Cíl reformy trvá

Cílem a hybnou pákou reformy není liberalizace cen ani vnitřní směnitelnost koruny ani nový daňový systém. Hybnou pákou hospodářské reformy je privatizace státního majetku. Všechno ostatní jsou pouze kroky směrem k ní. Liberalizace cen sama o sobě nezvýší produktivitu ani hrubý národní důchod ani životní úroveň. Pouze velká privatizace může zachránit hospodářství této země. Jinak by veškeré liberalizace a devalvace vyšly nadarmo.

Na konci ledna se konečně rozběhne tzv. malá privatizace. Ani ta bohužel československou ekonomii nezachrání. Maximálně zvýší úroveň služeb a zvedne kvalitu některých druhů spotřebního zboží. I po úspěšné malé privatizaci bude procento hospodářství v soukromém vlastnictví tak malé, že nebude moci způsobit výrazné zlepšení celkové hospodářské situace.

Vláda odhaduje, že i velká privatizace zvýší velikost soukromého sektoru pouze na 20 až 30 procent národního hospodářství. Zbývající podniky se nejspíš nepodaří ani prodat do zahraničí ani „rozdat“ lidem. Ekonomická strategie se zaměří na to, aby vytvořila dostatečně veliký soukromý sektor, který by byl schopen udržet hospodářství dočasně nad vodou, postupně se rozrůstat do ostatních sektorů a pak je převzít.

Prosincová devalvace koruny vyvolala již obvyklou vlnu demagogie a stupidity na stránkách bulvárních plátků. Argumenty jsou tvrdošíjně stále tytéž: výprodej národního bohatství cizincům za babku, podvody při privatizaci, praní špinavých peněz. Vyzývá-li k diskusi o schváleném scénáři reformy Špígl, je to směšné. Už méně směšný je otevřený útok, do kterého proti ekonomické reformě vyrazila KDU. Různé argumenty směřují k jedinému: privatizace by měla být odložena nebo zastavena.

Musíme si už konečně udělat jasno v tom, zda chceme privatizovat, nebo zda chceme, aby vláda nadále blokovala majetek z obav nad tím, komu se dostane do rukou. Toto rozhodnutí ukáže, zda závist vyhraje nad rozumem. Stav československého hospodářství se zhoršuje geometrickou řadou a každý další rok je podstatně horší než rok předchozí. K nejhoršímu úpadku došlo v posledních pěti letech. V současné době se tempo ekonomického rozkladu zrychluje natolik, že jakékoliv další odklady velké privatizace by měly tragické následky pro celé hospodářství. Vládní scénář hovoří o začátku velké privatizace v říjnu 1991 a musí se vyhnout dalším odkladům.

Podnikání financované špinavými penězi obohacuje všechny občany státu daněmi a službami bez ohledu na to, odkud peníze přišly. Co se týče cizinců, podle platných zákonů může cizinec koupit majetek v Československu, pouze jestliže je oceněný v tvrdé měně a odpovídá cenám na Západě. Podle některých odborníků jsou takto stanovené ceny některých našich nemovitostí často přehnané.

Odhadovaná hodnota úspor obyvatelstva, 300 miliard korun, tvoří pouhý zlomek tržní hodnoty privatizovaného jmění; naši občané je tedy sami koupit nemohou a soupeřit se zahraničním kapitálem nemohou už vůbec. Z těchto důvodů vláda navrhla k privatizaci státního majetku tzv. kupónovou metodu. Podle vládního návrhu, jehož projednávání ve výborech FS se již chýlí ke konci, má mít každý občan starší 18 let právo na koupi jednoho tisíce investičních bodů. Tyto investiční body si bude moci během krátké doby vyměnit za akcie dosud státních podniků. Navrhovaná cena za tyto body, dva tisíce korun, však nemá nic společného se skutečnou hodnotou akcií. Tržní hodnota akcií může být až padesátkrát vyšší a bude podstatně kolísat nahoru i dolů. Přesnější ohodnocení není možné, protože neexistuje trh, který by podniky ohodnotil. Dva tisíce korun je vstupní cena, která má odradit lidi, kteří o investování nemají opravdový zájem. Do privatizace zpravidla nebude vstupovat sto procent majetku podniku. Vláda si část podrží, aby ji nabídla zahraničním investorům anebo odškodnila původní majitele.

Největší zatím nevyřešený technický problém je provedení výměny bodů za akcie. Existují dva návrhy, jak se s tímto problémem vypořádat. Podle jednoho budou lidé zasílat své akcie na adresu privatizovaného podniku. Počet privatizovaných akcií se vydělí součtem zaslaných bodů a takto se určí počet akcií, které investor obdrží. Čím více zájemců zašle své body, tím menší část podniku kupující obdrží, a naopak. Není tedy nijak zvlášť výhodné investovat do podniků, o kterých každý ví, že budou prosperovat.

Podle druhé metody bude cena akcií v investičních bodech stanovena na maximální úrovni a při malém zájmu investorů se bude snižovat. Naopak při velkém zájmu se bude zvyšovat. Nevýhoda této metody je, že vyžaduje počítačovou infrastrukturu, která v současné době neexistuje.

Investovat ovšem u nás neumí víceméně nikdo a ne každý chce nebo může do tohoto umění pronikat a vytrvale se mu věnovat. Respekt už informoval o investičních fondech. Chystá se také založení kupónových fondů: investor předá své body investičnímu fondu, který je rozprostře mezi podniky. Tím se fondu podaří minimalizovat risk a maximalizovat výnos z akcií. Investor nebude vlastnit přímo akcie podniků, nýbrž akcie investičního fondu. To je dobrá cesta, jak se zapojit do velké privatizace bez znalostí podnikání.

Mnoho lidí uvádí mnoho důvodů, proč by velká privatizace měla být odložena. Někteří se proti ní staví z neznalosti či nepochopení, u jiných hraje roli prachobyčejná závist a neschopnost. Dosavadní reformní kroky velkou privatizaci zastiňují. Přitom by měla být vyzdvižena jako konečný cíl reformy a jediná cesta k fungujícímu hospodářství v Československu. Neexistuje žádná třetí cesta. Existuje pouze závist, demagogie a strach.