Jednání o společném státě je gigantický podvod

říká JAN KALVODA, místopředseda ČNR

Pane místopředsedo, v Papierničkách jste se sešli už potřinácté se slovenskou reprezentací. Shodli jste alespoň na jedné podstatné, pozitivní státotvorné věci?Na takto vymezenou otázku odpovídám: nikoliv. Jednání jsou naprosto zavádějící, neboť se nemluví o tom, o čem se mluvit má, ale jen se zastírá výchozí základní rozpor.Dnes se hovoří o tom, že se jednání přenese do FS. Proč nebyla federace přizvaná k jednání dřív?Federální vláda nyní deklaruje razantně svůj vstup na scénu, kterou podle mého názoru nikdy nemusela a ani neměla opustit. Pokud byla pasívní a netečná, pak je to především její chyba. Žádný jiný politický ani ústavní orgán jí nebránil, aby usilovala o to, co je její povinností: o podobu nové ústavy. ČNR nikdy nejednala se SNR o ničem jiném než o společné zákonodárné iniciativě. Zcela zásadně odmítala jednání o něčem jiném - o jakési státní smlouvě. Břit federálního vládního prohlášení není namířen proti ČNR, to by bylo naprosto matoucí.Referendum nebylo schváleno. Je vůbec šance na dohodu, když slovenská strana odmítá v podstatě všechny důležité znaky federace?Česká politika se snažila nevyvolat konflikty se slovenskou politikou, teď už nacionalisticky laděnou. Tímto nekonfliktním a ústupným postupem sice na Slovensku nikoho neurazila, ale napomohla vytvořit současnou situaci. Nepřinutila slovenské politiky, aby se jasně vyjádřili v tak zásadní věci, jako je uspořádání státu. Jen tak se mohlo stát, že KDH slovně proklamuje, že je pro společný stát, ale zároveň mu stanovilo takové atributy, které ho vlastně vylučují. Česká republika nereagovala náležitě principielně, a má proto svůj díl viny na tom, že se Slovensko vzdaluje demokracii.Proč ale KDH jedná právě takhle?Podle mého přesvědčení KDH usiluje o samostatnost Slovenska, jinými slovy o jeho odtržení. Bojí se to ale svým občanům jasně říci, protože oni si dobře uvědomují nevýhody - i ekonomické. Proto KDH zvolila tuto taktiku: stupňuje požadavky, spekuluje s ústupností svého partnera, který stojí za ideou společného státu, a cítí odpovědnost za geopolitickou stabilitu regionu. Této ústupnosti bude využívat k postupnému rozvolnění státu a k svému cíli dospěje postupně.Říká se, že samostatný slovenský stát chtějí pouze extrémisté. Mluví se o mlčící většině.Touha po samostatnosti na Slovensku existuje, ale nikdo jí nedal jasné politické kontury. Na té touze, na té vlně nacionalismu se prostě vezou všechny separatistické síly. Domnívám se, že naší jedinou záchranou je stabilizovat politickou scénu. To znamená nastolit takové poměry, za nichž se jedná politicky a kde politické akty mají svou odezvu, své přesné místo, a kde platí pravidla. My jsme byli ochotni jednat naslepo a vlastně se účastnit na gigantickém podvodu. Předstírali jsme, že jednáme ještě o společném státě, zatímco druhá strana jednala úplně o něčem jiném.To zní velmi pesimisticky. Když se nezmění přístup slovenské strany, jak to podle vás může dopadnout?Je potřeba říci: my nemáme jiný mandát než jednat o společném státě. Vy se laskavě odeberte na Slovensko a tam to rozhodněte. Buď vyvolejte referendum, což je ústavní způsob a mimo vší pochybnost demokratický, nebo počkejte do voleb a jděte do voleb s programem samostatného Slovenska. Všechno ostatní já považuji za vysoce nedemokratické a v podstatě politicky zbabělé.A je to slovenská strana schopná akceptovat?To nevím. Myslím ale, že je třeba se o to pokoušet.Proč na Slovensku vznikla zrovna idea státní smlouvy?Státní smlouva je neslučitelná se společným státem a autoři to věděli. Vychází totiž z předpokladu, že státní smlouvu uzavírají plně suverénní republiky. Rok se zdržujeme tím, že vysvětlujeme slovenským politikům tento elementární fakt: totiž že chtějí-li státní smlouvu, musejí nejdříve dojít k rozpadu federace. Dlouho jsme nechápali, proč trvají tak tvrdošíjně na svém a proč je obtížné vysvětlit tak prostou věc.KDH má na Slovensku velké ambice, ale nedůvěřuje druhé velké slovenské straně - Mečiarově HZDS. A právě obava z pana Mečiara je podle mého názoru to, co nutí KDH k onomu simulovanému jednání o společném státě. To je celá logika projektu státní smlouvy a jeho dosavadních variant.Jako místopředseda ČNR jste se účastnil jednoho jednání s panem Mečiarem. Liší se podle vás postoje pana Mečiara a Čarnogurského?Jeden starý zkušený soudce, když přistihl mého klienta při opakované lži, řekl: pane obhájče, věrohodnost je jenom jedna, tu jak někdo ztratí, už ji nikdy nemá. To je případ pana Mečiara. Pan Mečiar si nelámal hlavu s pravdomluvností a s korektností svých politických jednání. S takovým člověkem se jednat vůbec nedá. To česká strana také nebyla ochotná dát najevo. Když ho přistihla při lži, měla říci: pan Mečiar je lhář a pro nás není garantem při dalších jednáních.Pan Čarnogurský zamlčuje, že jeho cílem je dosáhnout samostatnosti Slovenska dřív než za těch deset let, jak tvrdil. Vzpomeňte si, že pan Mečiar byl ve funkci předsedy vlády federalista. S konfederací si začal teprve jako opoziční politik. Cíle obou jsou zhruba totožné.A co VPN?VPN je strana, která má velmi těžkou pozici a já smekám před několika politiky, kteří nepodlehli atmosféře, stojí na pozicích demokracie a ostatně také na pozicích federace. Ne všichni politici VPN tuto roli sehráli. VPN se v dobách, kdy ji pan Mečiar štěpil, obávala zaujmout jasné stanovisko prostě proto, aby neztratila na slovenské politické scéně. Ale já se ptám, na jaké časy se šetřila. Jako politická síla dosud nevyužila všechny možnosti. Někteří její politici otevřeně uvažují o tom, že vystoupí z koalice, protože to, o čem SNR jedná s ČNR, není společný stát. Politika má nějaké morální meze a jsou klíčové chvíle, kdy je třeba vystoupit zásadně a bez taktických ohledů.Jak na jednání reaguje ČNR?V září t.r. přijala sněmovna usnesení, které k státoprávní otázce zhruba říká, že my máme mandát jednat pouze na bázi společného státu. Zdálo se to být neotřesitelné, ale teď si kladu otázku, jestli sněmovna ve své podstatné části - zejména OH, KSČM, Demokratická levice - nezměnila názor. A jestli si tato část nyní nepřeje jednat na libovolné bázi a jednání zcela vykloubit z ústavního rámce. V tom se rýsuje spor. Premiér Pithart se v této fázi postavil na stranu řekl bych korektnější.Pan Kroupa řekl v reakci na televizní projev P.Pitharta, že se stydí za svého premiéra, který se vciťuje do pocitů slovenských nacionalistů a nezajímá ho nebezpečí, ve kterém jsou slovenští demokraté. Myslíte si, že jsou demokraté na Slovensku ohroženi?Ano. Domnívám se, že ideologie velkých politických stran na Slovensku, ať je to KDH nebo Mečiarova HZDS, je pro demokracii neblahá. Mečiarova strana zcela zásadně, protože je to pseudokomunistické hnutí. Pokud jde o bratry Čarnogurské jako leadery KDH, obávám se rovněž, že demokracie není to, čím měří své kroky a k čemu směřují. Cítí se předurčeni k nějakému poslání, které je založeno na křesťanské věrouce a které je poměrně nemoderní. Vzpomeňte na nebezpečně netolerantní útok Jána Čarnogurského proti liberalismu.Jaké vidíte vyhlídky demokracie na Slovensku v případě samostatného Slovenského státu?Záleží na tom, jestli vznikne ústavní cestou či neústavní. To bude první vklad do demokracie na Slovensku. Ekonomové tvrdí, že těm, kdo tuto cestu nastoupí, nezbude nic jiného než udělat určitá hospodářská opatření, která dočasně oživí společenskou spotřebu, dopřejí si iluzi společenského růstu a asi po pěti měsících dojde k nezadržitelnému krachu. Ten bude znamenat, že politická garnitura, která tuto cestu nastoupila, bude muset ustoupit ještě hlouběji do demagogie, vystupňovat nacionalismus a ono oblíbené hledání nepřítele. Při tomto scénáři vidím šance demokracie velice černě. To se samozřejmě týká i menšin.Myslíte si, že by některá politická strana v Čechách profitovala na případném odtržení Slovenska?Chci věřit, že česká politická scéna by - přes svou labilitu - nějaké extrémní posuny prostě nepřipustila. Levicová seskupení ale za určitou hrozbu považuji.Dojde-li k vyhlášení svrchovanosti, budou se muset orgány Slovenského státu chovat v rozporu s federální ústavou, třebaže se bude říkat, že prohlášení je jen politické a nic neznamená. Federální orgány budou pak postaveny před dilema, jak na to reagovat. Zjistí-li prokurátor, že se někde jedná protizákonně, tak nemůže uvažovat, jestli zasáhnout nebo ne, on má ze zákona povinnost zasáhnout. Teď zvažte, nakolik budou on či jiné složky státu moci reagovat. Eventuální zákrok by byl sice legitimní, ale fatální, a to se asi stát nesmí. Tím by se česká společnost jistě zradikalizovala. To by mohlo vést k jugoslávskému scénáři.Stanislav Devátý říkal, že pokud by byl lustrační zákon schválen před rokem, tak bychom se dnes nemuseli bavit o referendu.Tento názor je založen na informacích, které má pan Devátý jako člen parlamentní komise. Já je nemám, ale mohu připustit, že je to možné. SNR minulý týden dostala zprávu branně-bezpečnostního výboru o činnosti pana Mečiara ve funkci ministra vnitra a která potvrzuje závěry pana Devátého. Nepochybuji, že je to v celé hře rozhodně vážný faktor.V současnosti se má projednávat rozpočet…Vždy jsem říkal, že musíme státoprávní jednání ukončit do jednání o rozpočtu. Každý rozumný federalista ví, že rozpočet společného státu znamená také přerozdělování prostředků. Federální rozpočet také nezbytně předpokládá, aby části federace byly aspoň zásadně stejně politicky orientované a samozřejmě aby nebyly jednou nohou na cestě pryč z federace. Politické rozhodnutí o tom, jaká bude konstrukce rozpočtu, je přirozeně postaveno před otázku: je v zájmu jedné republiky akceptovat přesouvání prostředků do druhé republiky, která je na odchodu? To je naše dnešní dilema a do deseti dnů musí vláda o rozpočtu rozhodnout. Rozhodně nejsme ochotni přistoupit na stejný poměr při dělení rozpočtu jako v loňském roce.Jaký je váš osobní pocit z jednání?Jeden z pocitů je ten, že čelní ústavní činitelé Slovenské republiky nemají nebo alespoň neposkytují žádné jiné argumenty než demonstranti na náměstí SNP. Na otázky, které jsou jasné, jasně neodpovídají a stupeň jejich informovanosti je poměrně malý. Racionalita jednání je tím velice postižena. Řeknu jeden příklad za všechny: slovenská strana přišla ve Štiříně s tím, že si přeje, aby zákonodárnou úpravu v oblasti rodinného práva měly republiky. Odpověděli jsme, že takový požadavek je neslučitelný se společným státem, protože Československo je stranou mnoha mezinárodních úmluv v oblasti rodinného práva. Má-li to být jednotný stát, tak musí být toto právo garantováno jednotně na celém území, aby byla republika schopna dostát závazkům v mezinárodních smlouvách. Ve Štiříně jsme se dohodli, ale v Bratislavě přišla slovenská strana s tímto požadavkem znovu.Jak myslíte, že to celé dopadne?Já nerezignuji, ale nejsem optimista. Rozčilují mě pojmy jako „mlčící většina“, „vůle národa“ atd. Pokud mlčící většina mlčí, pak jako by nebyla. Pokud se politicky nevyjádří, tak neexistuje. A vůle národa je z velké části jenom otázka technologie, masmédií atd. My máme jen jedinou šanci: vytvořit takový tlak, aby slovenští politici podstoupili se svými občany a koneckonců i s námi politický boj, a musíme si přát, aby ho prohráli.