Rozpojené spoje
V minulém čísle Respektu jsme psali o neudržitelné situaci, která vznikla převedením zakladatelských práv spojových podniků na republiky. Je tím ohrožena připravovaná privatizace a v důsledku i jednotnost spojových sítí, nervového systému federace.
V minulém čísle Respektu jsme psali o neudržitelné situaci, která vznikla převedením zakladatelských práv spojových podniků na republiky. Je tím ohrožena připravovaná privatizace a v důsledku i jednotnost spojových sítí, nervového systému federace. Přestože delimitační dohoda porušuje ústavu a kompetenční zákon, odmítají republikové vlády vrátit podniky spojů federálnímu ministerstvu (FMS). Článek Bitva o spoje a zejména jeho podtitul: Republikoví ministři trhají stát vyvolaly rozhořčenou reakci na české i slovenské straně.
SPT Praha: Spoje nejsou ohroženy
První se ozvala Správa pošt a telekomunikací (SPT) Praha. Ekonomický náměstek ředitele, pan L.Matějka, nám řekl, že „spojová síť republiky není nijak ohrožena“ a článek je prý „jednostranný“. Se slovenskou SPT mají, podle jeho slov, výbornou spolupráci a žádné dělení spojů nehrozí. Stejně dobře spolupracují i s ministerstvem pro hospodářskou politiku ČR, které je dnešním vlastníkem správy. Podle názoru pana Matějky bylo od května letošního roku uděláno v reformě SPT a přípravě na její privatizaci mnoho práce, která by vrácením zakladatelských práv federálnímu ministerstvu mohla přijít vniveč. „Jsem praktik a zajímá mne fungování spojové sítě, ne vysoká politika,“ řekl pan L.Matějka.
Náměstek ministra pro hospodářskou politiku ČR L.Chrudina k tomu dodává, že podle jeho názoru nynější stav neporušuje ústavu, protože (kdyby tomu tak bylo) „FMS by stejně přišlo o tyto své údajné kompetence po plánované privatizaci spojových podniků“. Podle jeho mínění je úlohou ministerstva vydávat normy, tarify atd. „Dokud se FMS nebude zabývat právě tím, nepohne se s privatizací, protože do ní nikdo nepůjde. Těžko si někdo koupí spojové podniky, aniž by věděl, jak se budou např. tarify přizpůsobovat inflaci.“
Ministr E.Ehrenberger má jiný názor: „Protiústavní stav bude bohužel při jakémkoli řešení: budou-li na přechodnou dobu telekomunikace a pošty v působnosti federálu, odporuje to kompetenčnímu zákonu (pošty mají být v republikách), když bude obojí patřit republikám, je to zase špatně (telekomunikace má mít federace). Podle mne by však byla rozumnější první varianta, protože je alespoň záruka, že rozdělení telekomunikací proběhne jednotně na celém území ČSFR. Současný stav takovou jistotu nedává. Já se samozřejmě těším, až FMS bude moci jen vydávat normy. Jsme však v nepřirozené situaci, přecházíme na tržní ekonomiku v národnostně neklidném státě a potřebujeme nejrozumnější řešení - ne komplikování věcí.“
SPT Bratislava: Přátelské vztahy
Slovenského ministra dopravy a spojů pana J.Belcáka (stejně jako jeho příslušného náměstka) se nám bohužel nepodařilo zastihnout. Sedmistránkové stanovisko SPT Bratislava je však velmi razantní. Opakuje známé argumenty o tom, že delimitační smlouva neporušuje ústavu. Oponuje dále našemu názoru, že rozdělení zakladatelských funkcí ohrožuje privatizaci. Privatizace prý není v nebezpečí, protože ji na Slovensku připravují ve shodě s SPT Praha. V bodě II. stanoviska se uvádí: není pravda, že slovenská strana nechce oddělit PNS od pošty a telekomunikací. V tomto bodě byly tedy naše informace zastaralé. Byly z doby, kdy to slovenská SPT ještě odmítala.V další části stanoviska je vysvětlena spolupráce s českými partnery: prý se „veľmi starostlivo rieši, bez najmenších ťažkostí“. Ve stanovisku několikrát opakovaně uváděné „přátelské vztahy“ obou SPT však nejsou zrovna pádným ekonomickým a právním argumentem.
Ve hře je pět miliard
Ve vzájemném obviňování, kdo vlastně brzdí reformu spojů a jejich následnou privatizaci, mají důležitou roli peníze. Jen SPT Praha totiž za loňský rok měla čistý zisk pět miliard korun. Ten dosud odváděla „federálu“, zatímco při současném převedení kompetencí jej dostane Česká republika. Letos to sice zdaleka nebude pět miliard, ale i tak půjde o dost peněz. Samotné pošty, které podle kompetenčního zákona mají být v působnosti republik, ovšem ročně vykazují zhruba miliardovou ztrátu. Ta byla dosud hrazena ze zisku telekomunikací. Pro republiky je nepřijatelné, aby měly ztrátové pošty a musely je dotovat, zatímco federálu zůstanou ziskové telekomunikace. Ministr Ehrenberger k tomu říká: „Samozřejmě že pošta prodělává, protože dosud necítila ekonomický tlak. Řešení je v aktivitě již existující Poštovní banky. V té má vklad stát plus Francie a Rakousko. Každá filiálka pošty by se stala zároveň odbočkou banky a spojením s mezinárodní odúčtovnou spojů by se pošta během tří let měla stát rentabilní. Do té doby by se schodek musel řešit úpravou tarifů a dotacemi z federálního rozpočtu.“
Donkichoti nebo blbci
Podle E.Ehrenbergera „FMS nepožaduje vrácení zakladatelských kompetencí spojových podniků z nějakého rozmaru nebo touhy znovu je direktivně řídit. Spustit jednotnou transformaci a privatizaci však může jen jedno centrum. To, že spoje zatím fungují, není pro tuto chvíli argument. Všichni víme, jaká je současná politická situace, a proto nelze reformu spojů založit jen na osobních vztazích a dnešní dobré spolupráci vedení SPT.“
Pan ministr má rozhodně v jedné věci pravdu. Kauza spoje už bohužel není jen čistě právní či ekonomickou věcí, ale především otázkou politickou. Nedávné televizní vystoupení slovenského premiéra, ve kterém řekl, že Slovensko nechce být regionem Československa, a následná odpověď Petra Pitharta znovu ukázaly, že naše země zrychluje svůj pochod směrem k rozdělení. Politici, kteří se s tím nechtějí smířit (ve věci spojů ministr Ehrenberger), jsou však zatím některými republikovými partnery v lepším případě považováni za donkichoty, v horším za blbce.
