Strach v Sudetech

Hájemství politické demagogie

Lidé v pohraničí se cítí ohroženi. Jak zdůrazňuje část našeho tisku, „do některých vesnic se houfně sjíždějí odsunutí Němci, přelézají ploty a mávají papíry se slovy, že si jdou pro svůj majetek“ (z dotazů na tiskové konferenci ministerstva zahraničí). Na politickém kolbišti hájí „českou věc“ především komunisté, na poli médií pak Rudé právo. Po stabilizaci hospodářské reformy a bezpečnostní situace státu je téma sudetských Němců jedním z posledních útočišť populismu. Má to své důvody: právě uzavřená čs.-německá smlouva neřeší otázku majetkového vyrovnání a předáci sudetoněmeckého landsmanšaftu skutečně hovoří o právu na vlast a vrácení majetku. Místo racionální protiargumentace z naší strany se však dostává ke slovu převážně „hlas lidu“.Českoslovenští demagogové pozorně sledují obavy lidí v pohraničí a za jejich příčinu označují naši polistopadovou politiku, konkrétně loňskou omluvu prezidenta Havla sudetským Němcům. Házejí do jednoho pytle etické a majetkoprávní otázky. Naposledy se soustředili na termín vyhnání, obsažený v preambuli smlouvy: „…takto formulovaný text znamená morální odsouzení odsunu a vyhovuje německým potřebám“ (redakční komentář RP, 4.října). Jako by morální odsudek paušálního uplatnění kolektivní viny byl naší porážkou. Jako by sejmutí tohoto břemene nebylo také československou potřebou.Přitom právě u komunistů je nynější „vlastenectví“ pokrytecké. Vzali si totiž Benešův projekt odsunu za svůj, až když si ho nechal mezinárodně posvětit v Postupimi. A na okraj - vyhnání zní přece jen nesrovnatelně lépe než Benešovo neblaze proslulé vylikvidování.

Odsunutý Němec chce dům i polnosti

zní nadpis na titulní straně Rudého práva (28.září). Rovněž podtitul uvnitř listu je sugestivní: Přijde rodina Kaufnerových o dům? Následující odstavce podrobně líčí pokus původních majitelů usedlosti na Domažlicku získat svůj bývalý majetek. Pochopitelně nepořídili, zákon o restituci takovou možnost prostě nepřipouští. Jde však o něco jiného. V Evropě otevřených hranic (ale nevyrovnaných účtů) podobné scény patří a budou patřit na pořad dne. Dokud takto jednají soukromníci na vlastní pěst, jde o běžné riziko občanských konfliktů, které by sice bylo možné vyloučit, ale pouze zadrátováním hranic a návratem do časů studené války. Skutečné nebezpečí by představovaly obdobné požadavky kladené německou vládou. V takovém případě by reakce příslušela československým ústavním orgánům.Demagogický charakter článku v RP podtrhuje mapa přetištěná zřejmě z publikací Zerstörte Heimat im Herzen Europas (vyd. Sudetoněmecká rada, Mnichov 1989) nebo Sudetoněmecká otázka, krátký obrys a dokumentace (vyd. tamtéž 1985). Nejnápadněji na ní působí vyšrafovaná plocha zhruba odpovídající rozsahu Sudet, schází však jakákoli legenda, vysvětlivka, natož komentář. Díky německému názvosloví tak vzniká dojem, že zvýrazněné pohraničí představuje jakési německé územní nároky. Ve skutečnosti jde o německou jazykovou oblast vymezenou podle úředních výsledků sčítání lidu v ČSR k 1.12.1930. S touto popiskou byla mapa publikována i v Respektu 29/91. Považovali bychom za seriózní, kdyby například v dnešním rozjitřeném Kyjevě vyšel článek o současných čs.-ukrajinských vztazích doprovázený mapou předválečné ČSR (tj. včetně Podkarpatské Rusi) bez komentáře?

Demagogie na obou stranách

Se svou trochou do mlýna na poli demagogie přichází i sudetoněmecká strana. Nezávislé noviny Rudé právo zde mají zdatného soupeře v oficiálním orgánu sudetoněmeckého landsmanšaftu Sudetendeutsche Zeitung (SZ). Podle mluvčího landsmanšaftu Neubauera usilovali sudetští Němci vždy o to, aby rozvíjeli model mírové koexistence v českých zemích, ale nová smlouva to prý neumožňuje. Podobně jako pražský list kritizuje prezidenta Havla za loňskou omluvu vyhnancům, kárají mnichovské noviny (SZ, 18.října) Richarda von Weizsäckera za jeho varování před „přehnanými požadavky“ sudetských Němců, které pronesl v pražském Federálním shromáždění.Na československé i německé straně se hojně publikují argumenty odpůrců parafovaného textu smlouvy. Působí však poněkud komicky, když si navzájem mimoděk protiřečí. Podle Rudého práva (8.října) landsmanšaft „vyslovil spokojenost nad tím, že ‚tlustá čára‘ nebude, a dveře pro jeho požadavky se tak nezavřely“. O deset dnů později však píše SZ, že „otázka civilního majetku tří miliónů sudetských Němců je tímto vyčleněna, aniž by smlouva ukázala byť jen perspektivu pro nějaké řešení“. I Franz Neubauer si stěžuje, že „co se týče majetkoprávních nároků, podařilo se sice dosáhnout jejich vyčlenění ze smlouvy a tím i jejich otevřenosti, ale spolková vláda se nezavázala k dalším jednáním“.Názornou ukázku toho, jak je možné jednoduchými zásahy zkreslit pravdu, poskytuje referát o reportáži „Nemáme ani korunu/Malá vesnice v Sudetech“ (Respekt 40/91) v Sudetendeutsche Zeitung (25.října). Mnichovský list cituje posledního německého obyvatele obce, ovšem pouze pasáž o odsunu. Jakmile se má pan Bittner zmínit o svém setkání s rodáky, mezi nimiž nenašel nikoho, kdo by chtěl vrátit majetek, citace rázem končí. Originální text uzavírá starosta Vernéřovic. Podle něj je příčinou dnešní nezakořeněnosti v Sudetech zvýšená mobilita lidí, kteří se tam nenarodili: „Je pro ně asi jednodušší opět se přestěhovat“ (německy umziehen). Mnichovský redaktor však ukončil text slovem wegziehen, tedy odstěhovat se, ale také vystěhovat nebo odtáhnout.

Obraz nepřítele

Jitření situace vyhovuje temným proudům v Československu i Spolkové republice a zároveň je vzájemně posiluje: s rostoucí představou hrozby v našem pohraničí vzrůstá i nevraživost místních lidí vůči sudetským Němcům jako celku i jako jednotlivcům, což se ovšem nutně promítá i na druhou stranu hranice. Kruh se tak uzavírá.S obavami a neklidem roste i manipulovatelnost obyvatelstva. Proto dostávají v části našeho tisku široký prostor z naší strany hlasy ublížené, zpoza Šumavy pak názory nepoučitelně revanšistické. Sudetští Němci mají pro československou veřejnost představovat zástup lidí, kteří se s dávno neplatnými doklady v rukou tlačí ve frontě před svými rodnými usedlostmi za bezmocného, ne-li bratrského přihlížení našich nejvyšších představitelů. Politická demagogie v otázce Sudet a sudetských Němců především utvrzuje obraz nepřítele. Cílem je, aby strach a staré resentimenty zakořenily i v dalších generacích.