Zástupný problém právní kontinuity

Československo-německá smlouva ohrožena

Clara pacta boni amici - jasné smlouvy, dobří přátelé, říkávali římští právníci. Tato zásada má pro připravovanou čs.-německou smlouvu zvláštní význam. S Německem, hospodářskou i politickou mocností starého kontinentu, nás spojuje nejen tisícileté soužití v srdci Evropy, ale i nepřátelství, resentimenty a skutečné či domnělé křivdy. Nejcitlivější z nich, problém odsunu československých Němců, zůstává pro Bonn stále otevřený. Proto je formulace neplatnosti Mnichovské dohody rovněž nejcitlivějším bodem našich vzájemných vztahů. Během více než roku práce na textu nové čs.-německé smlouvy padaly všechny výhrady za zdržování a obstrukce na Bonn, respektive na vedení sudetoněmeckého landsmanšaftu. Nyní, tři týdny před podpisem, byla smlouva torpédována z československé strany - z Bratislavy. Slovenská reprezentace nesouhlasí s „nepřetržitou právní kontinuitou Československa od roku 1918“.

Neplatnost od samého počátku

Od navázání diplomatických vztahů se Spolkovou republikou je cílem naší zahraniční politiky „neplatnost Mnichova od samého počátku“. Proč zrovna tato formulace? Nejde o územní požadavky, jichž se zřekla jak SRN, tak i landsmanšafty, ale o vyloučení majetkových nároků sudetských Němců.Celý svět dnes přijímá nulitu Mnichova. Nulita (nicotnost, z francouzského nul et non advenu, doslova žádný a nenastavší) znamená neplatnost, ovšem ke konkrétnímu datu. Spolková republika, ale také například Velká Británie uznávají neplatnost mnichovské dohody, podepsané 29.září 1938, až od 15.března 1939. Podle tohoto výkladu byla samotná dohoda legální (signovaly ji přece tehdejší velmoci) a porušil ji sám Hitler obsazením zbytku Československa. Jestliže by Bonn přistoupil na neplatnost od samého počátku (nulitu ex tunc), musel by uznat, že sudetští Němci nikdy nebyli občany Německa. Potom by mohli být v Československu obviňováni například za velezradu kvůli službě v cizí armádě, za nezaplacené daně, neplatila by ani manželství z té doby, protože nebyla uzavřena před československými úřady, a podobně. SRN si tu tedy nechává prostor pro hájení zájmů - včetně majetkových - těch svých občanů, kteří byli odsunuti z Československa.Ať už se nám to líbí, nebo ne, jisté je, že v současné mocenské konstelaci ve střední Evropě Bonn na nulitu mnichovské dohody ex tunc nepřistoupí. Koneckonců i podle husákovské „normalizační smlouvy“ se Spolkovou republikou z roku 1973 je sice Mnichov neplatný, ale nikoliv od samého počátku (29.9.1938), a tato neplatnost se netýká občanství a soukromoprávních záležitostí. I proto je formulace o právní kontinuitě Československa od roku 1918 zřejmě maximem, které bylo možné dosáhnout.

Vady na kráse

Veškeré smlouvy platí - právnicky řečeno - rebus sic stantibus, tedy za dané situace. Z tohoto pohledu ovšem „právní kontinuita“ nestanoví zcela jednoznačné hranice, které se za uplynulých třiasedmdesát let několikrát změnily. Neplatnost Mnichova od samého počátku by udělala definitivní tečku i v této věci. Přesto je otázka hranic až ve druhém plánu, řeší ji totiž článek smlouvy o nepřípustnosti násilí.Otázka menšin, o níž se jednalo minulý týden v Bonnu, není podstatná. Spolková republika by těm několika tisícům Čechů a Slováků na jejím území klidně udělila příslušný statut, kdyby to samé však vzápětí nepožadovaly statisíce gastarbeiterů z celého světa. Při dosud nestráveném sjednocení by to vyvolalo neřešitelné problémy.Časovanou nálož ovšem představuje spor o majetek, respektive odškodnění odsunutých Němců. Většina československých médií i značná část veřejnosti považuje vyjmutí majetkoprávních otázek ze smlouvy za naše vítězství. Téměř nikdo se nepozastavil nad tím, že ambiciózní Německo tak náhle ustoupilo ze své tvrdě hájené pozice. Přitom vliv sudetoněmeckého landsmanšaftu na vnitřní německé scéně, zejména v Bavorsku, není žádné tajemství. Bude-li se tedy projednávat případné odškodnění mimo rámec smlouvy (ausgeklammert), znamená to jen odklad sporu, navíc při rostoucí ekonomické síle Německa, na dobu pro nás nepříznivější.

Slovenská karta

Německo trvá na legalitě šestiměsíčního období mezi Mnichovem a Protektorátem. Naproti tomu slovenská reprezentace dnes prosazuje legalitu šesti let existence Slovenského štátu. I když necháme stranou, že tímto postupem zpochybňuje věrohodnost naší federace i například závěry norimberského procesu (který popřel právní existenci jak Protektorátu, tak Slovenského štátu, a také díky tomu se nám vyhnuly reparace), vystupuje tu do popředí zástupný charakter slovenských výhrad. Jestliže se Československo chystá podepsat text dohody, který neobsahuje formulaci „neplatnost Mnichova od samého počátku“ (na níž by SRN tak jako tak nepřistoupila) a zároveň nechává stranou otázky sudetoněmeckého majetku, pak protest proti jedné pasáži z nezávazné preambule jde mimo jádro věci. Kromě toho zcela iracionálně oživuje nejtemnější kapitolu slovenských dějin.Slovenská obstrukce nepředstavuje žádnou tragédii, ale přinejmenším ohrožuje smlouvu s naším nejvýznamnějším evropským partnerem. Horší je to s výhledem do budoucna: ve sporu o preambuli se slovenští nacionalisté chytili marginálie, která nemá praktický význam, ale může ovlivnit důležitý dokument. Svou snahou o odklad smlouvy se prakticky postavili na stranu landsmanšaftu, podobně jako před třiapadesáti lety hlinkovci po bok henleinovců. Na rozdíl od ne zcela jasné čs.-německé smlouvy jsou jejich postoje zřetelné až příliš.