Velká privatizace začíná

Velkou privatizaci má většina občanů spojenu s kupónovou metodou. Ta ovšem přijde na řadu až v lednu 92. Velká privatizace začne kombinací různých jiných privatizačních metod. Mohl byste je alespoň ve stručnosti nastínit?

Důvod, proč se před rokem mluvilo především o kupónové metodě, je prostý: jde o něco nového, zvláštního a nikde ve světě nevyzkoušeného. Je to prostě světová premiéra. Vznikl tak dojem, že velká privatizace rovná se kupónová metoda. Není tomu tak. Budeme používat především standardních metod. Některé podniky budeme prodávat přímo, celé nebo po částech. Již dnes máme podniky, které čekají jenom na schválení zásad, aby mohly být privatizovány. Z tradičních metod půjde o přímý prodej v aukci, kterou známe už z malé privatizace. Druhou bude konkursní řízení neboli korespondenční aukce. Další metodou bude prodej vybranému subjektu přímo bez soutěže, ale takový případ musí podle zákona schválit vláda. Další způsob bude prodej akcií subjektům vybraným soutěží na domácím nebo zahraničním kapitálovém trhu. U některých menších a středních podniků, které nejsou akciovými společnostmi, nebude problém najít přímého kupce.

Součástí harmonogramu kupónové metody bude i procento akcií, které akciové společnosti uvolní na kupónovou metodu. U akciových společností půjde minimálně o třicet procent.

Privatizace podniků bude vycházet z takzvaných privatizačních projektů, které budou vypracovávat podniky a schvalovat zakladatelská ministerstva. Mohl byste stručně vysvětlit, co je to privatizační projekt? Jak bude ministerstvo zajišťovat, aby byl připraven kvalifikovaně, kvalitně a včas?

Privatizační projekt je soubor základních údajů, které podnik o sobě musí uvést: účetní rozvaha, ocenění, výrobní náplň, záměry hospodářského rozvoje, analýza pohledávek a dluhů. Dále musí podnik navrhnout klíčové metody, jimiž se hodlá privatizovat: komu se chce prodat, komu navrhuje prodat jednotlivé části a v jakých termínech. S tím, že musí samozřejmě dodržet třicet procent pro kupónovou privatizaci.

Na počítači máme zpracován typový privatizační projekt a budeme dbát na to, abychom měli jednotný rámec, který budeme potřebovat ke zvládnutí ohromného množství projektů najednou.

Důležité ustanovení je, že privatizační projekt může připravit i někdo jiný. Jednotlivé složky, závody, dokonce i ti, kteří přicházejí z venku a mají zájem o koupi. Jakmile se vypracuje první privatizační projekt, bude to veřejně oznámeno a nastane dvouměsíční lhůta pro přípravu konkurenčních privatizačních projektů.

V privatizačním projektu má být napsáno, jak podnik naloží s s dluhy a platební neschopností. Vzniknou tu nepochybně určité rozpory: podnik bude chtít vstoupit do privatizace „čistý.“ Kdo bude řešit všechny pohledávky? Čím se bude v těchto případech řídit vaše politika ve vztahu k jednotlivým podnikům?

To je naprosto klíčová otázka. Dlouhou dobu se šířily iluze o tom, že Fond národního majetku bude podniky očišťovat od dluhů, jako kdyby tento fond měl nějaké prostředky, kterými by to mohl udělat. Budeme prosazovat jednu standardní operaci: budeme prodávat podniky včetně jejich závazků, tzn. provede se tržní ocenění aktiv, odečtou se dluhy podniků, závazky a zbude kapitálová hodnota. Kupující zaplatí kapitálovou hodnotu a zaváže se, že převezme podnikové závazky, které pak zaplatí věřiteli, tj. většinou bance.

Budou existovat výjimky?

Výjimky musejí existovat vždy, žádné pravidlo není bez výjimek. Půjde ale o výjimky, které budou velmi těžko získatelné: např. o speciální případy typu zmrazené pohledávky v Iráku.

Kupónová metoda doznala od svého vzniku značných změn. Podle některých kritiků se stala nepřehlednou a přišla prý i o samotný princip, kdy měl být podnik oceňován poptávkou. Nyní prý budou akcie oceňovány předem a centrálně, alespoň v prvním kole.

To jsou dezinformace. Jadérko pravdy je pouze v tom, že cena bude stanovena administrativně. Pokusím se to vysvětlit. V terminologii kupónové privatizace jsou frekventované dva výrazy: vlny a kola. Vlna je masa majetku, který se nabídne najednou. Takových vln bude několik. Samotná technika uplatnění kupónů a jejich výměna za akcie bude probíhat v jednotlivých kolech, protože se může stát, že majitelé kupónů všichni najednou věnují své body třeba na Plzeňský pivovar. Poptávka vyjádřená v bodech bude větší než nabídka akcií. V tom případě se první kolo prohlásí za neplatné, body se lidem vrátí. Dají se do druhého kola, ve kterém musí být podnik znovu a výše oceněn. Aby se tomu předešlo, roztřídí se u podobných podniků akcie do několika kategorií, a stanoví se tak výchozí bodová cena podniku. Konečný výsledek bude stejně určen poptávkou a nabídkou. Na akcie plzeňského pivovaru bude například stanovena bodová hodnota tak vysoká, že na jednu akcii budou muset dát lidé veškeré své body. Přesto se může stát, že nebude dostatek akcií, dají se do druhého kola a cena se opět zvýší. Poptávka po druhu akcií, která bude uspokojena už v prvním kole, padne a ve druhém kole zůstanou jenom ty akcie s nesouladem poptávky a nabídky. Znovu se upraví cena akcií a bude další kolo. Třetí, čtvrté - dokud se všechny akcie rozdělené v první vlně nerozdělí. Počáteční ocenění akcie v bodech má pouze zabránit příliš velkému převisu poptávky nad nabídkou. Bude to pouze první orientace pro kupující. Kdyby jsme neprováděli vstupní ocenění a např. Plzeňský pivovar neměl bodově dražší akcie, vrhli by se na něj pochopitelně všichni. Nejedná se o žádný ústupek slovenské straně, jak se to někdy předkládá. V tomto případě jsme se se slovenskou stranou shodli. Budeme pouze hlídat, aby masa majetku nabízená na kupónovou privatizaci na Slovensku byla vůči České republice v poměru 1:2, aby občané obou republik mohli získávat majetek rovnoměrně.

Považujete kupónovou metodu za přehlednou? Na konferenci ODA jste prohlásil, že jí sám nerozumíte.

To jsem přece žertoval. Součástí celého programu bude masová propaganda. Pracovní příklad: když si babička z Orlických hor potřebuje večer pustit televizi, stačí, když zmáčkne knoflík, a nemusí vědět, jak vypadají tištěné spoje po odklopení zadní desky. Rádi všechno každému vysvětlíme, ale nemusí tomu každý rozumět. Povinnou součástí privatizačního projektu musí být informační výstup, kde každý podnik vše podrobně a přehledně vysvětlí. Jinak zatím nahlížíte do kuchyně: až přineseme bábovku na stůl, bude to hned jasnější. Když to řeknu jinak, občan dostane do ruky pouze ten knoflík u televizoru, tedy uživatelskou příručku.

Jakou metodu preferujete vy? Jaký je váš žebříček (přímý prodej, aukce, atd.)? Chápete kupónovou metodu jako zbytkovou?

Zbytková je příliš ponižující výraz. Jinak samozřejmě dávám přednost přímému prodeji, protože má vynikající měnové důsledky a je to vlastně standardní tržní událost, která trh posiluje. Kupónová metoda je důležitá proto, že proces privatizace urychluje. Kdybychom měli čekat, až lidi naspoří, trvalo by to příliš dlouho. Ale ve všech případech, kdy se objeví zájemce, který bude platit v hotovosti, budeme preferovat přímou metodu.

Jak budete podporovat vstup zahraničního kapitálu? I mezi liberálními ekonomy existují dvě dosti odlišné teorie: první z nich tvrdí, že zahraniční podnikatele si trh přiláká sám, a chová k nim určitý odstup. Zároveň říká, že je třeba nejprve vyjasnit vlastnické vztahy - tj. privatizovat, a teprve pak k nám pustit zahraniční kapitál. Druhá považuje za nezbytné uvolňovat cestu zahraničnímu kapitálu paralelně s privatizačním procesem.

Teze „napřed privatizovat a pak teprve zahraniční kapitál“ je příliš ostrá. Je to něco podobného, jako když někdo říká: napřed privatizovat, a potom liberalizovat ceny. To nikdo nedokáže. Donekonečna přece nelze říkat: počkejte, až zprivatizujeme. Musíme využít investic, dokud tady jsou, protože jednou by tady být nemusely. Na druhé straně je pravda, že vstup zahraničního kapitálu do neprivatizovaného prostředí je nesmírně složitý. Proto, pokud to lze, prosazuji, aby zahraniční kapitál vstupoval až do privatizovaného prostředí. V malé privatizaci se o to snažím: všechno do privatizace, a ať se zahraniční kapitál spojí až s vydražitelem.

Budou privatizovány i státní podíly již existujících joint ventures. Jak se díváte na to, že zahraničním účastníkům se prý nelíbí, že nebudou moci ovlivnit metodu, kterou bude privatizována státní část podniku?

V některých smlouvách je již zakotveno, že zahraniční partner žádá určitý typ akcií: akcie na jméno, akcie bez hlasovacího práva. Žádnému investorovi není jedno, co jeho partner udělá se svým podílem.

Může zahraniční partner připravit alternativní privatizační projekt?

Samozřejmě. Privatizační projekt ale vybereme na základě analýzy.

Jakou možnost budou mít akciové společnosti při koupi podniků? Třeba když se dá dohromady skupina lidí, shromáždí svůj majetek a bude si chtít koupit státní podnik.

Přímý prodej určité skupině lidí bude běžná metoda. Je to v podstatě soukromý investiční fond.

Jak to bude s restitučními kupóny?

Definitivně jsme se rozhodli, že nebudou. Kupón nemá žádnou hodnotu. Je to pouze technický prostředek, zatímco restituční nároky budou výroky soudů o tom, že například pan XY dostane 3.867 Kčs. Budou vydávány pouze akcie z restitučního fondu.

Co jsou to tzv. investiční kupónové fondy? Co jsou tzv. mutual fonds?

Hrůza pramení z toho, že lidé neustále chtějí odklopit tu zadní desku televizoru a dívat se na drátky. Každý občan bude mít dvě cesty, jak kupóny uplatnit: přímo uplatní kupón u akciové společnosti, kterou si vybere. Dá 500 bodů na smíchovský pivovar a 400 na Jitex Písek. To budou ti sebevědomí, kteří chtějí hrát sami. Druhá skupina, to je ta teta z Orlických hor, se nebude moci rozhodnout a odevzdá své kupóny do určitého fondu: prosím vás, rozhodněte za mě. Fond nasbírá investiční kupóny, což bude časově předcházet první metodě, a bankéří nebo úředníci nakoupí určité akcie. Člověk nedostane akcii jednotlivého podniku, ale podíl na tomto fondu, tedy průměrnou akcii. Standartní mutual fond funguje stejně s jediným rozdílem, že je vytvářen z hotových peněz.

Jaká bude úloha Fondu národního majetku?

Fond národního majetku bude provádět jednotlivé prodeje.

Co říkáte tomu, že nikde ve světě prý není a nebylo možné, aby ministr pro privatizaci byl zároveň šéfem Fondu národního majetku?

To je lež. Když se zakládalo ministerstvo pro privatizaci, myslelo se, že bude provádět všechno. Pak se ukázalo, že vzhledem k mezinárodním zvyklostem není ministerstvo vhodným subjektem pro uzavírání obchodních smluv a prodeje. Ukázalo se, že pro samotný prodej je třeba vytvořit nějaký právní subjekt. Tím došlo k vytvoření další instituce, ale je důležité, aby obě zůstaly propojeny. Jinak by se vše přetrhlo. V Německu to funguje podobně. Kdyby byl rovnou zaveden místo ministerstva fond, nikoho by to nepřekvapilo.

Na závěr bych chtěl říci, že nadále budeme používat pracně vybudovaný aparát privatizačních komisí. Začínáme již nacházet hranici mezi velkou a malou privatizací. Nechtěli jsme o ní mluvit, dokud probíhala pouze malá privatizace. Znamenalo to problém vyřazování z privatizace. Nyní se hranice rýsuje a je to hranice finanční: v malé privatizaci nesmíme dražit nic se závazky a břemeny. Všude tam, kde bude žádoucí dražit se závazky a břemeny (t.j. například s učňovskými středisky), bude použita velká privatizace. Budou pokračovat další dražby, které budou spadat do velké privatizace. Vydražitel bude pouze povinen vydražit závazky.