Privatizace a management

Hra na privatizaci pro mnohé státní podniky končí. Došlo na lámání chleba. Místo sebevědomých prohlášení o skvělých perspektivách a obrovském zájmu zahraničních firem musí management podniků v krátké době vypracovat konkrétní privatizační projekty, na jejichž základě bude rozhodnuto o dalším osudu podniku v příštích letech. I o tom, zda se svým výrobním programem a ve své současné organizační podobě má vůbec naději na přežití.Privatizační projekt je vstupenkou do procesu privatizace. Pro jeho zpracování byla vydána závazná osnova, rámcové metodické pokyny i příslušné formuláře. Úkol se zdá být jasný.Ekonomickou charakteristiku podniku, vymezení majetku určeného k privatizaci, tabulky s údaji o hospodaření - to vše na předepsaných formulářích - dokáží naše socialismem vytrénované podniky vyrobit na běžícím pásu.

Privatizace však nejsou formuláře

Především je třeba odpovědět na otázku, co bude podnik v budoucnu dělat, co bude vyrábět, jak a komu to bude prodávat. Jak se při tom vypořádá s břemeny věcnými i nehmotnými. A poněvadž jen málo podniků je s úrovní svých současných výrobků či služeb schopno světové trhy dobýt, nutno současně odpovědět i na druhou otázku: s kým to bude dělat. Zda s partnerem tuzemským, nebo zahraničním. Zda takový partner skutečně existuje, zda a za jakých podmínek je ochoten tuto spolupráci či spoluúčast na dalším podnikání zahájit. Na to má odpovědět podnikatelský záměr, který je důležitou součástí privatizačního projektu a který v podstatě determinuje odpovědi na všechny následující otázky.Projekt privatizace však není jen vize budoucího podnikatelského rozvoje.

Privatizace je především prodej státního majetku

Případně jeho vrácení oprávněným majitelům nebo jeho bezplatný převod na československé občany, kteří svůj zájem projeví zakoupením kupónové knížky. A protože jde o prodej, musí privatizační projekt jasně vymezit:- co se vlastně bude prodávat: zda celý podnik, nebo jeho části, případně která část jeho majetku nebude předmětem privatizace- jakým způsobem se to bude prodávat: zda přímým prodejem formou dražby či veřejné soutěže, nebo zda bude vytvořena akciová společnost, jejíž akcie budou prodávány za koruny, dolary či investiční kupóny- za kolik se to prodá: zda za tržní cenovou úroveň tuzemskou či stanovenou pro zahraniční účast, nebo za účetní, případně kupónovou cenovou úroveňa především:- komu se ten majetek prodá, tj. kdo se stane vlastníkem privatizovaného podniku či akciové společnosti.Mnozí sebevědomí manažeři najednou zjišťují, že odpověď na tyto otázky není snadná. Konkrétní návrhy na účast zahraničního partnera, který má peníze i zájem je do podniku investovat, většinou chybí. Přímé metody privatizace narážejí na zoufalý nedostatek domácího kapitálu. Nezůstanou-li akcie nových akciových společností v rukou státu, bude kupónový podíl rozhodující.Obrovský aparát většiny hospodářských ministerstev a řady různých ústavů a jiných institucí, které pro tato ministerstva na zakázku pracují a vyrábějí různé studie, návrhy a rozbory, si uvědomuje, že rychlou privatizací končí éra jejich dosud neprůstřelné existence.

Nic proti privatizaci, zůstanou-li akcie v rukou státu

Podnikový management i státní byrokracie nemají nic proti privatizaci, zůstane-li vlastníkem stát nebo dosud státem vlastněné banky. Významný podíl státu na vlastnictví akcií podniků pak zajistí přežívání aparátu řady ministerstev. I zakázky pro desítky různých ústavů, které budou pro ministerské úředníky dále ochotně vyrábět různé rozbory, návrhy, projekty a hlavně radit: komu a jak „selektivně“ pomáhat.Konkrétní výsledek těchto postojů je zpravidla vždy stejný: žádný nebo malý podíl pro kupónovou privatizaci. Příklad: privatizační projekt Železáren Bílá cerkev v Hrádku u Rokycan, které byly kdysi součástí plzeňské Škodovky a později byly začleněny do mocného monopolu Hutnictví železa.Železárny předložily privatizační projekt, v němž předpokládají, že akcie si podrží stát. Jak uvádí ekonomický náměstek podniku v rozhovoru s plzeňským Deníkem NP, vycházejí z toho, že "někteří pracovníci budou mít zájem vložit část svých kupónů i do jiných podniků… Z těchto důvodů je naše zatímní nabídka do kupónové privatizace jen deset procent základního kapitálu… Jádrem privatizačního projektu je podnikatelský záměr - modernizace výrobních provozů. Dosavadní finanční zdroje by na realizaci těchto záměrů nestačily a železárny intenzívně hledají zahraničního partnera… Zájem zatím není právě žhavý…"Tento názor v kostce vyjadřuje představy mnohých podniků: stát si ponechá většinu akcií ve vlastnictví, jako vlastník bude dále investovat do modernizace, případně odpouštět dluhy.

Kupóny nejsou všelék

V mnohém směru lze podnikový management chápat. Z příjmu za občanské kupóny neuvidí podniková kasa ani korunu. Tu ale neuvidí ani z účasti zahraničního či tuzemského kapitálu, bude-li se na privatizaci dle projektu od počátku podílet. Ani z přímého prodeje zájemcům. Kupónová privatizace také přímo nevyřeší problémy odbytu či konverze výrobního programu. Ani zahraniční kapitál neprojevuje nad občanským (kupónovým) kapitálem zvláštní nadšení, neboť jde o nového partnera s těžko předvídatelným chováním. Mnozí se obávají, že „kupónoví akcionáři“ budou dávat přednost krátkodobým zájmům (výplatě dividend) před investicemi do dlouhodobého rozvoje podniku. Nebo že budou nekvalifikovaně mluvit do řízení a do složení představenstva.

Proč kupují lidé akcie?

Nikde na světě nekupují lidé akcie nějaké společnosti proto, aby ji v honbě za okamžitými zisky zruinovali, nebo proto, aby radili ředitelům, jak řídit. Kupují akcie ze zcela prostého důvodu: aby sobě i svým dětem zajistili spolehlivý, rostoucí a trvalý příjem.Souhlasí se snížením či přechodným nevyplacením dividend, povede-li to k větší prosperitě a vyšším příjmům v budoucnu. Nesplní-li management své sliby, hledá se nový. U velké části našich podniků nebezpečí vysokých příjmů z vlastnictví akcií v nejbližších letech nehrozí. I tak jde o majetek pro budoucnost.

Peníze a racionální chování

Také náš občanský kapitál (byť snadno získaný) se bude jistě chovat racionálně. Rozumné investice schválí, životní prostředí nezhorší (nemá, kde jinde by žil), dobrým manažerům platy zvýší a ty ostatní nahradí. Zájem akcionářů o ekonomické výsledky prověří schopnosti struktur podnikového vedení lépe než všechna zákonná opatření.Navzdory chmurným předpovědím mnohých prognostiků rostou například vklady našich občanů v bankách. Není to proto, že si není co koupit, a nejde ani o projev nedůvěry občanů v ekonomickou budoucnost své země. Jsou-li ve hře peníze, lidé totiž jednají racionálněji, než když jde o hospodské řeči.Majetek akciové společnosti může být při kupónové privatizaci dlouhodobě rozšířen. Pokud se privatizace v prvním kole nezúčastní zahraniční kapitál, stanoví se ceny privatizovaného majetku na úrovni účetní hodnoty. Při malém zájmu občanů o akcie určitého podniku lze při tom za kupóny získat celkem slušný majetek. Účetní cena je zároveň zpravidla nižší než skutečná cena tržní.Ůčast zahraničního kapitálu (bude-li mít ovšem zájem) lze pak řešit ihned pomocí emisí nových akcií, případně i vykoupením části akcií od Fondu národního majetku a jejich prodejem dalším zahraničním či tuzemským zájemcům. Samozřejmě za tržní cenu, která může být i mnohonásobně vyšší. Peníze tak zůstanou v podniku na modernizaci výroby a ve svých důsledcích i na vyšší budoucí dividendy akcionářů.Půjde tedy o velký obchod se všemi riziky i možnostmi. Některé podniky to začínají chápat. Východoslovenské železárny se jistě nerozhodly vložit 97% majetku do kupónové privatizace jenom z rozmaru.