Agenti a nová diplomacie

Když počátkem r.90 přišel do čela FMZV nový ministr J.Dienstbier, stál spolu s hrstkou lidí před Augiášovým chlévem o téměř dvou tisících hlavách. Snad v žádném jiném resortu nebylo tolik agentů, udavačů, zlodějů, šmelinářů a předsedů partajních buněk jako tady. Odkud začít?

„Když jsme sem přišli, bylo nutné co nejrychleji vyměnit nejdůležitější zastupitelské úřady a všechny velvyslance,“ říká náměstek Vojtěch Wágner. Kde ale rychle najít nezkompromitované lidi, kteří by dovedli fungovat jako diplomaté? „Odvolat velvyslance je snadné,“ říká vysoce postavený úředník FMZV, „ale na počátku jsme měli třicet neobsazených ambasád a dotyčné země nesly nelibě, že náš nový režim nemá jediného slušného člověka, kterého by k nim vyslal.“

Reaktivovaní osmašedesátníci

Pro několik klíčových postů určil nový ministr v prvních týdnech osoby z bývalé opozice, jejichž dosavadní činnost a jazykové znalosti mu byly zárukou: R.Slánského do Moskvy, J.Grušu do Bonnu, M.Fialkovou do Varšavy, J.Šedivého do Paříže, R.Klímovou do Washingtonu.Kromě nich oslovil „reaktivované“ diplomaty ze 60.let, vyhozené po invazi. Samozřejmě to byli bývalí komunisté, dvacet let je však režim deptal a jako jediní měli alespoň nějaké zkušenosti s diplomacií. „V dané chvíli to byli jediní, kdo byli po ruce,“ říká náměstek Wágner. Jsou už v důchodovém věku, počítalo se s nimi většinou na překlenutí prvních pár let. Nebylo jich prý mnoho, všeho všudy 95, a z nich bylo asi šestnáct (z celkového počtu pětačtyřiceti nových ambasadorů v loňském roce a čtyř letos) jmenováno velvyslanci. Do čela některých velvyslanectví se dokonce hned na začátku podařilo získat nové lidi, kteří neměli s předchozí diplomacií nic společného a kteří se prý výborně osvědčují: do Vídně M.Vašáryovou, do Japonska japanistu p.Winkelhofera, do Dánska dánštinářku pí.Ševčíkovou, do Helsink P.Kerlika, který zná jedenáct jazyků. Podobní kvalitní noví lidé působí (na doporučení slovenské VPN) v Bukurešti, Budapešti a Oslu.

Třetina velvyslanectví neobsazena

Nedostatek nových lidí však stále přetrvává. V cizině máme 78 zastupitelských úřadů, z nich třetina je stále bez velvyslance. Buďto se ještě nenašel, nebo už byl vyslán a musel být - kvůli výsledkům lustrací nebo pro neschopnost - odvolán (takových bylo devět). Doposud neobsazená místa leží většinou v zemích, jež nejsou pro naši diplomacii klíčové, ale také např. v holandském Haagu, kde to velmi škodí. Přes potíže s hledáním nových tváří zůstalo ve funkci jen pár předlistopadových velvyslanců (v Jemenu, Ghaně, Keni - ten je už odvoláván, Kypru, Bruselu).

Jak to vypadá s ostatními diplomaty na zastupitelských úřadech? Při jejich výběru dostali noví velvyslanci v prvních měsících volnou ruku a své týmy si sestavovali sami. Většinou se rozhodli pro nediplomaty (Washington, Paříž), jiní si vybrali část bývalých pracovníků FMZV, mají dojem, že s nimi, dají-li jim šanci, budou mít daleko efektivnější výsledky (R.Slánský v Moskvě).

Nakolik se tedy podařilo diplomaty v zahraničí vyměnit? Někde stoprocentně, jinde méně (viz rámeček). Nově příchozí jsou ovšem často předlistopadovými diplomaty, kteří jen byli přeřazeni z ústředí nebo ze zastupitelství jinam.

Nediplomatický personál (řidiči, sekretářky, hospodáři, atd.) byl odvoláván jen kvůli „pozitivním výsledkům lustrací nebo pro neschopnost“. Ostatní dosluhují do konce termínu, na jaký byli vysláni, a „pokud se osvědčí a budou mít zájem, budou moci pokračovat“, říká personalista ministerstva.

Na zastupitelstvích ovšem nepracují jen diplomaté, ale i členové obchodního oddělení, kteří spadají pod FMZO ministra Bakšaye, a vojenští přidělenci FMO. Ti prakticky nebyli vyměněni vůbec, o lustracích ani nemluvě.

Konkursy, výběrová řízení

„Po lustracích máme některé ambasády z poloviny prázdné, stále potřebujeme doplňovat stavy,“ říká nová zástupkyně personálního ředitele ing.E.Urbanová.„Od listopadu od nás odešla víc jak třetina lidí, 660, a to většinou na dohodu.“ I na postu vedoucího personalisty je ona od loňska už čtvrtá.

Jak se rekrutují noví diplomaté? J.Dienstbier několikrát veřejně apeloval, aby se hlásili „slušní lidé“, že budou vítáni. Ozvaly se jich údajně dva tisíce. Zpočátku přicházeli chaoticky, na doporučení jiného „slušného člověka“, VPN či OF. Personální oddělení se do přijímání údajně snaží „pomalu zavést systém“.

Lidé, kteří se hlásí do diplomatických služeb zvenčí, procházejí dnes konkursem, a pokud se osvědčí, jsou zařazeni do „rezerv“: zůstávají ve svém původním zaměstnání a ministerstvo se na ně obrací v případě potřeby. Rezervistů je dnes asi 150, několik desítek jich už bylo na FMZV přijato. Na obsazení konkrétního místa (v ústředí či v zahraničí) se potom vyhlašuje „výběrové řízení“, jehož se účastní zaměstnanci FMZV i lidé z rezerv.

Na okamžité výjezdy jsou podle ing.Urbanové použitelnější zaměstnanci FMZV, mají průpravu. Otázkou ovšem je, zda není lepší stavět od počátku na inteligentních nediplomatech, kteří mají nový pohled na věc, a ne stále tvrdit, že se nelze obejít bez starých „profesionálů“. Vždyť to žádní profesionálové nejsou: nikdy se přece jako diplomaté nechovali, celou svou kariéru prožili v ghettu socialistických velvyslanectví, se západními diplomaty se nestýkali, světovou politiku viděli neuvěřitelně schematicky, jazyky většinou ovládají bídně a upřímně řečeno: nezajímala je ani diplomacie, ani politika, chtěli si jen příjemně žít v cizině a našetřit na dům a na auto.

Z velké části byli formováni přímo v Moskvě a nikdo neví, kolik jich tam naverbovala KGB. Nejméně polovina z nich má vysokou diplomatickou školu MGIMO, jiní Diplomatickou akademii (tj. vyšší stupeň). Na ní prý byla kontaktáž ze strany KGB nejčastější.

Lustrace

J.Dienstbier dal loni v září všechny zaměstnance, od řidičů po ministra, lustrovat. Kromě ministerstva vnitra je to snad jediný resort, kde se postupovalo tak přísně a rychle. Akce by měla na podzim skončit.

Jak lustrace dopadly? Podle náměstka V.Wágnera bylo mezi diplomaty zjištěno 50 agentů, z toho šest velvyslanců. Největší počet byl na moskevském zastupitelství. Všem byl výsledek sdělen (prý vždy pouze osobně). Všem bylo také nabídnuto, aby v klidu odešli na dohodu. Což údajně z devadesáti procent učinili, pár se jich bránilo. V takovém případě byl svazek „kompletně zkontrolován“ a u dvou, tří jedinců se skutečně zjistilo, že sice spolupráci podepsali, avšak neexistují důkazy, že by komukoli uškodili, a tak mohou na FMZV pracovat dál. Většina z protestujících se však neobhájila.

Veřejnost si přeje, aby se lustrovalo, aby byla jistota, že v diplomatických službách nebudou agenti, přitom však paralyzovaný parlament dosud nepřijal k lustracím zákon. Oficiálně tudíž stále nelze propustit někoho proto, že byl agentem StB. Dotyční to vědí, a jestliže zpočátku odcházeli po dobrém, šťastni, že dostali víc než gentlemanskou možnost potichu zmizet, začínají prý teď dělat obstrukce. A ministerstvo nemůže, jak říká V.Wágner, „zveřejnit, že byl někdo pozitivně vylustrován, byť by nás kvůli svému propuštění pomlouval třeba rok“. Porušilo by zákon o státním tajemství, který ukládá mlčenlivost.

Veřejně by se to mohlo říci, jen pokud by dotyčný žaloval ministerstvo u soudu a tam mu to bylo dokázáno. Což postižení vědí, a i když soudem vyhrožují, nijak se nemají k činu. Jde totiž občas o případy, „nad kterými by se lidem, kdyby se dozvěděli pravdu, zvedl žaludek“, říká V.Wágner.

Vysoký úředník FMZV připouští, že forma odvolávání (náhlé telegramy se stručným pokynem k návratu) nebyla „vždycky hezká“, ale těžko určit, jak by se mělo postupovat lépe. Vtip je v tom, že počátkem loňského roku byli nakvap vysíláni noví diplomaté na základě osobních doporučení a důvěry, a s lustracemi se začalo až na podzim. V některých zemích se objevili lidé, v nichž krajané viděli představitele nového Československa a nechápali, že tito diplomaté jsou zničehonic po pár měsících voláni zpět. Pravý důvod nebylo možné sdělit, odvolaní se prezentovali jako nevinně šikanovaní a krajané nabývali dojmu, že staré struktury v Praze hrají nečistou hru.

Průměru tu je ažaž

„Bylo by iluzorní se domnívat, že po čtyřiceti letech se nám podaří FMZV hned obměnit. Panuje tu příšerná setrvačnost,“ říká ing E.Urbanová. „Pokud budeme moci za pět let říct, že se nám to tu podařilo oživit, budeme rádi.“

Co dělá její oddělení pro to, aby v Černínském paláci zavládla jiná atmosféra? „Vyměňujeme vedoucí pracovníky a od nich by se měly změny odvíjet dál. Na místa vedoucích odborů a velvyslanců dáváme postupně mladé lidi, kteří neměli s tímhle ministerstvem nic společného. Potřebujeme mladé tváře a manažery, ne referenty. Průměru tu máme ažaž.“

Místo ředitele finančního odboru si prý v konkursu vybojoval jedenatřicetiletý člověk, jeho zástupci je osmadvacet. Ředitelce arabského odboru je dokonce pětadvacet, žila v arabském světě, zná reálie i jazyk. Řediteli pro Latinskou Ameriku je třicet. Všichni se prý „skvěle osvědčují“.

„Po roce a půl teď celou práci ministerstva znovu přehodnocujeme, rok byla příležitost ukázat, kdo je schopný a kdo ne. Budeme pokračovat v obměně, na některých ambasádách bude hned na podzim potřeba leccos změnit,“ říká náměstek V.Wágner.

A proč se domnívá, že je ministerstvo tolik kritizováno? „Odsud muselo odejít hned po vnitru snad nejvíc lidí. A ti teď tvrdí, že se tu buď málo vyhazují staré struktury, nebo zase, že propouštíme profesionály.“

Tak jednoduché to rozhodně není. Ministerstvo je stále těžkopádným kolosem, v němž cirkulují metráky papírů a po chodbách proplouvají stovky úředníků. Byli-li zlikvidováni nejvýraznější agenti, zůstává přestavět vnitřní chod úřadu i komunikaci s ambasádami, dát mu pružnost a často vůbec smysl. Zahraniční politiku tu formuje hrstka lidí a denně se potýká s molochem byrokracie, který jako by ji nebral na vědomí. Jenže veřejnost, novináři i cizina hodnotí zahraniční politiku podle celého úřadu, podle všech zastupitelstev, nejen podle několika nových jedinců.

Počet diplomatů, kteří zůstali na svých ambasádách z předlistopadového období (několik vybraných úřadů):

Ženeva 0

Vídeň 0

Londýn 0

Madrid 0

Budapešť 0

Bělehrad 0

Bukurešť 1

Varšava 2

Bonn 4 (ze 16)

Paříž 4 (z 10)

New York 4 (ze 6)

Washington 3 (z 15)

Moskva 6 (z 20)

(zdroj: personální odd. FMZV)počty zaměstnanců FMZV, kteří odešli:r.1990 celkem 435z toho dohodou 270do důchodu 61pracovní poměr ukončilo 78z jiných důvodů 26(z toho výpověď sami dali 8 FMZV dalo výpověď 10)(zdroj: personální odd. FMZV)