Kloknerův dodatek

Znovu o zákazu KSČ

Ve středu byl v branném a bezpečnostním výboru FS projednáván návrh zákona o době nesvobody. Jeho první paragraf říká: „V letech 1948–1989 komunistická diktatura bezprávím a zločiny zhanobila lidskost a stát.“ Během jednání navrhl poslanec Jozef Klokner (KDH) doplnit návrh zákona o paragraf, který pozastavuje další činnost komunistické strany. "Nebylo to emocionální nebo populistické rozhodnutí. Po pokusu o puč v SSSR jsem ztratil důvěru v přeměnu komunistické strany, protože ta má v sobě zakořeněnou nenávist."Při hlasování o Kloknerově návrhu se stala na první pohled neuvěřitelná věc. Návrh byl sice většinou přijat (pro hlasovali KDH, ODS a VPN, proti KSČM, SDĽ, ČSL a OH), ale celý zákon poté neprošel, protože poslanci výboru za Sněmovnu lidu hlasovali proti. A to přesto, že předtím zákaz další práce KSČ podpořili. Proč?

Svérázná taktika

V parlamentních výborech se totiž v poslední době objevil svérázný způsob politického boje. Plenární zasedání parlamentu, které jediné může přijmout zákon, má tendenci odmítat radikální návrhy. Mnozí poslanci, kterým to vyhovuje, tedy nejdřív ve výborech podpoří připomínky svých protivníků, a v plénu pak zákon, jehož „extrémnost“ předtím aktivně vytvářeli, neschválí. Tento kalkul je zřejmě v pozadí i tentokrát: návrh zákona o době nesvobody sice půjde na pořad jednání parlamentu, protože jej doporučili poslanci branných a bezpečnostních výborů za Sněmovnu národů, ale jeho schválení s Kloknerovým dodatkem není zdaleka jisté. Ukáže-li se tato varianta pravdivá, bude to další důkaz, jak elegantně dokáže část FS mařit naše vyrovnání s komunistickou minulostí.

Nevidím v tom nic složitého

Problém zákazu KSČ v sobě skrývá i další nebezpečí. Nikdo z čs.politiků nemá jasnou představu, jak by se klauzule měla uplatnit dva roky po revoluci, v době, kdy komunisté mají v parlamentu své poslance a na radnicích své starosty. Komunisté to samozřejmě vědí. Poslanec M.Kováč (SDĽ) varuje: „Když mně někdo něco zakazuje, tím spíš to chci dělat.“ Podobně hovoří i předseda KSČM M.Svoboda: „Zákazem strany se její voliči odcizí myšlenkám demokracie.“ Poslanec J.Klokner (KDH), který s návrhem přišel, má o jeho realizaci jednoduchou představu: „Nevidím v tom nic složitého. Prostě by komunisté museli přestat pracovat a jejich poslanci by zůstali v parlamentu jako nezávislí.“ Zní to sice hezky, ale reálné to příliš není. Už teď sedí ve Federálním shromáždění deset pozitivně lustrovaných poslanců. Pokud by se uskutečnila vize poslance Kloknera, rozšířila by se tato nepoužitelná skupina rázem o další zástupce ilegální organizace. Důsledky na akceschopnost parlamentu si lze velmi lehce představit.

Moderní levicová strana

Argumenty stran, které hlasovaly proti Kloknerově návrhu, shrnuje poslanec P.Uhl (OH-Levá alternativa): „V případě, že by parlament zákon schválil, ústavní soud by takové rozhodnutí stejně musel zrušit. Není možné, aby většina parlamentu rozhodla o zákazu parlamentní strany a ještě k tomu pár měsíců před volbami. To by bylo v rozporu s elementárními zásadami parlamentní demokracie. Návrh zákona o politických stranách předpokládá, že takovýto zásah bude moci provádět pouze ústavní soud. Jedině politicky nezávislý orgán může rozhodnout o zákazu politické strany, která nesplňuje kritéria daná zákonem."Komunističtí poslanci hájí existenci své strany tím, že se KSČ jasně deklarovala jako strana "nového typu“. Kosmetická změna názvu a programu však k znovuzrození nestačí. Dokumentuje to i vystoupení poslance M.Kováče (SDĽ), který sice tvrdí, že právě na Slovensku se z KSČ vytváří moderní levicová strana, ale jedním dechem dodává: „Adamec a Mohorita, kteří viděli pod pokličku, by měli vystoupit v parlamentu. Mohli by povědět, že to, co se říká o KSČ, není pravda. Ne všechno bylo tak, jak se to dnes prezentuje. Nemohu se ubránit dojmu, že se společnosti podsouvá obraz strany z padesátých let."Stoupenci zákazu se odvolávají na pokračující destruktivní politiku komunistů, na jejich stále stejnou (jen lépe skrývanou) touhu po moci a na silné pozice, která si tato protidemokratická síla udržela i dva roky po revoluci. Jana Petrová (ODS): "Vliv starých struktur je poznat nejen na práci parlamentu, kde komplikují přijetí zákonů. Stejné je to i na ministerstvech a v podnicích.“ Jan Mlynárik (VPN): „Po moskevském puči se naše veřejnost velice zradikalizovala. Mezinárodní veřejnost si musí uvědomit, že zde žijeme v jakémsi revolučním mezidobí.“

Rozhodnou argumenty

Často se objevuje argument, že by případný zákaz komunistické strany vyvolal nepříznivou reakci na Západě a především v Radě Evropy. Vysoký úředník Rady Evropy nám k tomu řekl, že tato organizace by se na případný zákaz komunistické strany v Československu dívala nejspíš „velmi opatrně a zdrženlivě“. Jakákoliv formální reakce by mohla přijít teprve ve chvíli, kdy by někdo v Československu napadl zákon u čs.soudních instancí a nebyl spokojen ani s výrokem Nejvyššího soudu. Teprve potom by se mohl obrátit na Evropskou komisi lidských práv. Ta by zkoumala, zda zákon odpovídá Evropské konvenci lidských práv. Velmi by přitom záleželo na argumentech čs.vlády. Navíc zákaz komunistické strany by se podle tohoto činitele vůbec nemusel protivit principům Rady Evropy. V NSR například po mnoho let platil zákon, který zakazoval komunistickou stranu, a přestože vyvolával mnohé diskuse, nebylo západní Německo nikdy formálně odsouzeno. Vláda v Bonnu totiž argumentovala tím, že komunisté usilují o likvidaci demokracie, a proto nemohou být demokratickým systémem tolerováni.