Spor o kupóny

Privatizace je sice podle Václava Klause doposud ekonomickým, nikoliv politickým cílem, ale dnes se to již těžko dá tvrdit zcela jednoznačně. „Rozjezd“ kupónové privatizace se totiž částečně politickým cílem stal. Její včasný a úspěšný průběh by byl jistě předvolebním triumfem pro všechny zastánce radikální transformace. Zpomalení by zřejmě nahrálo resortním, partikulárním nebo dokonce stranickým zájmům určitých skupin či jednotlivců.

Kupóny - základ privatizace, nebo pouze jedna z metod

Ministr pro privatizaci Tomáš Ježek již několikrát (zatím pouze neveřejně, při zasedání Finanční rady) varoval, že podle jeho přesvědčení se kupónová privatizace k lednovému termínu prostě nestihne. Oproti tomu Václav Klaus Respektu sdělil, že Finanční rada jasně rozhodla o tom, že se kupónová privatizace odkládat nebude.

O vyjádření k celé problematice jsme proto požádali autora tzv. vzorového privatizačního projektu a poradce ministra Ježka ing.Romana Češku a náměstka ministra Klause ing.Jaroslava Jurečku, který se věnuje kupónové privatizaci.

Ing.Češka: „Nejde o to rozhodnout, kdy privatizace začne nebo jak se opozdí. Důležité je, jak bude vypadat. Václav Klaus vyslovuje jisté klišé, pokud říká: když chceme, tak dokážeme. Realita naznačuje, že bude třeba začátek kupónové privatizace odsunout. Privatizace bude postupovat zcela nezávisle na tom, jak si Finanční rada, vláda nebo jiné instituce přejí. Všichni jsme chtěli mít zákon o velké privatizaci před koncem loňského roku. Zatím jsme ještě nestačili nic tak rychle, jak jsme chtěli. Všechno prostě nasvědčuje tomu, že budou problémy. Navíc někdo stále zaměňuje kupónovou privatizaci s privatizací jako takovou. Privatizace začíná teď a v době voleb pojede na plné obrátky.“

Ing.Jurečka: „Odložit kupónovou privatizaci znamená odložit privatizaci vůbec. Podle zásad dohodnutých ve Finanční radě se předpokládá, že se pomocí kupónů budou privatizovat asi dvě pětiny našich výrobních podniků. Převod vlastnictví je rozhodujícím prvkem reformy. Odložení kupónové privatizace je tedy zdržením celé reformy. V obecné rovině platí, že když se něco nechce udělat, pak to nelze ani stihnout. Myslím si, že máme před sebou realizaci možného (z hlediska techniky) a nutného (z hlediska existence). Nutně musíme transformovat naší ekonomiku. Neměli bychom tedy technické problémy nadřazovat nad problémy existenční.“

Již úvodní slova obou odborníků ukazují na zarážející rozpor koncepcí.Celá věc bude tedy značně problematická, a to hned z několika důvodů: za prvé se jedná o technické a organizační problémy spojené s přípravou kupónové privatizace i velké privatizace vůbec. Za druhé jde o koncepční spory mezi FMF a českým ministerstvem pro privatizaci.

Zásadní spor se točí kolem toho, zda má být kupónová privatizace pouze jednou z metod velké privatizace (tj. metodou, která bude mít za úkol privatizaci jako takovou urychlit - názor blízký ministerstvu pro privatizaci a ministerstvu průmyslu), či metodou zásadní, která nejenže privatizaci urychlí, ale podstatně zjednoduší a umožní přehlednější veřejnou kontrolu (názor blízký FMF a autorům kupónové metody). Zastánci druhého názoru tvrdí, že včasný začátek kupónové privatizace předejde nevyhnutelným úplatkářským skandálům a rozkrádání majetku podniků. Noví vlastníci, kteří budou rozhodovat spontánně, podle nich také nahradí zdlouhavé administrativní řízení restrukturalizace a pomalý, organizačně náročný proces rozbíjení velkých podniků shora.

Třetí problém je neméně závažný. Značná část veřejnosti se dosud domnívá, že stát se chce za každou cenu zbavit majetku a co nejrychleji ho „rozdat“ občanům. V privatizaci půjde ovšem především o to vytvořit prostor a pokud možno spravedlivé soutěžní podmínky pro příchod nového, konkrétního a zodpovědného vlastníka, který bude ochoten nést rizika podnikání.

Budou třeba posily?

Nejprve k nejdůležitějšímu technickému problému. Jak již bylo v tisku zmíněno, poptávková část kupónové privatizace bude vyhodnocována na stejné počítačové síti jako parlamentní volby. Jiná možnost neexistuje. V květnu bude třeba celý proces na několik týdnů přerušit. Jediná možnost by byla stihnout první kolo kupónové privatizace do voleb.

Druhým problémem jsou organizační potíže na českém ministerstvu pro privatizaci. Ministerstvo pracuje v naprosto nevyhovujících podmínkách. Podalo české vládě naléhavou žádost o nové prostory a přidělení nejméně stovky nových „dobře zaplacených a nezkompromitovaných úředníků“. Organizační problémy se ovšem prolínají právě se střetem koncepcí. Zástupci federálního ministerstva financí tvrdí, že kdyby kupónová privatizace začala včas, nebude nové posily tak naléhavě potřebné.¨

Jak známo, ministerstva pro privatizaci spolu s ministerstvy resortními a samotnými podniky připravují tzv. nabídkovou část velké privatizace. To znamená, že především připravují a schvalují privatizační projekty jednotlivých podniků. FMF připravuje tzv. poptávkovou část kupónové privatizace: technickou a organizační přípravu, emisi a distribuci kupónů mezi obyvatelstvo, vyhodnocování atd.

Stát, nebo vlastníci

V čem je jádro sporu? Jde o proces schvalování privatizačních projektů a o míru účasti státu v celém procesu.

Ing.Češka: „I kdyby se podařilo připravit nabídku pro kupóny podle harmonogramu, lidé (resp.budoucí akcionáři) by nedostali žádné informace o tom, co kupují, nýbrž pouze o podobě současných státních podniků. Nedozvěděli by se, jak budou vypadat privatizační projekty, které se teprve budou schvalovat. Kdybychom měli postupovat podle harmonogramu, musela by nabídka pro kupónovou privatizaci vycházet z představy, kterou má zakladatel o podílu kupónů na privatizačním projektu. Jednou ze základních myšlenek privatizace ovšem je, že privatizační projekt může předkládat kdokoliv, tak, aby vznikla možnost konkurence současnému vedení podniků, aby se mohla posoudit i jiná řešení, než navrhují řídící kádry.“

Ing.Jurečka: „Jde o schválení tisíců a stovek privatizačních projektů. U každého z nich by musel ministerský úředník rozhodnout, zda ocenění majetku bylo provedeno správně, zda restrukturalizace podniku odpovídá možnostem státního rozpočtu a zda je metoda prodeje dobře připravena. Posuzovat alternativní privatizační projekty, restrukturalizaci aktiv a pasív podniku bude nesmírně složité. Takový postup by si vyžádal obrovské týmy kvalifikovaných externích spolupracovníků. Chceme-li transformovat a nikoli vylepšovat nevylepšitelné, nemáme na něco takového prostě čas. Odkladem o jeden nebo dva měsíce se nic nezíská. Získat by se mohlo odkladem o několik let. Co by to bylo za zisk, nechci raději pojmenovat. Kupónová privatizace je navrhována právě proto, že všechny tyto komplikace obchází. Oceňování majetku zde není problém, podniky se budou privatizovat bez předchozí restrukturalizace. Ta bude právním aktem nových vlastníků (akcionářů). Nyní by musel celou věc rozhodovat stát. A ten není schopen rozhodnout u stovky a tisíce podniků, zda jimi navrhované rozdělení má či nemá smysl.“

Státní akciové společnosti

Státní podniky, kterých se bude týkat kupónová privatizace, se musejí nejprve transformovat ve státní akciové společnosti. Češka: "Může se stát, že privatizační projekty budou zpracovány tak, že současné podniky se rozbíjí do několika subjektů. Nerozdělí se tedy v akciové společnosti, protože bude použita jiná než kupónová metoda. Informace, které dostaneme na začátku září, nebudou tedy odpovídat tomu, co skutečně do kupónové privatizace půjde. Nestačíme informovat občany o tom, co do kupónové privatizace skutečně půjde a v jaké míře.

Většina privatizačních projektů přijde na ministerstvo pro privatizaci až těsně před navrhovaným časovým limitem kupónové privatizace. Chci-li z podniku vyjmout určitou část a prodat ji například v aukci (aukce bude jedna z metod i ve velké privatizaci), musím část projektu vrátit zpátky. Musíme respektovat to, že přímý prodej části podniku se musí uskutečnit předtím, než založím akciovou společnost jako takovou. Budeme-li chtít dát přednost přímému prodeji, odkládáme tak založení akciové společnosti. Nabídkové řízení bude trvat několik měsíců. Museli bychom propagovat pouze kupónovou metodu a zavrhnout všechny standardní. Jako ekonom vím, že všechny standardní metody (aukce, nabídková řízení atd.) jsou efektivnější. Nelze dělat kupónovou privatizaci na vrub ostatních metod. To by bylo postavené na hlavu a celý svět by se nám vysmál.

Kupónová privatizace se dá stihnout jediným způsobem. Dávat razítka na první projekt, který přijde, jen proto, že navrhuje kupónovou privatizaci, to je nesmysl. Buď se z věci udělá formální záležitost, nebo se bude vybírat z privatizačních projektů na základě skutečné ekonomické racionality."

Autoři kupónové metody mají jiný dojem. Připadá jim, že standardní metody se rozjíždějí právě na úkor kupónů, které by všechny komplikace s dělením podniků zjednodušily.

Jurečka: „Stačí, když si uvědomíme, kolik podniků čeká změna výrobního programu. S tím souvisejí pracovní příležitosti, rekvalifikace atd. Čím později bude podnik privatizován, tím hůř pro něj, pro jeho další existenci.“

Zahraniční kapitál - až po privatizaci, nebo před ní?

Václav Klaus se již mnohokrát zmínil o tom, že nepodporuje vstup zahraničního kapitálu do ekonomiky, která není ještě privatizována. Podle jeho názoru lze povolovat pouze výjimečné případy. Stejně jako ostatní zastánci kupónové metody bych rozhodnutí o případném spojení se zahraničním partnerem ponechal raději na nových vlastnících. Je zajímavé, že v malé privatizaci zastával ministr Ježek podobný princip (spory s ministerstvem obchodu o případ firmy Ahold).

Češka: „Podle mne není problém v tom, že stát je partnerem zahraničního investora. Problém je, že do každého jednání musíme vnést prvek konkurence. Soukromí vlastníci, kteří vzejdou z kupónové privatizace, nebudou hned tak tvrdí a zkušení, aby si byli schopni hlídat majetkové riziko. Kromě toho budou mít většinou pouze menšinové podíly. Budou vlastnit dvě, tři akcie a při výběru zahraničního partnera mohou ze začátku vystupovat stejně nezodpovědně jako státní úředníci. Museli bychom čekat nejméně rok, než se objeví schopní, zodpovědní podnikatelé, kteří si nakoupí akcie od občanů. Představa, že se provede kupónová privatizace a hned se najde někdo schopný tvrdě vyjednávat se zahraničním partnerem, je naivní. Vzniká zase pohádka o tom, jak bude něco krásné. Realita bude daleko tvrdší a prozaičtější.“

Jurečka: „Vstup zahraničního kapitálu je samozřejmě možný i do neprivatizovaného prostředí. Ale jak dlouho příprava takových kroků trvá! To je právě problém standardních privatizačních metod. Jsem přesvědčen, že zahraniční kapitál mnohem účinněji vstoupí do privatizované ekonomiky. Dovolte mi, abych ocitoval Dušana Třísku: ‚Neurychlíme-li kupónovou privatizaci, pak bude náš státní majetek rozkraden zevnitř, a to za velice silné podpory zahraničních investorů.‘ K tomu lze s jistou dávkou sarkasmu dodat, že jestli se nepodaří majetek rychle rozdělit na kupóny, pak bude pro naši ekonomiku vskutku nejlepší, aby byla takto zevnitř rozkradena. To nejhorší, co by ji čekalo jinak, je, že by zůstala pod kontrolou státu. Francouzská zkušenost nedávných let ukazuje neschopnost státu - a dokonce při stabilizovaných tržních podmínkách - vlastnit a současně řídit podniky. Náš stát má do stabilizovaných poměrů - a nejen tržních - daleko.“

Kompromis je možný

Náměstek Jurečka vyjádřil kromě jiného nelibost nad tím, že se celá záležitost ventiluje přes tisk: „Budeme ještě jednat a doufám, že se dohodneme.“ Hloubka rozporu je bohužel natolik zásadní, že bude lépe pokusit se celou záležitost osvětlit. Podle mnohých ekonomů je ale již dnes jasné, že se kupónová privatizace do voleb nerozjede. Již proto, že Klausovo ministerstvo, na rozdíl od českých ministerstev průmyslu a privatizace, příliš silnými mocenskými pákami nedisponuje. Možným politickým dopadům by šlo snad předejít tím, že se lidem již na začátku příštího roku rozdají kupónové knížky a otázkou bude pouze, kdy kupónová privatizace vypukne. To bude samo o sobě znamenat značný politický kapitál. K tomu ing.Češka: „I kdyby vyhrála volby levice, nedovolí si sebrat lidem kupónové knížky.“ Náměstek Jurečka se kromě zpomalení transformačního procesu obává i značných finančních dopadů. Náklady na přípravu tzv. poptávkové části (připravuje FMF) kupónové privatizace se odhadují na 1,5 miliardy korun. „Jde o síť registračních míst vybavených počítači, tisk kupónů, vlastní proces registrace, vyhodnocování poptávky atd. Všechny tyto kroky již nejde odvolat. Každý měsíc odkladu by přišel nejméně na 50 miliónů korun.“

Obě strany by se měly především dohodnout na důsledné veřejné kontrole privatizačního procesu. Neprůhledné metody mají totiž skutečně neblahý vliv na veřejné mínění.