Časovaná nálož

Jak se to mohlo stát? Zkusme si zopakovat, co víme o práci Státní bezpečnosti.

StB získávala v podstatě dvě kategorie tajných spolupracovníků: tzv. čisté agenty (dobrovolníky pracující z přesvědčení či kvůli kariéře), anebo ty, kteří spolupracovali z donucení, tedy podlehli vydírání, uvěřili slibu, že bude zapomenut jejich delikt nebo prostě měli strach, že přijdou o místo, že se děti nedostanou na školu apod. Z tajných spolupracovníků se tvořila agenturní síť, která byla hlavním zdrojem informací a oporou činnosti StB.

Nejprominentnějšími spolupracovníky StB byli tzv. rezidenti, kteří dokonce měli právo vytvářet si svou organizaci donašečů. Někteří z rezidentů vlastnili konspirační byty. O stupeň nižší kategorie spolupracovníků, agenti, měla za úkol pronikat do různých prostředí, podávat informace, a podílet se i na provokacích vypracovávaných StB proti „nepřátelským silám“. Poslední skupinou byli informátoři, donášející na lidi ze svého okolí. Každý ze spolupracovníků měl svůj řídící orgán z řad příslušníků StB a svůj závazek potvrzoval podpisem anebo ho dokonce sám sepisoval.

O všech těchto spolupracovnících byly vedeny záznamy. Kromě toho ovšem existovali agenti, o jejichž spolupráci žádný záznam psán nebyl. Rekrutovali se především z komunistické nomenklatury (byli to například ředitelé podniků, kteří na „žádost“ StB ochotně poskytovali informace o „podezřelých“ zaměstnancích nebo je vyhazovali z práce).

Počet tajných spolupracovníků, u nichž byl veden záznam, se odhaduje v posledních letech na více než sto tisíc. Prosákli celé spektrum naší společnosti. Pracovali všude: v energetice, zdravotnictví, školství, organizacích zahraničního obchodu a byli nasazeni či získáni také v církvích nebo v opozičních skupinách v čele s Chartou 77. Někteří byli placeni, jiní pracovali zcela zdarma.

Všechny kategorie tajných spolupracovníků StB je možno odhalit pomocí tzv. lustrací (z lat.lustrum), což je termín pro výpis z pozemkových knih, obchodního rejstříku anebo v našem případě z registru svazků StB. Tento registr je sada obyčejných linkovaných sešitů s číslovanými stranami, ve kterých jsou uvedeny základní údaje o všech svazcích, které StB vedla; u tajných spolupracovníků se zaznamenávalo, v jaké kategorii a od kdy pro StB pracoval, jeho krycí jméno a jméno příslušníka, který svazek vedl. Sešity byly soustředěny na všech krajských správách SNB.

Podle registru byla vytvořena kartotéka, která je uložena na Federálním ministerstvu vnitra, přesněji na statisticko- evidenčním odboru (SEO), jenž podléhá přímo úřadu ministra. V poslední době byly údaje přeneseny i na počítač; registr je řazen chronologicky, záznamy na počítači abecedně - jsou tedy přehlednější.

Do parlamentních voleb pracovalo na ministerstvu příliš starých kádrů a na odboru statisticko-evidenčním pracují dodnes. Teoreticky nebyl pro nikoho z nich problém zničit jakýkoli kartotéční lístek nebo smazat údaje na počítači. Z tohoto důvodu vychází pravda najevo teprve dnes, když vyšetřovací komise parlamentu soustředila všechny sešity registru na jedno místo a může porovnávat. Údaje v registru jsou totiž prakticky úplné a nezfalšovatelné.

Lustrace kandidátů na poslance se prováděly pouze pomocí kartotéky a počítače. Tak se stalo, že došlo k omylu a že lustracemi prošli i tajní spolupracovníci, jejichž záznamy byly zničeny buď proto, aby mohli být později vydíráni nebo prostě proto, aby se zahladily stopy. U těch osob, které tenkrát lustracemi neprošly, k omylu dojít nemohlo, protože v těchto případech se údaje ověřovaly v registru. Na výtku, proč se tedy neprováděly lustrace přímo z registru, existuje jediná odpověď - nebylo to technicky možné: projít více než půl miliónu údajů, navíc chronologicky řazených, by se nedalo před volbami stihnout.

Jinou otázkou však je, proč se odpovědné orgány dopustily stejné chyby dvakrát a proč na SEO stále pracují titíž lidé jako před listopadem.

Jména těch agentů či informátorů, kteří dnes vykonávají státní a ústavní funkce, by měla být zveřejněna. Jejich další setrvávání na těchto postech je nejen nemorální, ale také nebezpečné pro další vývoj demokracie. Parlament by měl tedy schválit zákon, který jim další setrvání ve funkci znemožní.