Bude nutné politické střetnutí?

V minulém čísle Respektu jsme přinesli rozsáhlý článek týkající se sporu o termín zahájení kupónové privatizace mezi jejími autory (tedy především FMF) a ministerstvem pro privatizaci ČR. Ministerstvo pro privatizaci se brání harmonogramu pro kupóny, jelikož se obává, že by se tím z celého posuzování projektů stala fraška. FMF má strach z nedozírných politických a ekonomických důsledků posunutí termínu (střet s termínem voleb, politizace privatizačního procesu, prostor pro neprůhledné metody atd.).

Předrážděné reakce

Ministr Klaus v rozhovoru pro úterní MF Dnes spory s ministerstvem pro správu národního majetku a jeho privatizaci popřel a řekl, že jde spíše o zásadní neshody mezi jeho ministerstvem a ministerstvem pro privatizaci na jedné straně a ministerstvem průmyslu ČR pana Vrby na straně druhé. Polemika se mezitím přenesla do politické roviny, která s sebou přináší osobní útoky a neadekvátní, předrážděnou reakci obou stran. Václav Klaus jako důsledný obhájce kupónů několikrát zopakoval, že ministr Vrba dělá vše proto, aby kupónovou privatizaci sabotoval. Jan Vrba, který se přihlásil k OH, odpověděl, že Václav Klaus posuzuje celou věc z pohledu makroekonoma a snaží se ji zpolitizovat. Privatizační projekty je prý nutné šít podnikům na míru. Místopředseda ODS Čermák označuje na mítincích ministra Vrbu za „nomenklaturní kádr, který privatizuje do ruky svým kamarádům z dřívějších dob“.

Podle předběžného červnového průzkumu ministerstva průmyslu se zjistilo, že z celkového procenta majetku, který ministerstvo spravuje, navrhují podniky do kupónové privatizace pouze 15%. Václav Klaus v rozhovoru pro MF potvrdil, že jeho ministerstvo ztratilo po rozdělení kompetencí možnost prosadit svůj vliv.

Ministr Klaus má jako předseda Finanční rady dosud v rukou restriktivní měnovou a rozpočtovou politiku. Řekne-li ovšem, že na kupónovou privatizaci je připraveno 1,5 miliardy korun, nemusí se setkat s žádným ohlasem.

Osobně je také zřejmě zaskočen mocenským postavením OH, které sice ve svých řadách nechová jediného ekonoma, ale zato má drtivou převahu v obou vládách. OH v celé věci po svém zvyku mlčí. Jeho politika v celém procesu ekonomické transformace by stála za samostatný komentář. Navzdory své silné pozici se totiž k reformě ani hospodářské politice nevyjadřuje (což neznamená, že ji nemůže ovlivňovat), a získává tak prostor vyhnout se zodpovědnosti za chyby, k nimž by mohlo dojít. Ministerstvo financí, stejně jako ODS, může snad počítat s vlivem místopředsedy české vlády Jana Stráského (ODS), do jehož kompetence spadá nyní kromě ministerstva pro privatizaci právě ministerstvo průmyslu. O názor jsme proto požádali nejprve jeho.

„Makroekonom“ kontra „praktik“

Jan Stráský: "Jsem především odpůrcem toho, aby se měnil harmonogram privatizace. Technické problémy, které má s kupóny ministerstvo privatizace, nejsou takového rázu, aby odůvodňovaly jakékoliv odklady. Kupónová metoda se podobá loterii a vyžaduje přesný harmonogram (tedy uzávěrku, konkrétní termín, kdy se zorganizuje nabídka a poptávka a dojde k určitému slosování).

Co se týče ministerstva průmyslu, je zde rozpor o smysl kupónové privatizace, která, jak známo, má význam pouze při větším objemu nabídky, tj. při určité hromadnosti a možnosti výběru pro občany. Myslím, že ministr Klaus se obává předčasně. Uzávěrka nového průzkumu nabídky pro kupónovou privatizaci je 31.srpna. Ukáže-li se, že tento objem je skutečně malý, nebude podle mne problém najít další podniky, které kupónovou privatizaci nepředpokládají, a zařadit je do ní.

Nemám žádné důkazy o tom, že by ministr Vrba chtěl rozprodat majetek kamarádům. Jde spíše o to, že v této fázi se připravují privatizační projekty založené především na zahraniční účasti.

Spor mezi ministrem Klausem a Vrbou je sice zásadní, ale pochopitelný. Ministru Klausovi je jasné, že kupónová privatizace se musí provést hromadně, v určité vlně. Ministr Vrba je praktik a chce vybírat podniky, které je lepší privatizovat jinak. Musíme si ovšem uvědomit, že obejití kupónové metody by vedlo k prodloužení privatizace o desítky let. Zákon připouští devět metod a je jasné, že v některých případech jsou leckteré z nich lepší, především ty, které umožňují přímý kapitálový přínos. Jsem si ale jist, že nebude problém vybrat podniky, které investora nenajdou, a privatizovat je pomocí kupónů dodatečně."

Ministr Vrba řekl v rozhovoru pro ČTK, že kdyby například mladoboleslavská Škodovka byla privatizována pomocí kupónů, brzy by zkrachovala. Škoda Plzeň a ČKD jsou podle něho tentýž případ.

Jan Stráský: „Jestliže o celém našem hospodářství platí, že je tzv. podkapitalizováno, že stát z něj utratil všechny peníze odčerpáváním obratových a dokonce odpisových fondů, platí to o velkých koncernech dvojnásob. Tak velké podniky jen těžko hledají partnery, a právě proto by měly být privatizovány pomocí kupónů. Argument ministra Vrby, že je lépe počkat, než se nějaký ten zahraniční investor najde, nelze přijmout. Václav Klaus je nervózní z toho, že myšlenka, na které postavil rychlou privatizaci, by mohla být narušena.“

Předvolební boj škodí privatizaci

Tomáš Ježek, ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci (ODA): "Jedná se o přísně věcný a odborný spor. Dělat z celé věci politickou záležitost je rána pod pás. Spolupráce s ministerstvem průmyslu je dobrá, a vzniknou-li rozpory, řešíme je klidně a bez rozbrojů. Privatizaci by nejvíce uškodil předvolební boj. Nemohu ovšem souhlasit s názorem, že odložení kupónové privatizace o dva měsíce by bylo zradou ekonomické reformy.

Problém je v tom, že náročné termíny pro kupónovou privatizaci znemožňují řádně provést tři další důležité privatizační procesy. Za prvé jde o zahraniční kapitál: nelze odmítnout některé firmy, které u nás vyjednávají již od revoluce. Nemůžeme jim říct - počkejte, až po kupónech. Tím bychom se zcela zdiskreditovali. Druhým procesem jsou restituce, které se nedají řídit. Musíme počkat, kdo se přihlásí, a tomu řádně vyhovět. Třetí proces jsou veřejné aukce, které zprostředkují větší přístup k majetku našim domácím podnikatelům. Ani jim nemůžeme říci ne. Máme zájem, aby bylo určité procento bezprostředních vlastníků, nikoli pouze vlastníků akcií. Podniky navrhující kupónovou privatizaci se musejí nejprve transformovat v akciové společnosti. Jedním z největších odpůrců zakládání akciových společností jsou přitom aktivisté ODS v krajích."

Hlavní autor kupónové metody ing.Dušan Tříska nedávno několikrát prohlašoval, že do kupónové privatizace musí jít devadesát procent majetku.

Tomáš Ježek: „To je počítačový extrémismus. Kdybychom chtěli kupónovou privatizaci univerzalizovat, jak to chce pan Tříska, museli bychom akciovou společnost založit všude. Dušan Tříska je extrémista. Poctivě pracujeme, jak nejlépe umíme, ale patnáct dní (od 30.listopadu do 15.prosince) mezi uzávěrkou projektů a jejich schválením je málo, i kdybychom jenom razítkovali. Představa, že to stihneme, je nezodpovědná iluze počítačového žokeje.“

Centrální plánování nebo neinformovanost?

Ministerstvo průmyslu ČR bývá napadáno, že brání staré struktury, případně, že jeho úředníci jsou podplaceni zahraničními investory.

Jiří Bílek, ředitel odboru privatizace ministerstva průmyslu ČR: "Na podobné útoky snad ani není vhodné reagovat. Vycházíme z toho, že účelem privatizace je dosáhnout větší výkonnosti průmyslu a ekonomiky. Základem volby metod budou podnikatelské záměry navržené podniky nebo konkurenčními skupinami. Musíme vzít v úvahu prudce se zhoršující ekonomickou situaci podniků. U velkých podniků, které nepotřebují naléhavě investice, nebrání nic tomu, aby šly z velké části nebo celé do kupónové privatizace. Jsou ovšem velké podniky, které jsou momentálně v krizové situaci, a kde je třeba naléhavě pomoci: Škoda Plzeň, vagónky, ČKD. Tady je třeba vést jednání se zahraničními investory, přestože to může trvat delší dobu.

Dát do kupónové zcela stagnující podniky by byl podvod na akcionářích. V případě podniků, které mají všechny předpoklady vzpamatovat se bez velkých investic (spotřební průmysl), nebude problém kupónovou privatizaci uplatnit, ale většina těchto firem do ní zatím navrhuje pouze 20–30% majetku.

U malých podniků s několika sty zaměstnanců přichází nejvíce konkurenčních projektů, je proto vhodné kombinovat zde různé metody (aukce, nabídková řízení, přímý prodej). Vytvářet z tak malých podniků akciové společnosti je nesmyslné.

Existují ovšem ještě firmy z oboru bižuterie, jemného porcelánu atd. Tyto podniky může koupit kdokoliv. Je nebezpečí, že akcie skoupí zahraniční konkurenční firma, která nechá podnik zkrachovat. Podniky samy chtějí najít privatizační metodu, která vyloučí, aby je koupila konkurence.

Kupónovou privatizaci dosud nikdo nedefinoval z pohledu ekonoma, obchodníka ani podnikatele, a přitom se s ní nakládá jako s politikem. Podniky a občané potřebují především seriózní informace o výhodách a nevýhodách kupónů a ne politický boj. Rozhodně nikoho nenavádíme, aby se kupónové privatizaci vyhýbal."

Ivan Svítek, poradce ministra Klause: "Jakýkoliv odklad kupónové privatizace je zločin, protože nelze téměř vyčíslit, o kolik denně přichází stát a daňoví poplatníci, zůstávají-li podniky ještě v rukou státu. Není možné, aby někdo určoval, koho privatizovat a koho dát zahraničním investorům. To, co dělá ministerstvo průmyslu, je centrální plánování. Nechme všechno na nových majitelích, ať se vytváří burza, kapitálový trh a investiční společnosti. To jsou prostředky, které donutí podniky k určité disciplině, vyšší produktivitě atd. Musí to ovšem dělat nový majitel a ne ministr Vrba.

Jestliže by skutečně existovaly signály o tom, že podnik chce koupit zahraniční firma, která by ho chtěla zavřít, musí se takovému nebezpečí samozřejmě zabránit. Nevidím ovšem žádný rozdíl v tom, jestli se v podniku uskuteční privatizace pomocí kupónů, nebo jestli se prodá v aukci. Nebezpečí je úplně stejné. Stát nemůže majiteli nic zakazovat."

Na závěr ještě slova Jana Stráského:„Jsem vždy nervózní z toho, když se ekonomický spor dostane do politické roviny. Je ovšem možné, že v září vzniknou důvody podpořit určitá řešení politicky.“