Občanské hnutí

Proč říkám tak banální věc: skupina V.Klause říká přímočaře, že se doba změnila a že je třeba změnit politickou formu a styl práce. Na tom založila svůj úspěch i nápor na moc. Na druhé straně je v OF skupina lidí, kteří požadují, aby nově zakládané Občanské hnutí (OH) bylo tím starým dobrým OF, jen bez Klausovy skupiny, která jako by byla cizím prvkem, jehož zdravý organismus vyloučil.

Omyl. Dnešní Československo je zcela jiné než před čtrnácti měsíci a představovat si, že lze založit něco, co bude přímým pokračovatelem starého, vyměnit jen zkratku OF za OH, by znamenalo přivést na svět dítě předem mrtvé.

Ohromnou slabinou OF byla jeho primární nedemokratičnost. Tím, že nebylo jasné, kdo je členem, nebylo ani jasné, kdo koho na té nejnižší úrovni zvolil a tudíž ani kdo čím jménem mluví. Důsledek: jedna strana tvrdila, že vyjadřuje názor „okresů“, druhá zase, že za ony okresy hovoří lidé, kteří „nemají dostatečný mandát“. Uvnitř OF tak vznikla absurdní, neudržitelná situace.

Řešením je řádné registrované členství s regulérním systémem voleb. Nic nového - s podobnou myšlenkou přišel už podzimní sněm, tenkrát však zapadla. Obava před přílišnou svázaností a stranickostí, zdánlivá touha po volnosti a svobodném vyjadřování paradoxně vedly ke svévoli a nekonečným sporům.

Dvě velké strany

Stále se domníváme, jak jsme o tom psali už před olomouckou schůzkou, že československý politický systém musí výhledově stát na dvou velkých stranách. Jako všude v demokratické Evropě. A že by bylo ideální, kdyby obě povstaly z podhoubí OF jakožto iniciátora polistopadového vývoje. Jedna část rozštěpeného OF se tak už chová.

V.Klaus hovoří o svých záměrech jasně: chce pravicovou stranu. Jeho poradce P.Havlík mluví o „velmi úzké koalici s Občanskou demokratickou aliancí (v čele D.Kroupa) a s KANem“ (viz Respekt č.9). Lidé V.Klause navazují už i mezinárodní kontakty s pravicovými stranami včetně střední Evropy: tento víkend byli spolu s delegacemi z Maďarska a ze západní Evropy pozváni do Varšavy na zakládající sněm Dohody středu, kde se mělo jednat i o užším mezinárodním sepětí středoevropských pravicových stran.

Proč tedy váhat s vytvořením základů druhé velké strany? Teď je možná ta nejvhodnější chvíle. Ti, kdo budou zakládat formaci s pracovním názvem OH, by měli opustit horizont dvou, tří měsíců, opustit perspektivu zoufalé nostalgie a říci si, že teď je ten pravý okamžik k položení základů druhé velké strany, jež by byla Václavu Klausovi partnerem i rivalem. Uvědomuje si to zřejmě i přípravný výbor Občanského hnutí, který ve svém návrhu stanov hovoří o „individuálním členství“ a o „vydání registračního listu“ členovi.

Padne jistě námitka, že mnoho lidí zezdola si přeje hnutí. Že je velká nechuť ke „stranictví“. Jenže to nikdy nikdo nezměřil. Proč nerozproudit veřejnou debatu, proč nezorganizovat podrobný průzkum mínění, tak jak ho provedl RESPEKT těsně před lednovým sněmem? Podobná diskuse by ovšem znamenala jasně říct, co termíny strana a hnutí znamenají a k čemu jsou v politice vhodné.

Hnutí má ohromný význam tam, kde jde o dosažení jednoho konkrétního cíle, na němž se shodne masa lidí, kteří se ve všem jiném třeba diametrálně liší. Ale těžko si představit, že by mohlo být nadlouho základem politické scény, která tu je proto, aby řešila ne jednu otázku, ale tisíce problémů.

Nedávné vášnivé spory o to, zda strana či hnutí, byly ve skutečnosti spory o něco zcela jiného. Byly spíš kouřovou clonou střetu mezi těmi, kdo tlačí plnou parou na změnu a na podíl na moci, a těmi, kdo by rádi uchovali dosavadní stav.

Diskuse může třeba dojít k tomu, že je na stranu ještě brzy. Pokud však zjistí, že nejrozumnější je systém registrovaných členů, jasně vymezené zodpovědnosti a kompetence včetně zodpovědnosti poslanců a ministrů, pak by bylo jedině čestné nazvat věci tak, jak jsou: že jde o stranu.Mnoho lidí, kteří s námi v našich vývodech dosud souhlasili, se tady asi vzepře. Jenže souhlasím-li s obsahem slova, nesmím se ho bát i vyslovit. Strkat hlavu do písku je nesmysl. Řeknu-li a, musím říct i b.

Nechce-li se OH stát jakobínským spolkem, kde si může kdokoli kdykoli jménem svého klubu navenek prosazovat, co ho napadne, jiné řešení nejspíš nemá.