Rasismus a kriminalita Romů

V minulém čísle Respektu jsme uveřejnili článek, ve kterém si příbuzní Roma, jež byl vzat do vazby, stěžují na nepřiměřenost policejního zásahu. Je to případ ojedinělý, nebo se na vás obracejí Romové s podobnými problémy častěji?

Emil Ščuka: Přicházejí sem s takovými stížnostmi často, někdy jsou to však dost sporné případy. Začnu ale obšírněji.Co se týká základních složek právního státu, změnila se moc zákonodárná i moc výkonná, ale tam, kde se člověk dostává do denního styku s mocí soudní a trestními orgány, zůstává vše při starém.Například u policie či na prokuratuře pracují stále ti samí lidé jako před listopadem. Všichni byli nějakým způsobem zavázáni bývalému režimu. Jsem bývalý prokurátor, a tak jejich postoje znám. Nikdy nemuseli posuzovat Romy objektivně. Policajt, když vidí Roma, vidí potencionálního pachatele trestného činu.Nedávno se na nás obrátil jeden člen ROI z Domažlic. Jde o případ zneužívání paragrafu Útok na veřejného činitele verbální formou. Konflikt vznikl ze slovní potyčky mezi hostinským a hosty v restauraci. Hostinský zavolal policii. Policie, aniž by se snažila vyšetřit, co se stalo, Roma zadržela. Snažila se ho nejprve obvinit z výtržnictví a napadení veřejného činitele. Jde o staršího muže, který nebyl nikdy předtím trestán. Poslali jsme tam naši obhájkyni a dnes to vypadá dobře, asi nebude vůbec obviněn. Otázka je, jak by to dopadlo, kdybychom se o ten případ nestarali.Určitá sociální vrstva Romů nedokáže dodržovat noční klid. Často tím obtěžují své okolí. Sousedi zavolají policii. Protože jde o Romy, přijede vždy větší počet policistů. Nedokážou však při zásahu volit přijatelný postup. Často naopak vyprovokují závažnější přestupky, než je samotné rušení nočního klidu. Nedávno se v Praze 8 stal případ, kdy policisté vtrhli do bytu, měli v rukou pistole a nahnali obyvatele bytu ke zdi. Jenom proto, že zpívali.

Ondřej Giňa: Můj syn zažil něco podobného, když se naboural do bytu. Bylo zahájeno trestní řízení, kde se snažili synovi přišít, co se dalo. Nakonec zaplatil vysokou pokutu. Ale kdybych tento případ neřešil s naší právničkou, pravděpodobně by neunikl soudnímu stíhání.Chtěl bych ještě poukázat na jeden závažný případ. V Pečkách kradl sedmnáctiletý Rom měď. Byl přistižen policistou a z bezprostřední blízkosti zastřelen. Případ vyšetřuje inspekce ministerstva vnitra a my o něm nemáme žádné zprávy. Byl zmařen život člověka a nikoho to nezajímá.Je však známo, že Romové páchají trestné činy častěji než zbytek populace. I na Západě používá policie při zásahu proti problémovým skupinám ostřejší prostředky. Ve hře je obava z nepřiměřené reakce zatýkaného. Jde o zajištění vlastní bezpečnosti.

Emil Ščuka: Nechceme nějak bagatelizovat skutečnost, že Romové mají vyšší kriminalitu. Pár let bude trvat, než se odstraní její příčiny. My je vidíme v sociální nerovnosti a nízké gramotnosti Romů. Chtěl bych však říct jednu věc. Několikrát jsme jednali se zástupci ministerstva vnitra o náboru Romů do policie. Existují určité podmínky, kdo a za jakých předpokladů se může stát policistou. Je to bezúhonnost, středoškolské vzdělání a věk - musí mít po vojně. Romským uchazečům většinou jedna z podmínek chybí. Buď bezúhonnost, nebo středoškolské vzdělání. Souhlasím s tím, že uchazeč musí být bezúhonný. Chtěl bych se však pozastavit u vzdělání. Není nikde psáno, že si mladý Rom nemůže vzdělání doplnit. Dá se to vyřešit třeba ročním odborným kursem. A jestli se Romové osvědčí, mohou pak studovat dálkově. Navrhoval jsem něco takového na celostátním sjezdu Svazu měst a obcí. Tam strašně nadávali na kriminalitu, na Romy, bavili se o Městské policii a co s tím. Chtěl jsem, abychom dali dohromady peníze a otevřeli školící střediska pro uchazeče o policejní práci. Nikdo na to nereagoval.Dnes je problém soužití s Romy závažnější než za komunismu. Překvapuje mne však, že to kompetentní orgány nejsou schopny řešit společně s Romy. Víc se mluví, než dělá. Jak je možné, že ministr Sokol, který je bombardován dopisy o kriminalitě Romů, nemá místo pro poradce z řad Romů? Proč nejsou Romové na ministerstvu práce a sociálních věcí, proč nejsou na ministerstvu kultury? ROI je hnutí, se kterým vládní orgány sice někdy jednají, ale my sami nemůžeme nic ovlivnit. Můžeme Romům tisíckrát říkat, že se nemají nechat strhnout, že mají respektovat zákon. Těch pár vzdělaných Romů nemůže být u všeho. Pro Romy je při jejich vzdělání jednodušší něco ukrást než absolvovat kalvárii po pracovních úřadech. Zavřít je můžou, pustit musí.Na Slovensku jsou dál. Premiér Čarnogurský má jako tajemnici vysokoškolsky vzdělanou Romku, na ministerstvu školství je další romský vysokoškolák. Přináší to praktické výsledky.Poslali jsme koncepci řešení romského problému už před rokem všem vládám. Zareagovala pouze vláda slovenská.

Co vaše koncepce nabízí?

Emil Ščuka: Je potřeba zajistit vzdělání Romů. V romské populaci bohužel přežívá názor \„Na co školu?\“ Oni si za komunismu vydělali jako kopáči víc než vysokoškoláci. Peníze jsou pro ně nejdůležitější a vzdělání je zbytečným přívažkem. Dnes ovšem musejí jedinci víc spoléhat na vlastní síly. Uplatnění najdou spíš vzdělaní, samostatně myslící jedinci. Díky tomu se začíná pomalu měnit i myšlení Romů. Přístup však musí změnit i stát.Romské dítě může stěží navštěvovat normální školu, když neovládá dobře český jazyk. A to není jen chyba rodičů. Prostě náš rodný jazyk je romština. Je zapotřebí vytvořit přípravné třídy, kde se děti nejdříve naučí česky. Stát mě musí naučit chápat český jazyk přes romštinu. Nestačí jen deklarovat, že všichni mají právo na vzdělání, ale umožnit jeho realizaci. Romové mají právo rozvíjet své schopnosti v mateřském jazyce. Pokud však žijí v tomto státě, musejí znát dobře i češtinu. Jazyk je jeden ze základních problémů. Když neznám dobře jazyk země, ve které žiji, stěží můžu najít nějaké uplatnění.Na ministerstvu školství existuje odbor národnostního školství, občas tam chodíme. Jeho práce zůstává na papíře, ve směrnicích. Nic konkrétního se neudělalo, protože národnostní školství dělají Češi.

Ondřej Giňa: Když jdu na Úřad práce nebo na Obecní úřad, cítím, že úředníci řeší problémy Romů s obrovskou nechutí. Romové nejsou sociálně dost adaptováni a neustále očekávají od někoho pomoc. Ovšem lidi na úřadech se často chytají banálních věcí, aby nemuseli jejich záležitosti řešit. A když dojde ke konfliktu, hledá se chyba u Romů. Příčiny, které konflikty vyvolávají, se odsouvají do pozadí. Zdá se mi, že je to začarovaný kruh.Těsně po revoluci jsme poukazovali na to, že se Romové v průběhu ekonomické reformy dostanou do velmi svízelné situace; přijdou o práci jako první a budou se dopouštět trestných činů. Nazvali jsme to sociální kriminalitou. Spousta Romů nemá práci proto, že nevědí, jak mají postupovat na úřadech práce.Část veřejnosti je ale přesvědčena, že Romové nechtějí pracovat, natož se vzdělávat. Že jsou nenapravitelní. Někdy je k tomu vedou vlastní zkušenosti s romskými dětmi.

Emil Ščuka: Pro Romy bylo vždy jednodušší vést kočovný život, bez odpovědnosti, protože se neuměli potýkat s morálkou a zákony jiných národů. Nechci nic omlouvat, ale na druhé straně jim nebyla dána možnost se do společnosti zapojit. Problém je, že veřejnost Romy nerozlišuje a problémy se soužitím nafukuje. Televize i tisk vyvolávají ve svém zpravodajství takové nálady, že se lidé bojí vyjít na ulici, protože za každým rohem prý číhá romský zločinec.

Ondřej Giňa: Jeden můj přítel seděl nedávno v hospodě se skiny. Ti mu jasně řekli: \„Buď si vy Romové uděláte mezi sebou pořádek sami, nebo ho uděláme my. Ale to bude pro vás daleko horší. My proti vám nic nemáme - pokud nekradete a chováte se slušně. Jsme jenom vojáci, kteří plní rozkazy.\“