Generál StB Lorenc čeká na svůj proces

Minulé dva týdny byly relativně bohaté na propouštění významných představitelů Státní bezpečnosti z vazby. Nejdříve se dostal na svobodu „rozvědčík“ P.Minařík, potom bývalý 1.náměstek ministra vnitra A.Lorenc a nakonec bývalý šéf druhé správy StB K.Vykypěl. Se všemi zmíněnými však dále pokračuje trestní řízení.

O případu Lorenc jsme psali naposled v Respektu č.16: „Vyšetřování postoupilo do závěrečného stadia - obviněný je seznamován se spisy. Hraje o čas: za tři měsíce mu vyprší roční lhůta, po které bude muset být propuštěn z vazby. Proto si znovu podal stížnost k Vyššímu vojenskému soudu, že pokračování vazby je bezpředmětné. Seznamování s výsledky vyšetřování bylo přerušeno a spisy byly odeslány z prokuratury na vojenský soud, který bude vše znovu ‚přezkoumávat‘. Za měsíc může A.Lorenc opakovat celý postup znovu; zákon mu to umožňuje. Začátkem července ho budou muset propustit. Nic už pak nezabrání jeho styku se svědky, přáteli z StB i odjinud.“

Stalo se - A.Lorenc byl propuštěn dokonce měsíc před uplynutím roční lhůty (podle loňské novelizace trestního řádu je to maximální možná doba trvání vazby). Generální prokurátor ČSFR I.Gasparovič, jako konečná instance, zřejmě rezignoval před neustálými stížnostmi obviněného a celkem logicky rozhodl, že další souboj je zbytečný; bývalý šéf StB svůj závod o čas vyhrál. Byl propuštěn, aniž se začal pořádně seznamovat s vyšetřovacími spisy - tato zdánlivá maličkost může celý případ zkomplikovat či dokonce oddálit na neurčito.

Proti novelizaci zákona o vazbě se nedá nic namítat - její ničím neomezená délka vedla v komunistickém režimu k excesům, že obviněný, který nakonec nebyl ani souzen, strávil ve vazbě třeba osmnáct měsíců, vyšetřovatelé s uzavřením případu nespěchali. Tomu měl nový zákon zabránit.

Na druhé straně zákon Lorencovi umožňuje, aby studoval své spisy po dobu, která je v trestním řádu vymezena slovem „přiměřená“. Spis případu Lorenc má čtyři a půl tisíce stran a obsahuje množství dalších příloh. Až je obviněný generál přečte, může dávat podněty k došetření nebo k výslechu dalších svědků. Právníci jsou zajedno v tom, že dobu seznamování se spisy není možné omezit. Neděje se tak ostatně v žádné civilizované zemi. Nikdo z právnických profesionálů však není s to vysvětlit, jak dlouho trvá „přiměřená doba“ a jaké má justice možnosti donutit obviněného, aby tuto dobu svévolně neprotahoval.

A.Lorenc neponechává nic náhodě. Proti vazbě se odvolával až do vyčerpání všech možností a podobný přístup se dá očekávat i teď s „přiměřenou dobou“ ke studiu spisů. Svoji causu už prohlásil za politický proces a staví se do role nevinného. V Mladé frontě dnes říká: „Bylo vyvinuto veliké úsilí vytvořit společenské povědomí, že všechno je jasné a soud by vlastně neměl už co soudit, pouze je jeho úlohou mne odsoudit.“ Ví, na co hraje - v této cause hodně záleží na výkladu jednotlivých provinění. Například právo vydat rozkaz ke skartaci dokumentů StB měl pouze ministr. Ten však byl v době vydání rozkazu v nemocnici a generál Lorenc ho prý zastupoval. Jenže u všech ministerstev přecházejí pravomoci na 1.náměstka pouze při déletrvající nepřítomnosti ministra. Kincl tenkrát chyběl dva dny. Ale nejde jen o tyto, řekněme technické, komplikace.

Dodnes není známo, kolik dokumentů se podařilo bývalým estébákům ukrýt, a k jakému vydírání mohou být použity. Jsou- li na světě, generál Lorenc jistě ví, jak se k nim dostat. Jeden z právníků to komentoval následovně: „Ten člověk zná pravdu o tom, co se dělo před listopadem, v listopadu a pár měsíců po něm. Zná tedy slabiny současného vývoje a bude z nich těžit.“