Nejasno až do konce

Prezidenti Havel a von Weizsäcker podepíší čs.-německou smlouvu

Až do konce nebylo beze zbytku jasno: bude za přítomnosti prezidentů Havla a von Weizsäckera parafována tolik diskutovaná československo-německá smlouva? Propůjčí její podpis návštěvě spolkového prezidenta lesk a takovou historickou váhu, jakou si obě strany přály? Přeroste druhý pobyt Richarda von Weizsäckera v Československu v signál rozvoje nového sousedství Čechů, Slováků a Němců, v symbol „tlusté čáry“ a nového počátku?I nejslavnostnější choreografie zaskřípe, vybočí-li některý tanečník z řady. A obě strany mají své omezence, pro něž je vlastní utrápené sólo důležitější než zdařilý soulad celku.Prezident Václav Havel výslovně řekl, že smlouva o přátelství s Německem bude podepsána nejpozději během Weizsäckerovy návštěvy. Přesto ještě ve středu vyvstaly v Bonnu překážky. Jak prohlásil vládní mluvčí Dieter Vogel, spolková vláda očekává, že československý ministr zahraničí se bude jasně distancovat od údajných výroků svého mluvčího. Šlo o citaci Egona Lánského v úterním Občanském deníku: spolková vláda prý považuje vyhnání sudetských Němců za oprávněné. Přes Lánského okamžité dementi („výrok, který bych nevyslovil ani pod nátlakem“) Bonn trval na dodatečném osobním prohlášení ministra Dienstbiera. Podle mluvčího Vogela si však chtěl spolkový kancléř Helmut Kohl i v takovém případě ještě jednou sám prostudovat připravený text. Vše vzbuzovalo dojem, že spolková vláda hledá záminku, aby mohla odložit podpis smlouvy. Bonnský kabinet váhal tak dlouho, až mu nakonec zcela nediplomaticky vpadl do zad prezident von Weizsäcker: vychází z toho, sdělil novinářům, že v Praze se bude parafovat.Dlouhé otálení kancléře rozčilovalo především právě prezidenta. Von Weizsäcker, říká se v Bonnu, kladl největší důraz na to, aby byla smlouva hotova k datu jeho návštěvy Československa. Úřad spolkového prezidenta ovšem dementoval, že by jeho šéf vázal svou cestu na podpis smlouvy, jak se psalo v německém tisku. Lze však pochybovat o tom, že by Kohlovo váhání až do poslední chvíle souviselo s nezbytně zdlouhavým chodem událostí. Mnohem spíše tu hraje roli vnitropolitická taktika. Na jedné straně jeho ohled na koaličního partnera CSU a sudetoněmecký landsmanšaft, jímž se mělo jasně signalizovat: kancléř bojuje až do konce. Na straně druhé pak vztah mezi dvěma stranickými kolegy Kohlem a von Weizsäckerem, nikoliv bez jisté choulostivosti a rivality - navíc když prezident vystupuje politicky a neomezuje se na pouhou reprezentaci. Naskýtal se dojem, že Kohl nechce dopřát von Weizsäckerovi historický moment v Praze: dva ministři zahraničních věcí parafují smlouvu pod vlídným pohledem svých prezidentů. Chtěl snad být na fotografii sám kancléř?Bonnský vládní mluvčí uvedl ještě další důvod německého otálení. Připomněl rozdíly v názoru na preambuli československo-německé smlouvy, které panují mezi federální a slovenskou vládou. Jde o právní kontinuitu československého státu od roku 1918. Dopis, který zaslali premiér Ján Čarnogurský a předseda parlamentu František Mikloško ministru Dienstbierovi, vyvolal u Němců jen kroucení hlavou. Stížnost, že text preambule ignoruje existenci Slovenského štátu z Hitlerovy milosti, a to jen proto, aby prý byli zahanbeni Slováci, je v Německu, které se snaží od své vlastní nacistické minulosti distancovat, zcela nepochopitelná. Zdá se, že pro mnohé slovenské politiky není k uspokojení jejich vlastního nacionalistického cítění žádná příležitost dost nešťastná, aby ji nevyužili k demonstraci slovenské identity. Tento výpad navíc vzbudil v Německu pochyby, zda slovenští křesťanští demokraté nechají smlouvu projít ve Federálním shromáždění. Ve slovenské části Sněmovny národů budou při ratifikaci rozhodovat právě jejich hlasy.Co začalo slovní palebnou přehradou Rudého práva a sudetoněmeckých landsmanšaftů, pokračovalo až do poslední chvíle: o důležité smlouvě se mluvilo ve stále malichernějších souvislostech. Nyní bude záležet na obou prezidentech, aby dali společnému vzestupu dvou problematických sousedů výraz optimismu.