Noviny na prodej

Rudé vydavatelství

Mnohem dříve, než z průčelí novostavby na Florenci v Praze zmizel nápis Rudé právo, byla firma komunistického vydavatelství přejmenována na Deltu. V dobách největší slávy se tu stýkaly nitky vedoucí na ÚV KSČ a do celostátních deníků. Tiskovým impériem zatřásla revoluce jen lehce. Bývalá partajní periodika si vzala pod svá křídla Obroda, zkušené normalizační funkcionáře vystřídali většinou reformní komunisté z osmašedesátého.

Volby ředitele staronového vydavatelství vyhrál ing.Vlastimil Košťál, v křeslech náměstků zasedli inženýři Bukovský a Kosík, k názvům některých periodik přibylo slovo nezávislý. Počet titulů však postupně klesal, a tak po dalším přejmenování (nyní státní podnik Deltapress) zůstaly v hnízdě převážně krajské deníky a večerníky, vykazující spíše ztrátu než zisk. Zavládly obavy. Nápad přeměnit socialistický majetek „nás všech“ na privatizované vlastnictví „někoho“ dostalo více lidí, než bylo zdrávo.

Ředitel Delty Košťál se rozjel hledat vhodné partnery do zahraničí. Jinak postupoval dr.Jiří Vodička, náměstek ministra pro privatizaci a správu národního majetku. V souvislosti s jeho osobou a privatizacemi titulů se objevily jména pánů Lederera a Zemplinera. Následovalo náhlé odvolání ředitele Košťála z funkce a ministerstvo pro privatizaci a správu národního majetku pověřilo řízením státního podniku Deltapress dosavadního ekonomického náměstka ing.Alexandra Bukovského.

Dvě večeře na Rohlence

Pátého března se po telefonátu z Deltapressu sešli v motorestu Rohlenka u Brna zástupci dvou redakcí se skupinou osmi osob, která navrhla vytvoření akciové společnosti. Přijeli šéfredaktor deníku Rovnost z Brna Mgr.Lubomír Selinger a šéfredaktor Moravskoslezského večerníku z Ostravy Antonín Siuda, jejich zástupci Jiří Šigut a Naďa Zagorová a další dvě osoby z redakcí. Pražskou lobby reprezentovali zastupující ředitel Deltapressu, jeho náměstek a dva právníci, a čtyři pánové, z nichž zřejmě nejzajímavější osobou je ing.Miroslav Pavel, bývalý ředitel Čs.televize. Ten jednal o výhodnosti spojení s a.s.Economia, kterou sám řídí. Velice tiše seděl za stolem zástupce hlavního zakladatele a.s.Agrobanka s budoucím čtyřicetiprocentním podílem. „Bude akciovka, bude to tak nejlepší, nesmí nás být moc, abychom se dohodli,“ řekla pražská lobby a na něčí účet byla podána první večeře.

Za týden, v pondělí 11.března, za dokonalé redakční konspirace, se na Rohlence celá sestava sešla znovu. Budoucí zakladatelé akciové společnosti Moravskoslezské vydavatelství z Prahy měli všechno dobře připraveno. Pod dohledem notářky byla smlouva podepsána rychleji, než si někteří účastníci stihli přečíst její obsah a stanovy. Pánové šéfredaktoři vyplnili registrační tiskopisy svých nových titulů. Inspirací bylo osamostatnění Rudého práva. (To totiž není zaregistrováno jako Rudé právo, ale jmenuje se Levicový list. Hlavička však zůstala stejná, a tak si lidé nadále kupují Rudé právo. Podobně je tomu s bývalou Rovností a bývalým ostravským Večerníkem.)

Týlově celou akci zabezpečil ing.Bukovský, zvolený člen představenstva akciové společnosti a zároveň zastupující ředitel s.p.Deltapress. Zaručil se, že zajistí, aby ve chvíli, kdy začne vycházet staronový titul, nemohl vycházet titul původní. Tak se i stalo: redaktoři ostravského Večerníku dostali ultimatum - 18 hodin na rozmyšlenou. Pokud by pracovní smlouvu nepodepsali, neměli v redakci co pohledávat. Technický personál podepsal ihned, ostatní časem, a dva redaktory, kteří odmítli vstoupit do akciové společnosti, později na přání šéfredaktora vyvedla z budovy policie. Každý - prý svobodně a bez nátlaku - se mohl rozhodnout, zda bude moci dále psát.

Redaktoři bez novin

Rozruch kolem akciových společností Moravskoslezské vydavatelství a vydavatelství OSNA vyvolala stávka všech píšících redaktorů ostravského Večerníku, která trvá od 26.dubna.

Redaktoři žádají odvolání šéfredaktora Antonína Siudy a jeho zástupkyně Nadi Zagorové, kterým vyčítají nekompetentnost a vinu na represích. Vedení akciové společnosti Moravskoslezské vydavatelství bylo o neudržitelném stavu v redakci několikrát informováno, ale dalo najevo, že ho to nezajímá. Akciové společnosti šlo především o zachování spolupodílníka na zdařile provedené privatizaci.

Šéfredaktor označil stávku za hrubé porušení pracovní kázně a ještě tentýž den redaktory na hodinu propustil. Všech osm redaktorů se uchýlilo na ostravský Syndikát novinářů. Profesní organizaci novinářů stávka překvapila. Syndikát sice koncem srpna loňského roku schválil statut stávkového fondu, ale jeho přílohu - pravidla stávkového boje - dosud nikoliv. Zatím je u soudu osm žalob na neplatné zrušení pracovního poměru.

Pozoruhodně se zachovala regionální rada Syndikátu novinářů v Ostravě. V souvislosti se stávkou vydala a všem členům rozeslala dopis, v němž se mj. praví, že „přílišná publicita není žádoucí, protože škodí všem novinářům a přitom nemůže věc posuzovanou z právních hledisek nijak ovlivnit“.

Šéfredaktora i akciovou společnost zastupuje advokát JUDr.Vlastimil Ševčík, poslanec Federálního shromáždění, který spolu s poslanci sociální demokracie, KSČS, Obrody a OF založil poslanecký klub, který se chce zabývat studiem a naplňováním Listiny základních práv a svobod. Bude zajímavé, jak se tento muž práva k problému postaví. Zda jej budou více zajímat peníze klienta, nebo smysl práva na stávku. (Poslanecký klub by se ovšem spolu s Českou advokacií měl také zabývat nezávislostí soudu, když některou ze stran zastupuje imunitou obdarovaný poslanec FS.)

Rekord soudu - OSNA

Transformace krajského deníku Nová svoboda (dříve list KV KSČ v Ostravě) v nezávislý levicově demokratický deník proběhla podle osvědčeného rituálu.

Do budoucí akciové společnosti vydavatelství OSNA byla téměř beze zbytku kooptována sedmičlenná pražská lobby. Samozřejmě nechybí a.s.Agrobanka s již tradičním čtyřicetiprocentním podílem.

Redaktory Nové svobody o nezbytnosti přestupu do akciové společnosti (prý bez problémů) přesvědčila zástupkyně šéfredaktora Květoslava Kordíková, která se stala předsedkyní představenstva a má poněkud významnější podíl akcií. Do představenstva zasedli i šéfredaktor Oldřich Vlk a jeho další zástupce Miroslav Mrkvica. Ani u této redakce nemají její zástupci většinu hlasů v představenstvu nebo valné hromadě.

Zajímavé jsou okolnosti kolem zápisu akciové společnosti vydavatelství OSNA do podnikového rejstříku u okresního soudu v Ostravě. Zakladatelská smlouva a.s.OSNA byla podepsána (opět v motorestu Rohlenka) v pondělí 25.března. Už 27.března byl na ministerstvu kultury ČR zaregistrován nový titul a o den později soud - jménem jeho náměstka JUDr.Pavla Navrátila - rozhodl o zápisu do podnikového rejstříku pod číslem SA 179. Mezi podpisem smlouvy a soudním rozhodnutím leží pouhé dva dny. Dotazem v podatelně lze zjistit, že normální smrtelník čeká na zápis do podnikového rejstříku pět až šest týdnů.

Kdo je akcionář?

V zakladatelské smlouvě jednorázově založeného a.s.Moravskoslezského vydavatelství je (podobně jako u a.s.OSNA) psáno, že zakladatelé vloží vklad do základního kapitálu ve formě peněžitého plnění tak, že částku odpovídající třiceti procentům svého podílu složí na účet zřízený u a.s.Agrobanky Praha, filiálky Brno, a to nejpozději do dne předcházejícímu dohodnutému datu podání návrhu na registraci společnosti v podnikovém rejstříku. To se ovšem nestalo, vklad před registrací zaplatila výhradně Agrobanka. Zda je zároveň jediným majitelem tří deníků pokrývajících území celé Moravy, zůstává ukryto v jejích trezorech. Kdo bude skutečným akcionářem, se ukáže časem.

V jednotě je síla

Noviny státního podniku Deltapress byly vždy poznamenány partajní politikou a při hledání tváře jsou nuceny dělat dokonalé kotrmelce. Tak se Nová svoboda, levicový list všech občanů, brzy proměnila v nezávislý, avšak v tiráži malým písmem označený jako levicově demokraticky orientovaný list. Šéfredaktor Oldřich Vlk na tiskové besedě vydavatelství OSNA 16.května 1991 označil Novou svobodu za list levého středu. Kolegové, členové představenstva, přispěchali s tvrzením, že je vlastně sporné, co je pravá a levá politická orientace a že jde spíše o otevřený list pro seriózní politiku.

Reformní zkušenosti šéfredaktora Antonína Siudy, zvláště z období jeho politické praxe na KV ČSM (politickovýchovné oddělení), zužují politický prostor v ostravském Večerníku. Aktivní stoupenec Občanského hnutí pro jistotu zakázal psát redaktorům o politice vůbec a v redakci vznikla atmosféra ne nepodobná ideologickému řízení bývalého Městského výboru KSČ.

„OH je hlavní politickou silou ve městě a toho se naše noviny budou držet,“ tvrdí pan Siuda - muž, který bez mrknutí oka vyhodil všechny odporující redaktory…

Ukradené auto

Noviny nabízejí zvláštní druh zboží - informace. Hodnota periodika nespočívá v ceně psacích strojů a kancelářských židlí, nýbrž v počtu pravidelných čtenářů. Akciové společnosti, jejichž celkový základní kapitál nedosahuje dohromady ani miliónu korun, získaly tituly přinejmenším za třicet miliónů.

Nejvýstižnější příklad uvedl redaktor Moravskoslezského dne Boleslav Navrátil: „Je to jako vybrat si na ulici nějaké pěkné auto, vypáčit dveře, vyměnit státní poznávací značku a pak tvrdit, že tento automobil je naším legálně nabytým osobním vlastnictvím.“

Pomyslné dveře do automobilu si ing.Alexander Bukovský otevřel takto: jako člen představenstva akciové společnosti, ale ještě jako pověřený řízením s.p.Deltapress, převedl ve svůj prospěch nemalé hodnoty. Jen namátkou - půlmiliónový základní kapitál by zdaleka nestačil na rozeběhnutí jediného nového titulu. Ani Agrobanka nemusela přispěchat s patřičným úvěrem, protože sám sobě, ve spolku akcionářů, nabídl výhodnou smlouvu o vydavatelském servisu původního vydavatelství Deltapress. Stotisícový měsíční prodělek Večerníku jde tedy zatím na konto bývalého státního vydavatelství.

Na to spoléhá lobby i u vydavatelství OSNA. Nová svoboda rovněž začala se záporným hospodářským výsledkem. Kdyby nebyl ukraden název titulu, kdyby nebyla ukradena klientela a nepokračovalo předplatné, které přece při zániku původního listu mělo být zrušeno, nebyl by náklad listu s největší pravděpodobností vyšší než třicet tisíc výtisků.

Pochyby

V odpovědi na interpelaci poslance FS J.Piskoře připustil ministr pro privatizaci a správu národního majetku ing.Tomáš Ježek, že jde možná o nelegální převzetí novinových titulů, a tím i čtenářské klientely, která je jejich jedinou faktickou hodnotou. Svým podnětem prokuratuře zasáhla také předsedkyně okresní privatizační komise v Ostravě ing.Dana Kiedroňová.

V České republice dřív, než jsme se mohli vůbec nad problematikou tisku zamyslet, rozebrali noviny chytráci a spekulanti. Pomiňme, že se jedná o bývalý majetek ÚV KSČ a že se blíží další volby. Podstatné je, že jsme postaveni před tuto skutečnost: někdo znovu řídí tisk na obstojně velkém území našeho státu. A možná nejde jen o Moravu.

Moravskoslezské nakladatelství (Rovnost a Večerník) se registrovalo u státního notářství v Brně 13. března 1991 s rozdělením základního kapitálu na 300 akcií po 1000 korunách pro 13 fyzických osob. Každý tedy získává 23 akcií, tj. 60 procent, dále právnická osoba (Agrobanka) získává 200 akcií, tj. 40 procent. Akciová společnost OSNA (Nová svoboda) byla zapsána 28. 3. 1991 a je koncipována podle poněkud jiného klíče: 35 procent akcií získává „iniciativní skupina Praha“, 25 procent speciálně vybraní redaktoři Nové svobody a 40 procent Agrobanka. K tomu zbývá dodat, že Agrobanka má velmi blízko k Zemědělské straně a někdejším Slušovicím. A je nepochybné, že tzv. „pražský výběr“ je s Agrobankou spojen ve skupinu jedinou, takže pak celkové počty vypadají poněkud jinak: v první akciové společnosti (Rovnost, Večerník) vlastní akcionáři z Prahy spolu s Lagrobankou celkem 292 akcií, tj. 59 procent. V akciové společnosti OSNA je situace ještě vyhrocenější: Agrobanka a „iniciativní skupina Praha“ vlastní 75 procent akcií.