tlak, aby pro sebe dosáhli zmírnění podmínek. Nebezpečí "lobbyismu“ a snah o narušení pravidel ekonomické soutěže je reálné.„Citované pasáže názorně ilustrují, jak nebezpečné důsledky bude mít odložení začátku kupónové privatizace, třeba jen o několik týdnů. Další prodloužení nerozhodnosti a stavu bezvládí v "podnicích v mrazničce“ (V.Klaus), tedy v těch, které nejsou ani státní, ani soukromé, může totiž mít ještě horší důsledky, než o kterých hovoří vládní zpráva.Druhá pasáž se týká monopolů. Důsledná antimonopolní politika je dalším stavebním prvkem tržního hospodářství. V době, kdy se vláda rozhodla, že nebude rozbíjet monopolní podniky (a provádět masově strukturální opatření před privatizací) administrativně, počítala právě s tím, že kupónová privatizace začne co nejdříve, tedy podle harmonogramu. Jinak by se musela rozhodnout k pozvolné cestě privatizace, spojené právě s důslednou demonopolizací. Ta by ovšem mohla trvat dlouhá léta.

Hra s ohněm

„Myslím, že vaše metoda je funkční, i když má pochopitelně nedostatky. Ze všeho nejdůležitější je začít. Až dosud byl totiž každý návrh privatizace ve všech východoevropských zemích odstaven,“ říká americký ekonom Jeffrey Sachs. Nutno dodat, že protichůdná prohlášení ministra Tomáše Ježka k zahájení kupónové privatizace, která pronášel v posledních dnech a týdnech jen těžko prospěla k dobru věci. Tolik potřebnou důvěru obyvatel ve funkčnost kupónové privatizace to jistě nevzbudilo. Projevuje se to mimo jiné v drastickém nezájmu občanů o registraci kupónových knížek (k 11.11 jich bylo v celé federaci zaregistrováno pouze 46 241). Ministr Ježek je jistě charakterní člověk, jedná pod obrovským tlakem. Politik v tak důležité funkci by ale neměl projevovat slabost a nerozhodnost za žádných okolností. A měl by umět držet slovo.Lze očekávat, že v příštím roce nastoupí opozice do generálního útoku, mávajíc praporem zhoršující se sociální situace. Politické síly i vlády, které podporují rozsáhlou a rychlou privatizaci, by měly držet pospolu. Nic není vyhráno. Jedinou zemí na světě, kde se podařilo prosadit srovnatelně rozsáhlý privatizační program a zároveň přečkat nejdramatičtější období recese, bídy a nezaměstnanosti, je Chile. Ta bývá dnes nazývána Švýcarskem Latinské Ameriky. Skupině liberálních chilských ekonomů se podařilo přesvědčit diktátora Pinocheta, že tržní ekonomika je správná věc. Privatizovalo se ovšem prostřednictvím dekretů, bez diskusí v parlamentu, který neexistoval, bez diskusí s odbory, bez ohledu na stávky.