Zrušit diktát dodavatele

Jak se díváte na úlohu antimonopolní politiky v našich podmínkách, tedy v období unikátního a riskantního přechodu z direktivně řízeného hospodářství na hospodářství tržní?

V naší situaci je tato politika nezastupitelná. Smyslem politiky ochrany hospodářské soutěže bude tedy donutit a naučit hospodářské subjekty přizpůsobovat se tržním podmínkám a také naučit je chovat se k sobě korektně. Prostě zrušit diktát dodavatele. Hospodářské subjekty si musí být na trhu rovny, přestože jejich hospodářská situace bude různá.

Podle známého liberálního ekonoma F.A.Hayeka je existence úřadů tohoto typu spíše ke škodě než užitku. Zastává názor, že na nich leží rozhodování o různých výjimkách a že vznik monopolů mohou naopak podporovat. Je nám tento názor v našich poněkud zvláštních podmínkách k něčemu dobrý?

V zákoně jsou poměrně přesně stanoveny podmínky, za kterých je možné výjimky udělit. Výjimku udělit lze, ale musí to splňovat zákonem stanovené předpoklady. Jisté fúze (například Volkswagen-Škoda), které by možná nebyly v normálních podmínkách povoleny, se v našem přechodném období mohou ukázat jako prospěšné. Nikde není psáno, že když je podnik velký nebo dominantní, bude svého postavení zneužívat. Náš zákon monopoly a dominanty nezakazuje, ale tlačí je do určitých mezí, aby svého postavení nezneužívaly. V USA jsou monopoly zakázány zákonem a získání monopolního postavení je v podstatě vyloučeno. V Evropě většinou nejsou antimonopolní zákony tak přísné. Šikovný a rychlý podnik si může takové postavení na trhu snadno vydobýt, ale neznamená to, že ho začne zneužívat. Zákon přesně stanoví podmínky, které znamenají zneužívání monopolního postavení.

Polovičatá nezávislost

Úřad bude mít velmi zásadní úlohu a bude důležité, aby fungoval pod veřejnou kontrolou. Váš odbor je zatím součástí ministerstva, budoucí úřad bude nadále spadat pod vládu. Není tedy zabezpečena nezávislost a možnost udělování výjimek je na vás.

Smyslem úřadu není povolovat výjimky, je to pouze možnost. ČNR jmenuje jen jednoho vedoucího úřadu, a to šéfa statistického úřadu. Jsme si vědomi, že úřad, který by měl zasahovat i proti orgánům státní správy, by si měl určitou nezávislost zachovat. Byla to jedna z námitek Světové banky, že v čele úřadu pro hospodářskou soutěž je ministr, tedy člen vlády. Protože jde ale o úplně novou věc, prozatím potřebuje vládní podporu.

Jistě se nevyhneme případům korupce vládních úředníků i činitelů, vzniku různých lobby a nátlakových skupin. Jak zamezíme tomu, aby u nás nevznikl merkantilismus, který umožňuje podnikání určité privilegované vrstvě spřízněné a vládou?

Předpokládám, že si nikdo raději nedovolí tlačit na nás, abychom porušili zákon, který stanoví pravidla hry. Mohou vzniknout diskutabilní situace, ale i na Západě může v některých případech vláda zasáhnout do kompetence úřadu a změnit jeho rozhodnutí. Konkrétně ministr hospodářství. Musí to ovšem veřejně obhájit. Pak je věcí vlády, nakolik je její stanovisko obhajitelné.

Ve světě se snaží čelit nebezpečí korupce tím, že pracovníci monopolních úřadů pobírají velmi vysoké platy. Z toho je patrné, že nebezpečí podplácení je věnována značná pozornost. Jak bude spolehlivé fungování úřadu zabezpečeno u nás?

Netvrdím, že nikdo z úředníků nebude podplatitelný, ale myslím, že se tomu dá zamezit technikou práce úřadu. Jednotlivé případy nikdy nebude dělat jeden člověk. Každý případ budou šetřit dva lidé a při konečném rozhodování o závěrech budou tři. Třetí bude nezávislý a bude studovat pouze materiály, které mu budou předloženy. Prestiž podobných úřadů ve světě je obrovská: například v Německu není ani známo, že by se někdo vůbec pokusil úřad podplatit. Okamžitě by to bylo zveřejněno a každou firmu by její neseriózní jednání zlikvidovalo. Rozhodnutí úřadu nejsou konečná; jsou přezkoumatelná nejvyšším soudem republiky.

Jak se vyvarujete toho, že byste mohli podporovat silnější na úkor slabších?

Kdo je silnější a kdo je slabší? Klidně se může stát, že ekonomicky silnější bude poškozen nebo zcela vyřazen ze hry ekonomicky slabším. Soukromá firmička si může v určitém sortimentu najít své místo na trhu a prostě ho obsadí. Rozhodne postavení na trhu, ne ekonomická síla. Myslím, že pokud nebudeme osobně vydíratelní, nikdo na nás tlačit nebude.

Jaký bude systém sankcí? Kam se budou pokuty odvádět?

Není třeba pokutovat, pokud účelu bude dosaženo jinak - úřad může také rušit smlouvy nebo jejich části. Hlavní složkou systému sankcí však bude samozřejmě finanční postih. Pokuty se budou odvádět do státního rozpočtu a ze zákona mohou činit až pět procent z obratu a samozřejmě celý neoprávněně získaný majetkový prospěch. Nebude existovat sazebník pokut, vše bude záležet na konkrétní míře provinění.

Největší sankcí je podle nás ovšem zveřejnění všech porušení zákona. V normálním konkurenčním prostředí se podnik více bojí zveřejnění než pokut. V té chvíli se stane neseriózním partnerem.

Bude úřad povinen prověřovat každé podání?

Přesně tak.

Antimonopolní úřad a privatizace

Jaká bude kromě kontrolní a prověřovací činnosti další úloha úřadu? Budete aktivní například v procesu privatizace?

Úřad bude muset posoudit každý privatizační projekt, pokud z něj vyplývá, že hospodářský subjekt, který z něho vznikne, bude mít větší podíl na trhu než třicet procent. Zamezí to konzervaci současných monopolních struktur. Naše snaha bude podniky co nejvíce dekoncentrovat. (Dekoncentrace je přesnější výraz, protože k demonopolizaci můžeme dospět i liberalizací zahraničního obchodu.) Pokud oddělíte činnosti, které s hlavní výrobou přímo nesouvisejí, vytvoříte konkurenční prostředí. Půjde-li o systémový zásah a konkurenční prostředí se bude vytvářet zároveň s privatizací, potrvá to dva tři roky. O případné konzervaci monopolu musí rozhodnout vláda.

Budete muset nějak vymezit rozsah trhu, na kterém budete zkoumat, jestli je zákon porušen, či ne. V této souvislosti se často mluví o tzv. relevantním trhu. Jak bude tento pojem vymezen?

Relevantní trh je v našich podmínkách zcela nový pojem. Jde o takový trh, na kterém se v místě a čase setká stejné, srovnatelné nebo zastupitelné zboží. Hledisko bude spotřebitelské, nikoli technologické. Není důležité, zda je spotřebitelem podnik, nebo občan. Příklad: konkurovat si nemůže propisovačka za tři sta korun s propisovačkou za korunu. Konkurovat si mohou pouze propisovačky za dvě nebo za tři koruny. Červená, modrá a zelená. Musí být bráno v úvahu cenové hledisko, aby bylo zboží zastupitelné. Výrobky se musejí setkávat v určitém regionu. To znamená místní vymezení trhu. Tím může být v případě některých druhů zboží i celá republika. Zboží se navíc musí setkat v čase - půl, čtvrt roku, opět podle druhu zboží. Relevantní trh se bude vymezovat a zkoumat případ od případu, protože se neustále dynamicky mění a přesunuje. Přicházejí noví výrobci, některé výrobky mizí nebo přestane fungovat mezičlánek (tedy dodavatel) atd.

V našem případě to znamená zhruba toto: budeme zkoumat zneužití dominantního postavení některého podniku. Zjistíme, že dodává určité zboží do nějakého regionu nebo celé republiky a na trhu má podíl 75%. Než začneme zkoumat stížnost, musíme vymezit trh, kterého se týká. Například drobný výrobce propisovaček dodává jen na některá místa a střetává se s trhem mamutího podniku jenom někde. Musíme vymezit kde, a tam vytvořit podmínky pro hospodářskou soutěž. Čím přesnější bude vymezení relevantního trhu, tím přesnější budou naše rozhodnutí.

Případů bude dost

Na jaká konkrétní porušení zákona jste zatím narazili?

Stížností k nám dochází obrovské množství. Většinou si stěžují začínající soukromníci na stávající státní podniky.

Majitelé soukromého pneuservisu si například stěžovali na podnik Barum. Konkrétně na Barum Zlín, tedy velkoobchodní organizaci Barumu. Soukromníci musejí kupovat od nich a ve finále nejsou konkurenceschopní. Zkoušeli nakupovat pneumatiky přímo od výrobce, tj. Barum Otrokovice. Ten ale tvrdí, že může dodávat pouze na vagóny a že dodávky se kompletují až ve velkoskladu. I když si soukromníci dojedou pro pneumatiky sami, je jim zaúčtována přirážka odbytové organizace Barum. Takové praktiky nelze trpět. Mimoto máme důkazy, že si Barum Otrokovice a Gumárny Púchov rozdělily trhy.

V Měcholupech existuje firma, která dodává motorové pily. Zjistili jsme, že má dva ceníky. Jeden pro organizace, druhý pro soukromníky. To je typická diskriminace.

Máme signály o kartelových dohodách: například cukrovary se pravděpodobně domluvily na cenách cukru. Existuje o tom dálnopis. Zatím ovšem pouze sbíráme informace, sankce přijdou na řadu, jakmile začne úřad pracovat.

Prověřovali jste, zda se v institucích typu Svazu průmyslu, Severomoravská hospodářská a sociální rada, Severočeská hospodářská unie apod. neskrývají kartelové dohody?

Zatím žádné takové signály nemáme. Jde spíše o sociálně politická sdružení, protože jde o poněkud nesourodé konglomeráty. Jde spíše o přežití podniků v regionu.

Musíte prověřovat i podání spotřebitelů, kteří se cítí být poškozováni monopolem?

Zatím neexistuje zákon na ochranu spotřebitele, náš zákon nám stanovuje dbát jeho zájmů. To se ovšem týká především obchodu a nastoluje to problém rozbití celé monopolní struktury. Jediná cesta je privatizace: oddělit velkosklady a privatizovat velkoobchody. Drobné zboží Praha má například 260 prodejen a 6 velkoobchodních skladů - typický příklad vertikálního kartelu.

Co říkáte rozšířenému názoru, že měl být nejprve privatizován velkoobchod a pak teprve maloobchodní síť?

Jde o systém kroků, které na sebe navazují, Je třeba si uvědomit, že měsíce zde nehrají roli. Celý privatizační proces potrvá dva až tři roky. Souhlasím s tím, že v některých kategoriích zboží je třeba privatizovat velkoobchod nejdříve alespoň po částech.