Vyšší princip mravní

Lustrace a lidská práva

„Lustrační zákon porušuje lidská práva.“ Tento základní argument odpůrců zákona, převedený do institucionalizované podoby, totiž do rozporu některých ustanovení tohoto zákona s mezinárodně právními dokumenty o ochraně lidských práv (včetně naší „Listiny lidských práv“), je závažnou námitkou, jíž není možné čelit účelovou argumentací typu „proti článku 3 Listiny základních práv a svobod stavím článek 4“.Lze nebo nelze lidská práva omezit zákonem? Má listina práv vyšší právní moc než lustrační zákon, nebo nemá? Tento spor rozdělil občany ČSFR do dvou táborů.Pomineme-li zapřisáhlé bojovníky za lidská práva z řad KSČ a vylustrovaných agentů StB, musíme čelit námitkám odpůrců převážně z řad OH, z nichž mnozí se angažovali za lidská práva v době, kdy většina národa trpně přihlížela jejich porušování. Mravní legitimace těchto lidí je čistá a mimo veškerou pochybnost. Politický protivník může Petru Uhlovi vytýkat mnohé, nikoli však selhání nebo kolaboraci. Naopak on a jeho přátelé z Charty 77 a z VONSu byli tam, kde jsme nebyli my. Proč dnes zase stojí jinde než většina?Obávám se, že spor netkví jen v převažování „pravdy“, morálky a statečnosti. A také nejde jen o právní spor. Pokud by šlo jen o něj, je jejich plaidoyer přesvědčivější: lidská práva v nejobecnějším slova smyslu se lustračním zákonem porušují!Není to poprvé, kdy k podobnému porušování v netotalitním systému dochází. Také při denacifikaci Německa, kdy z veřejného života musely odejít desetitisíce lidí, se porušovala lidská práva, byť tehdy ještě nekodifikovaná v dnešní podobě. Norimberský tribunál také porušil ty nejzákladnější právní zásady! Řada příslušníků SS, zejména těch chycených přímo v koncentračních táborech, byla popravena (zabita či zavražděna?) hned po dopadení. Nedávná návštěva izraelského prezidenta nám zase připomněla izraelskou obranu protiútokem, kterou izraelský stát provádí od počátku své existence a bez níž by dnes už asi neexistoval. Je tím vším možno ospravedlnit porušování práva? Jistě ne, vždyť každý právník zná argumentaci opírající se o nebezpečí precedentu. Je tu však ještě jiné nebezpečí. Ilustruje je jeden český film, v němž si starý pedagog vyslouží označení „vyšší princip mravní“; připomíná tento princip svým žákům tak dlouho, až dojde k názoru, že z hlediska vyššího principu mravního není vražda tyrana zločinem.Stojíme tedy před dilematem: právo, nebo vyšší princip mravní? Že tyto pojmy se vždy nekryjí, ví každý právník, tak jako právo není vždy totožné se spravedlností.Je jistě možné souhlasit s výrokem českého premiéra vlády, že „postihne-li lustrační zákon neprávem jen jednoho člověka, je to zákon špatný“. Vzpomínám si však z doby studií na jeho jiný výrok: „Špatný zákon je lepší než žádný zákon."Bude tedy třeba skutečně zvážit míru příkoří, příkoří vůči jednomu či dvěma nebo i více neprávem postižených (pokud zpochybníme naprostou hodnověrnost registru svazků či provinění nomenklatury a milicionářů) a na straně druhé příkoří statisíců, kterým ublížili buď přímo tito lidé, nebo systém, který však existoval právě díky nim, systém, který oni podporovali a se kterým se ztotožňovali. Navíc nešlo jen o příkoří, šlo o zločiny, o teror a násilí, o mučení nevinných. Tedy o porušování lidských práv způsobem, jaký si ani autoři mezinárodněprávních kodexů o ochraně lidských práv nedovedli představit. Jde nejen o nevinně vězněné včetně Petra Uhla, ale i o popravené, zastřelené na útěku a umučené. Proti pěti letům zákazu výkonu funkce v určitých funkcích státního aparátu stojí zdevastovaná ekonomika, zničené životní prostředí, desetitisíce zmařených lidských existencí, lidí vyhnaných do emigrace, demoralizovaný národ.Toto dilema má jiné dimenze pro laika a jiné pro právníka. Je možné začít budovat právní stát porušením lidských práv, byť jen "Berufsverbotem“, omezujícím na pět let určité funkce v určitém úřadě? Odpovědět není možné jen posouzením míry odpovědnosti těch, koho lustrační zákon postihne. Pokud by navíc tento zákon zůstal jedinou právní „debolševizační normou“, jak tomu nejspíš bude, půjde o odpovědnost mizivou. Ale je možné touto mizivou odpovědností ospravedlnit porušení základních lidských práv?Odpověď bych hledal v onom „vyšším principu mravním“.