„Nemá smysl předstírat překvapení”

Nepřehledná situace v české vládě

Původně byl na tuto funkci navržen ministr Dlouhý. Proč podle vás nedošlo k jeho jmenování? Existují spory mezi ODA a ODS ohledně některých detailů hospodářské politiky?

Účastníkem dohod mezi ministrem Dlouhým a premiérem Pithartem jsem nebyl, takže nemohu podat přesné informace. Určitou roli jistě hrály Lánské dohody (uvolněná místa ve vládě mají být postoupena ODS), ale i snaha ministra Klause udržet si ve svém okolí lidi, se kterými je možné spolupracovat. Mezi postoji ODA a ODS k ekonomické reformě i hospodářské politice já osobně žádný rozdíl nevidím.

Jaký je váš názor na problematická místa v české vládě? Nejprve k ministru Kubátovi.

Je jasné, že zemědělství se podařilo za socialismu zdeformovat nejvíce ze všech oblastí: úplně se změnil výrobní způsob, životní styl atd. Vytvořily se tedy nejtěžší překážky pro to, jak zemědělství vřadit zpět do tržní ekonomiky. S tím souvisí otázka rozbití struktur, které zemědělství řídily. Nejde ale jen o personální změny. Okamžitě by mělo následovat vytvoření určité nové zemědělské struktury. To je ovšem velice obtížné. Co nejdříve se chci podrobně seznámit s koncepcí ministra Kubáta, kterou předložil v únoru a o kterou se vedou spory.

Jak hodnotíte spolupráci ekonomických ministerstev v české vládě? Jak se díváte na budoucnost ministerstva obchodu a cestovního ruchu? Ve světě taková ministerstva neexistují.

Resortní ministerstva je třeba chápat jako instituce po přechodnou dobu nezbytné. Jejich role by se však měla s probíhající privatizací zužovat. Mezi prvními by mohlo zaniknout ministerstvo obchodu. Odbor cestovního ruchu by mohl existovat na některém perspektivním ministerstvu.

Teprve po nástupu do funkce jsem se dozvěděl, že rozdělení pravomocí místopředsedů je takové, že mně podléhají takzvaná ministerstva perspektivní (t.j. ministerstvo privatizace, hospodářské strategie a ministerstvo financí), zatímco druhému místopředsedovi podléhají ministerstva zakladatelská (průmyslu, zemědělství, obchodu). Tento vztah považuji za nepřirozený. Je nesmyslné, aby se jedno seskupení staralo o koncepci do budoucna a druhé se věnovalo aktuální ekonomické politice.

Jako nepříliš účelná se mi jeví nepřehledná dělba práce na úseku privatizace mezi ministerstvem průmyslu a ministerstvem privatizace. Myslím, že privatizace by měla být více v rukou ministerstva příslušného názvu.

Je také třeba důkladně se zabývat strukturou odborů Úřadu předsednictva vlády, které do značné míry simulují činnost ministrů a ministerstev.

Podniky nebraly reformu vážně

Co je podle vás největším problémem současného stadia reformy?

Myslím, že největším problém je to, že řada podniků - především již v loňském roce - nebrala reformu vážně a nepřipravila si perspektivní projekty a výrobní programy.

Často se mluví o tom, že největším problémem je platební neschopnost. Stále více podniků se chová podle vzoru „čím hůře, tím lépe.“ Strhávají s sebou do potíží podniky, které mají problémy jen proto, že jim odběratel neplatí. Jako by se chystali k organizovanému nátlaku na vládu - prostřednictvím svazu průmyslu nebo odborů - aby ještě před privatizací dospěla k nějakému plošnému řešení, k nějaké úlevě pro všechny. Podniky si v obrovské míře poskytují nekryté obchodní úvěry. Banky, které v normální tržní ekonomice rozhodují o tom, komu půjčí, jsou téměř ze hry. Zamýšlená restriktivní politika se tak trochu míjí účinkem. Podle některých propočtů je na tom 70% podniků tak, že v normální tržní ekonomice by musely jít do konkursu nebo do likvidace. Jak se na celou situaci díváte vy? Málokterá vláda na světě dokázala takovému tlaku čelit. Jak chcete přinutit podniky ke změně chování?

Popsal jste skoro katastrofický scénář. V chování podniků se samozřejmě projevuje obrovská setrvačnost. Vyrábějí, ačkoliv dobře vědí, že zboží neprodají. Pokud se najde někdo, kdo od nich zboží odebere, poskytuje jim vlastně nebankovní obchodní úvěr. Dodavatel má tedy k dispozici plnohodnotnou pohledávku, která ovšem není realizovatelná. Vzniká tlak na další úvěry a banky je nechtějí poskytovat.

U chování typu „čím hůře, tím lépe“ jde opět o personální otázky. Zdědili jsme je z minulé doby, zároveň jsme však ztratili možnosti direktivní personální politiky, typické pro bývalý režim. Nejjednodušší cestou je skutečná změna vlastníků. Podle mne je představa, že stojíme na hranici nějakého krachu, spíše přehnaná. V předchozích letech jsme podobný nárůst platební neschopnosti zažili již několikrát.

Nechci šířit laciný optimismus. Naše opatření jsou ovšem ztížena, neboť se nepohybujeme v jasně měřitelném prostředí, které by poskytovalo dostatečná kritéria pro rozhodování. Jsem proto rád, že nezvítězily síly, které chtěly odložit liberalizaci cen, protože bez ní bychom již neměli k dispozici vůbec žádné parametry, které by rozlišily lepší a špatný podnik.

Vláda bývá kritizována za to, že dosud nedala najevo nekompromisní přístup ke špatným podnikům. Myslíte si, že chování podniků by mohl změnit rychlý bankrot těch nejhorších?

Vláda zatím rozhodla o šedesáti podnicích. Z titulu své minulé funkce v Komerční bance jsem dával české vládě seznam podniků, které se bance jevily jako zcela neperspektivní. Předpokládám, že v nejbližších týdnech bude vláda problém řešit. Nejde jen o otázku zvýšení motivace pro ostatní podniky, ale také o možnost získat zdroje pro podporu podniků dobrých. To znamená přesunout kapitál neefektivních podniků do efektivních, což nelze dělat jinak než co nejrychlejší likvidací špatných podniků.

I mne překvapuje, že se mnoho podniků domnívá, že přijde nějaká pomoc. Z toho mála, co je k dispozici, lze pokrýt jen evidentně nezaviněné mezery, jako je část nedobytných zahraničních pohledávek z minula.

Také bankám také půjde o přežití

Jak hodnotíte spolupráci s bankovní sférou?

Banky (především Komerční v Čechách a Všeobecná úvěrová v Bratislavě) by měly mít poradní hlas a navrhovat podniky do likvidace. Intenzita a druh informací, které banka v předchozím systému o podnicích měla, ale ztrácí na síle. Banky, kterých máme již 24, se začínají o podnikovou sféru dělit. Již brzy tedy nebude existovat žádná banka, která bude moci podat ucelené informace o podnikové struktuře celého hospodářství. Komerční banka může dnes uvést údaje o 60% podniků. Každá banka zná jenom ty podniky, které úvěruje, a ty musí znát dobře, protože v řadě případů se jedná i o přežití banky samotné. Bankám půjde o to, aby proces likvidace podniků proběhl tak, aby se dostaly k úvěrům, které do podniků vložily. Nebankovní úvěry, které vznikají mezi dodavatelem a odběratelem, budou přeneseny na bankovní soustavu právě pomocí směnek, které by mohly pomoci řešit vztahy mezi dodavatelem a odběratelem. Komerční banka má již formuláře směnek připraveny. Přejdeme tedy k normálnímu stavu, kdy jedna strana požádá banku, aby směnku proúvěrovala, a banka rozhodne, zda ano či ne. Zatím půjde například o krytí sezónních zásob.

V bankách prý vládne velká neprofesionalita. Úvěroví referenti jsou často nekompetentní, nevědí, jak se rozhodnout.

O tom, že banky jsou opatrnější než potřebuje národní hospodářství, může být diskuse. Názor, že by naše banky neuměly úvěrovat, však nesdílím. Neumějí spoustu jiných věcí: otevřít účet, vést tisíce soukromých účtů, vést zahraniční platební styk. Banka stojí před novou situací v tom, že podniků neobyčejně přibylo, zdroje jsou omezené a návratnost úvěru přestala být frází. Banky byly zvyklé na omezený počet podniků a dnes jich existuje nejméně desetinásobek.

Nečekat záchranu z vládní úrovně

Jak bude česká vláda reagovat na pokračující rozpad východoevropského trhu? Pozorovateli zvenčí se může zdát, že váš předchůdce pan Vlasák neměl pro samé zaopatřování podniků a hledání obnovy starých odbytišť čas na koordinaci hospodářské politiky. Jak budete postupovat vy? Budete navazovat na jeho snahy, nebo se budete snažit více tlačit na podniky, aby hledaly trhy samy?

Na obhajobu pana Vlasáka bych chtěl říci, že s východním sousedem je, bohužel, možné jednat pouze na úrovni, kterou on připustí.

Jednotlivá ministerstva, nikoliv vláda nebo její místopředseda, by měla v přechodném období pomáhat navazovat kontakty. Podniky byly v minulosti zcela odděleny od zahraničního obchodu. Existoval tu monopol. Pomoc by proto měla spíše spočívat v předávání informací, které ministerští úředníci z této oblasti mají, podnikům. Řešit záchranu jednotlivých podniků na nejvyšší vládní úrovni považuji za nezdravé.

Podle mne nikdo, kdo předpokládal zásadní společenské změny v Československu, nemohl odhlížet od toho, že budou provázeny otřesy na Východě. Nemá tedy smysl předstírat nějaké překvapení. Naším cílem by mělo být obstát na trhu západním, a to by nám mělo ulehčit návrat na trhy východní, až se skutečně bude jednat o trhy. Diskuse, zda tyto trhy opouštět nebo držet, je podle mne bezpředmětná: momentálně se o žádné trhy nejedná.

V rámci řešení akutních problémů jako zaměstnanost, pokles produkce atd. je pochopitelně žádoucí neodmítat žádný schůdný krok, který by zmenšoval dopad rozpadu trhů RVHP (Tatry do Číny apod.). Ale i tento přístup má svou hranici; kterou nelze překročit - to by bylo ke škodě reformy.

Jak byste konkrétně takovou hranici vymezil?

Například obuvnický průmysl: velké množství naší obuvi šlo právě do Sovětského svazu. Představa, že budeme čekat, až Sovětský svaz bude zase chtít naše boty, a snaha mu je co nejrychleji nějak dodat, je scestná. Podniky musejí hledat cesty ke zvýšení kvality a efektivnosti svých výrobků a věřit, že nastane situace, kdy východní trh bude pro naše výrobky opět „stravitelný“. Potíže, které překonáme, se nám potom samy zhodnotí.

Kompetence znovu

Jaký je váš názor na vymezení kompetencí a možnost jejich opětovného přehodnocení?

Myslím, že v současnosti není obtížnější otázka. Bude jistě živým tématem nejbližších měsíců. Nejspornější jsou ta odvětví, kde se koncepce tvoří na federální úrovni a její realizace probíhá na úrovni republikové. Myslím, že to začíná být jasné oběma stranám. Kompetence jsou, bohužel, otázkou, v níž hraje větší roli politické hodnocení celé věci. Ekonomická stránka se tak může ocitnout na druhém místě. Jsem ale přesvědčen, že se řešení najde. Česká vláda bude rozhodně zastávat stanovisko, které bude co nejblíže k věcnému řešení problému. Musíme tedy nejen vytvářet katastrofické scénáře pro případný rozpad Československa, ale i optimální scénáře rozdělení kompetencí.

PhDr.J an STRÁSKÝ (1940), nově jmenovaný první místopředseda vlády ČR. Na FF UK absolvoval obor filozofie a ekonomie. V 70. a 80.letech pracovníkem SBČs, od února 1990 zaměstnancem centrály Komerční banky. V dubnu t.r. se stal náměstkem generálního ředitele. Je členem ODS.