Bourání státu

Hospodářství

Rozdělení Československa by z ekonomického hlediska znamenalo těžkou ránu pro obě republiky. Nejdramatičtější představa zahrnuje i zastavení dodávek ropy ze Slovenska: „Museli bychom okamžitě zavést přídělové hospodářství. Na určitou dobu bychom museli zastavit reformu alespoň ve sféře základních surovin,“ říká ministr Karel Dyba. „Nějaký čas by to bylo trochu jako válečný stav. Museli bychom žádat o pomoc vyspělé země.“

Formální rozdělení ekonomik by se muselo začít převedením veškerých zahraničních pohledávek a závazků státu, veškerých dohod uzavřených na federální úrovni, federálních rezerv a aktiv i pasív federálního rozpočtu. Již tato samotná operace by představovala nesmírný problém. Způsob rozdělení by ovlivnil startovní pozice obou ekonomik.

Ztratili bychom důvěru, kterou dosud máme ve finančním světě. Pokud bychom získali další půjčky od Světové banky, tak jen za výrazně horších podmínek. Dvě malé, rozvrácené ekonomiky by byly méně atraktivní pro zahraniční kapitál, jehož přítok by se dále zpomalil. Zahraniční investoři označují za dvě největší překážky investování v Československu nejasná pravidla hry a politickou nestabilitu. Zatímco přijímáním nových zákonů se první překážka zmenšuje, politická nestabilita vzrůstá.

Nejpozději v okamžiku, kdy by Slovensko začalo praktikovat vlastní emisní politiku, tj. o své vůli tisknout peníze, by se musely oddělit měny obou zemí. Každá republika by měla tolik tvrdých valut, kolik by byla schopna vývozem získat. V současné době zajišťují 80% vývozu výrobci v ČR, kteří ovšem značnou část subdodávek získávají ze Slovenska. „Pokud by se platební styk mezi oběma republikami uskutečňoval v národních měnách, měly by mít slovenské podniky, které předtím vyvážely subdodávky do Čech, snahu vyvézt je na světový trh, a získat tak devizy. Vazby mezi podniky v obou republikách by se zpřetrhaly. České podniky si najdou nové partnery jinde, ale bude to nějaký čas trvat,“ říká ing.Zdeněk Činčera, generální ředitel Hlavního ústavu pro ČR Státní banky československé.

Budoucí vývoj obou ekonomik je těžké odhadovat. Některé statistické údaje existují pouze pro federaci. Hlavním důvodem je však to, že statistické údaje vycházející z umělé cenové struktury jsou nepoužitelné a údaje z prvních měsíců reformy nemohou být dostatečným vodítkem. Výhodou české ekonomiky je větší podíl finálních výrobků a navázané kontakty se zahraničními odběrateli. Současná exportní bilance však nemusí být určující. Slovensko by mělo šanci získat mnoho deviz vývozem nezpracovaných surovin, například dřeva. To je však možné provádět jen krátkodobě a na úkor budoucnosti.

Základem budoucí prosperity je výkonnost ekonomik. A podle dosavadních statistických údajů má česká ekonomika v některých ukazatelích lepší výsledky, zejména v produktivitě práce, která je zhruba o 15 až 20% vyšší než na Slovensku. K tomu přistupuje nevhodná struktura slovenského průmyslu. „Slovenská ekonomika by prostě zkolabovala,“ soudí jeden americký ekonom působící v Československu. „Samostatné Slovensko má asi takové ekonomické předpoklady jako dnešní Bulharsko,“ dodává.

Případné rozdělení by mělo katastrofální důsledky pro obě ekonomiky, bylo by však pravděpodobně definitivní. V každé z republik nyní převládá jiné pojetí ekonomiky. Pokud by se v republikách tyto odlišné přístupy prosadily, ekonomické systémy obou zemí by se během pár let vzdálily natolik, že případné znovuspojení by bylo vyloučené.

Zahraniční vztahy

Ministr Dienstbier nechal provést analýzu dopadů eventuálního rozdělení státu na svůj resort teprve nedávno a práce na ní podle mluvčího ministerstva E.Lánského „ještě chvíli potrvá“. V současné době federální ministerstvo zahraničních věcí zaměstnává zhruba 750 lidí, rozpočet činí něco kolem 800 miliónů ročně. Slovenské ministerstvo pro zahraniční vztahy M.Kňažka je projektováno pro 250 lidí, český Výbor pro zahraniční styky má prozatím cca 20 pracovníků. Po rozpadu by oba nové státy musely postavit svá vlastní zahraniční ministerstva, každé přibližně stejně velké stejně drahé, jako je dnešní FMZV.

Za léta své existence uzavřelo Československo stovky různých mezinárodních smluv a dohod a stalo se členem mnoha institucí (např.OSN, Rada Evropy atd.). To všechno by se při rozpadu státu muselo „dělit“, stejně jako ambasády, spojovatelské sítě a podobně.

V akademických úvahách má rozpad ČSFR dvě varianty. Buďto se Slovensko jednostranným aktem odtrhne a vyhlásí samostatný stát, nebo dojde ke smluvnímu rozdělení např. formou referenda. V prvním případě by se Česká republika stala automaticky následníkem federace se vším, co k tomu patří (tzn. přešla by na ni platnost všech mezinárodních smluv a členství, zůstala by vlastníkem budov velvyslanectví atd.). Ve druhém případě by se dělení (minimálně movitého majetku) řešilo dohodou. Při tom lze z mezinárodně právního hlediska teoreticky vycházet ze Smlouvy o následnictví při převzetí závazků (podepsána ve Vídni v roce 1978) a ze Smlouvy o následnictví při dělení státního majetku (podepsána rovněž ve Vídni v roce 1983). Ani jedna ze smluv však nebyla dosud většinou signatářských zemí ratifikována, takže v praxi na ně strana, která se cítí poškozená, nemusí brát zřetel. To jen potvrzuje obavy, že dojde-li skutečně k ostrému řezu, bude mít charakter bouřlivé a trapné hádky.

Podle úředníků z Černínského paláce by roztržení Československa znamenalo rozsáhlou destabilizaci regionu. Zahájilo by proces, jehož konce dnes nemůže nikdo seriózně dohlédnout. I když zřejmě nehrozí obnovení takových realit, jako je dosud platné vyhlášení války Slovenského štátu USA, některé živé rány by se pravděpodobně otevřely. Za všechny jmenujme otázku slovensko-maďarských hranic a problém půlmiliónové maďarské menšiny na jižním Slovensku. Současné národně orientované vládě v Budapešti nic nebrání, aby při reorganizaci poválečných poměrů nevznesla své požadavky: nový slovenský stát, prosím, ale v hranicích, ve kterých už jednou existoval. Do hry samozřejmě může vstoupit jeden velmocenský garant slovenské státnosti - Sovětský svaz. Bratislavský konzul Orlov se v rozhovoru s poslancem FS M.Strýkem několikrát údajně zmínil o tom, že SSSR by rozpad federace považoval za „vnitřní věc ČSFR“ a že by „proti tomu nic nenamítal“. Tato (později dementovaná) prohlášení nasvědčují, že Kreml možnost své „slovenské přítomnosti v Evropě“ rozhodně nepouští ze zřetele.

Jelikož touha po likvidaci společného státu je dnes vlastní několika rozhodujícím politickým seskupením Slovenské republiky a jelikož fanatismus určité viditelné části slovenských občanů dosáhl rozměrů, které vylučují rozumnou diskusi, je třeba se připravit na každou eventualitu. Pro české země nebude rozpad v žádném případě tak tragický jako pro druhou stranu. Přinejmenším mají výhodnější geopolitickou polohu a vznik slovenského „nárazníkového pásma“ na hranicích se SSSR nejspíš ulehčí integraci do západoevropských institucí. Slovensko se odtržením definitivně octne na periferii evropského zájmu.

Armáda

Československá armáda je od chvíle svého vzniku v roce 1918 budována jako jednotná instituce bez velkého zřetele na národní principy. Teprve od roku 1960 je zdůrazňován význam parity ve velitelském sboru. Dnes je v armádě relativně více slovenských důstojníků než českých.

Otázka zabezpečení a obrany se musí řešit v určitém strategickém rozměru a ten dnes v našich podmínkách představuje celé území ČSFR. I když se nedávno začala provádět redislokace jednotek, jejich rozmístění je stále do značné míry poplatné úkolům a plánům Varšavské smlouvy. V Čechách jsou umístěny především bojové útvary, kryty s velitelskými stanovišti, systémy velení a spojení. Na Moravě jsou dislokovány týlové a záložní útvary a na Slovensku většinou týlové útvary a školy.

Současné přesuny částí armády vycházejí z principu rovnoměrného (tzv. mírového) rozmístění jednotek. Strategické plány (operační pohyb jednotek, zabezpečení armády potravinami, pohonnými hmotami atd.) však samozřejmě předpokládají, že by se například při napadení z východu nebránily pouze útvary umístěné v daném regionu, nýbrž celá armáda. Přináší to komplex problémů, které by jednotlivé republiky zatím vyřešit nedokázaly.

Kdyby k jakémukoliv dělení armády došlo, přineslo by to finanční náklady, které představují odhadem několikanásobek ročního rozpočtu ministerstva obrany. Některé zbraně či technická zabezpečení (raketové základny) by se na Slovensko prostě přemístit nedaly. Vznikly by dohady o kvalitu rozdělované techniky. Některé specializované výcvikové prostory jsou pouze v Čechách, jiné na Slovensku. Vzhledem k vojenské doktríně VS, která hledala nepřítele na západ od našich hranic, jsou podmínky pro odtržení daleko výhodnější pro Českou republiku.

Na vídeňských jednáních stvrzených podpisem v Paříži se ČSFR zavázalo ke snížení počtu zbraní a vojáků. Otázka je, kdo by tyto závazky převzal v případě rozpadu federace a na jakém vzájemném poměru by se obě republiky dohodly.

Policie

Rozpad federace a vznik dvou samostatných států by poznamenal bezpečnostní složky republikových ministerstev vnitra méně než jiné resorty. Organizačně jsou samostatné a současná spolupráce vychází z pravomocí daných zákonem o federaci.

Počítačový informační systém policejních sborů ČR a SR se teprve buduje. Za jeho vznik odpovídá náměstek federálního ministra vnitra Arnošt Kohut: „Celý systém spojení je budován na principu naprosté nezávislosti kterékoli správní oblasti. Pokud by k rozpadu došlo (já sám tomu nevěřím), nemělo by být v budoucnu problémem spojení přerušit. Dnes je však síť ještě v takovém stavu, že její dělení by stálo dost peněz.“ Na druhé straně by bylo vybudování informačního systému pouze pro ČR samozřejmě levnější. Není také jasné, kdo by se úkolem, který řeší federál, na Slovensku zabýval.

Trochu jiná situace by rozpadem státu vznikla na FMV. „Federální ministerstvo by asi z právního hlediska zaniklo,“ říká jeho mluvčí Martin Fendrych. Co by se ale dělo se složkami, které pod FMV spadají?

Federální informační služba bude vždy podléhat vládě, ať federální, či české. Její existence je pro každý stát nutná. Příslušná technika by se dala, byť s problémy, rozdělit mezi obě republiky. V pohraniční policii, která je řízena centrálně, by však vznikla paradoxní situace: vznikla by totiž náhle potřeba zajistit novou hranici mezi Českou a Slovenskou republikou - a to z obou stran.

Specifickou úlohu v bezpečnostním systému státu hraje Centrála federální policie (bývalá FKÚ). Zabývá se závažnou trestnou činností; terorismem, pašováním drog atd. Efektivita její práce závisí na co nejširší spolupráci s obdobnými sbory v Evropě. Skrze tuto složku k nám třeba přicházejí z ciziny žádosti o pomoc při mezinárodním pátrání. Na Slovensku existují pouze podřízené útvary (tzv. expozitury). Není to výsledek pragocentrismu - snad v každé zemi na světě existuje pouze jedna, centrálně řízená organizace (jako např. v USA FBI), která podobnou službu zajišťuje.

Centrála federální policie má k dispozici evidenci osob žijících v Československu, evidenci pachatelů trestných činů, typy páchané trestné činnosti atd. Kriminalistický ústav CFP v Praze pracuje s technikou, která není jinde v ČSFR umístěna. Co by rozdělení znamenalo pro práci centrály, je zřejmé - hromadu dalších starostí. Přitom jich má dost s trestnou činností. A Slovensko by muselo vybudovat tuto složku od základů.

Česká vláda

Jak by se zachovala česká vláda, kdyby došlo k vyhlášení samostatného Slovenska? Ustavila nedávno „operativní skupinu“ z ministrů financí, vnitra, spravedlnosti, průmyslu a hospodářství, tedy resortů, jež by byly rozdělením federace přímo dotčeny. Zrod skupiny se datuje 11.března. Proč právě onoho dne? „Dynamika slovenské politické scény se jevila v těch bezprostředně předcházejících dnech jako znepokojivý faktor,“ uvádí mluvčí českého premiéra dr.Petr Příhoda. „Myslím tím rozštěpení uvnitř VPN, prohlášení nové platformy a deklaraci některých slovenských intelektuálů o svrchovanosti Slovenska.“

Skupina ovšem existovala už od prosince. Proč se o ní začalo hovořit až minulý týden? Do ustavení pracovala podle dr.Příhody jen „neformálně“. Údajně od podzimu, kdy „diskuse o kompetencích nabývaly nežádoucího konfliktního rázu,“ byla promýšlena otázka „možného odtržení“. Každý ze zmíněných ministrů „si už tenkrát tento problém uvědomoval a přemýšlel o něm“.

Jaké kroky by tedy česká vláda v případě odtržení Slovenska podnikla? „Musím bohužel odpovědět vyhýbavě,“ říká mluvčí české vlády. „Byly by to prostě nezbytné kroky v každém ze zmíněných resortů; operativní skupina se zatím domnívá, nebo chce doufat, že k odtržení nedojde; pokud však ano, bude mít okamžitě scénář, který bude ihned realizovat.“

Česká vláda má tedy tým lidí, promýšlejících možnost separace Slovenska, má připraven scénář a také jeho realizaci. V odtržení Slovenska však nevěří. Možná proto, že to byl právě český premiér, kdo razil (spolu s Vladimírem Mečiarem) myšlenku silných republik a teprve od nich odvozené federace. Petr Pithart byl slovenskému premiérovi partnerem do diskuse ve stále se obnovujících jednáních o kompetencích, čili o tom, co obě republiky přenechají federálním institucím a co všechno si ponechají pro sebe.

Jak se dnes dívá na celá ta jednání? Podle premiérova mluvčího „tenkrát ještě nebyla česká vláda obeznámena s tak výraznými partikularistickými tendencemi a doufala, že otevřeným jednáním se slovenskou vládou spíš napomůže vzájemnému srozumění“. Místo onoho srozumění si dnes už musí chystat scénář a způsob jeho provedení pro případ rozpadu ČSFR.

Jaká role by v tom případě vůbec zůstala federální vládě? „Česká vláda se nezabývá státoprávními hledisky této situace,“ vysvětluje dr.Příhoda. „Česká vláda se spíš zabývá konkrétními kroky, které budou nezbytné, abychom se uchovali jako fungující stát.“ Odtržení by pro federální vládu znamenalo naprostý konec. Naopak nynější česká vláda by začala plnit funkce vlády samostatného, suverénního a zahraničím (doufejme) uznávaného státu.

Nedávno vniklo na Slovensku nové politické seskupení - Nová Garda. Sdružuje policisty a vojáky, kteří souhlasí s tzv. platformou Za demokratické Slovensko premiéra Mečiara. Na počátku března vydal výkonný výbor NG prohlášení, které na slovenskou politickou scénu přináší nový prvek: už zcela nezakryté výhrůžky demokratickým silám. Toto prohlášení bylo jedním z důvodů, proč prezident Havel při své návštěvě SR mluvil k velitelům vojsk východního okruhu. Vzhledem k tomu, že tentokrát nejde o zfanatizované „křiklouny“ v ulicích, ale o ozbrojené a vycvičené muže s reálnou výkonnou mocí, je nutné brát NG vážně. Proto přinášíme text dokumentu v plném znění:

Spoločenský vývoj v SR sa dostáva na okraj priepasti. VPN na čele s Fedorom Gálom narušili realizáciu programu vlády SR. KC VPN je horšie ako ÚV KSČ.

Dňa 4. marca 1991 sa zišiel výkonný výbor hnutia NOVÁ GARDA, aby posúdil a zaujal stanovisko k vývoji v Slovenskej republike, ktorý je sposobený rozpormi vnútri hnutia VPN.

Predseda NG jednoznačne odsúdil politiku VPN na čele s jej predsedom Lfedorom Gálom. Podporil návrh zástupcu Matice slovenskej, aby bolo zvolané celonárodné zhromaždenie na 11. marec 1991.

Výbor Novej Gardy už dávno vedel, že hnutie VPN zápasí s vnútornými problémami. Preto NG vyslovuje podporu tým silam v slovenskej vláde, ktoré dosledně obhajujú národné záujmy Slovenska a specielné záujmy jeho obyvateľstva. Nová Garda pevno stojí za politikou premiéra SR Vladimíra Mečiara.

Stanoviská k situácii vyjadrili zástupcovia útvarov policie SR a Veliteľstva východného vojenského okruhu Trenčín. Policia a armáda vyslovuje plnů podporu premiérovi Vladimírovi Mečiarovi.

Preto výbor hnutia Nová Garda dorazne upozorňuje KC VPN na čele s Fedorom Gálom, aby prestali útočiť a intrigovať proti premiérovi SR. Je neprípustné vmešovať sa do politiky vlády a jej reprezentácie.

V prípadě, že naše upozornenie nebude rešpektované, HNUTIE NOVÁ GARDA vyvodí voči osobe Fedora Gála a vedeniu KC VPN tvrdé represívne opatrenia!!!

Domnievame sa, že naše „VYHLÁSENIE“ bude pre KC VPN dostačujúce varovanie.

Tlačový tajomník hnutia: Nebojsa