Respekt versus StB

"Jeden z Estebanské tlupy František, zvaný Havlíček, mlátil děti z Nezávislého mírového sdružení, ale jenom občas prý někoho kopl do přirození či rval za vlasy. Mnohem známějším rváčem byl malinký Otík Svoboda, který se nemohl dočkat demonstrací, kde s oblibou nakopával ženy i muže nevinně mezi nohy, anebo, byl-li ve smířlivějším rozpoložení, mlátil jim hlavami o kandelábry, aby se jim rozsvítilo. A v té naší pohádce se začal schovávat, protože mu některý komplic vzkázal, že ho chtí noví pražští hejtmani taky do šatlavy uvrhnout. Studenty pražské a jejich učitele měl pak na starosti Antonín zvaný Prchal. Stočtyřicetikilový Ivan Koníček, někdy prý přezdívaný Kmoch, byl pak zván sudem zvrácenosti a všemi svými obáván. Neštěstí druhých, pláč dětí a bití ho přímo fyzicky vzrušovaly. Dnes moc nezhublý, tuze se snaží zalíbit novým hejtmanům pražským a u policie zůstat.

Až z Košic slovenský přišel zbojník Miro, přezdívaný major Chovanec. S Koníčkem velký kamarád obětavě s poradci z východu spolupracoval. Koníček, Chovanec, jeho pobočník Ivan Hrůza a náčelníci odborů Petr Žák a Roman Hájek vymysleli velké gaudium, zvané Akce Student. Hájek byl miláčkem několika náčelníků předešlých a vynikal tím, že důsledně hubil všechno, co mělo cokoli společného s židovstvím.

Tento tým, když dostal za úkol zabránit studentům ve vystoupení 17.11.1989, navrhl Lorencovi použít červené barety a využít studentské demonstrace k ukázce síly moci a bezohlednému zastrašení všech. Podrobnosti pak rozpracovali jednotliví pracovníci 10.odboru. Je s podivem, že do současné doby zůstávají kolem ministra a na dalších postech lidé, kteří jsou zkompromitováni nelidskými zásahy proti opozici. Je s podivem, že prověrkové komise jsou složeny právě z příslušníků 10.odboru, tedy těch nejhorších z nejhorších. Tito lidé nepotřebovali nadřízené, stranu ani ministra, potřebovali pár lidí, na kterých by si mohli dokázat svou ‚statečnost a um‘. Tohle všechno jim vedení FMV a zejména náměstek Lorenc bohatě dopřávali.

Chceme upozornit na pracovníky 10.odboru II.správy SNB, kteří jsou stále v nejužším kontaktu, organizují drobné provokace a udržují se v pohotovosti tak, aby se při nejmenší možné příležitosti znova vynořili a pokusili se vrátit všechno zpět. Mají stále fungující agenturní síť a dostatek finančních prostředků. Pokud budou mít sebemenší naději, že přežijí ve službách FMV, tvoří nejnebezpečnější složku naší společnosti."

Článek byl napsán v březnu. Těsně předtím podepsal R.Sacher novou smlouvu s KGB. Na jejím vypracování se podílel i Žákův přímý nadřízený, bývalý šéf kontrarozvědky plukovník Vykypěl (t.č. ve vazbě za zneužití pravomoci veřejného činitele). V té době pracoval na FMV jako ministrův poradce generál Lorenc (t.č. rovněž ve vazbě za stejný delikt jako Vykypěl). Není proto divu, že smlouva vypadala tak, jak vypadala. Mimo jiné např. umožňovala bezproblémové fungování agenturní sítě KGB na našem území.

O činnosti Státní bezpečnosti tehdy veřejnost věděla stále velmi málo, ministr Sacher s „odtajněním“ nijak nespěchal. Většina starých kádrů dál pracovala na svých postech, nejkřiklavější případy pobíraly slušný plat v tzv. činné záloze. Prostě ideální doba, odpovídající dnešním nárokům mjr.Žáka: „I při realizaci nezbytných strukturálních změn si dokážu představit situaci, kdy by každý (tj. každý příslušník StB, pozn.red.) měl vykonávat smysluplnou práci.“ Člověk může být samozřejmě hrdý na ledacos, třeba i na funkci u politické policie. V normální společnosti se ale bití demonstrantů, vydírání a teror vůči opozici či vposledku skrytá spolupráce s cizí rozvědkou přece jenom smysluplnou prací nenazývají.

Soudní jednání

Pře u obvodního soudu v Praze 1 proběhla ve třech stáních. V prvním jednání (16.9.1990) se oba navrhovatelé při výpovědích odvolali na státní tajemství. Major Hájek: „Trvám na tom, že údaje uvedené v článku jsou nepravdivé… Za službu jsem dostal nějaká vyznamenání, nepamatuji se však za co… Že jsem důsledně hubil všechno, co mělo cokoliv společného s židovstvím, je nepravda. Pokud vím, všechny židovské památky dosud stojí. Na dotaz, co bylo předmětem činnosti 10.odboru, odpovědět nemohu, nebyl jsem zbaven slibu mlčenlivosti.“ Major Žák: „Na otázku, zda byl v mé náplni práce boj proti antisocialistickým silám, odpovídám, že nazvat se to tak dá. Já jsem vždy postupoval v souladu se zákonem a proti těm, co zákon porušovali. Jinak odpovědět nemohu, neboť pod pojem boj proti antisocialistickým silám se vejde leccos. O práci desátého odboru mluvit nemohu, protože nejsem zbaven mlčenlivosti.“

V dalších kolech to už bylo zajímavější. Tak například 19.10.1990 major Hájek prozradil, že „bojem proti sionismu se rozumí kontrarozvědná ochrana Rady židovských náboženských obcí… za použití specifických prostředků zpravodajských služeb. Využívalo se osob, které se tam běžně pohybovaly. Členové židovských náboženských obcí měli být před infiltrací sionismem chráněni.“

Major Žák zase přiznal: „17.11.1989 jsem dostal z hlediska připravované manifestace dva úkoly. Zdokumentovat videokamerou průběh manifestace a zadržet Alexandra Dubčeka - to se mi shodou okolností podařilo.“ Úspěch to jistě byl - kluk z venkova, který zatýkal Havla (tak Hájka tituluje Špígl), si na své konto připsal další významný skalp. Těžko si ovšem srovnat tohle svévolné a zcela protiprávní „zadržování“ nepohodlných osob s jiným Žákovým výrokem: „Co se tzv. nelidského zacházení s opozicí týče, na veřejnosti jsme zasahovali vždy ve smyslu zákona.“

P.Žák se cítil osobně uražen tím, že článek označuje příslušníky 10.odboru za „nejhorší z nejhorších“. To byla jedna z vět, na kterou požadoval tiskovou opravu. „Za mého vedení jsem se nikdy nesetkal s vážným porušením kázně, pracovních výkonů a morálních principů (podtrhl aut.). Moji podřízení si téměř všichni během služby doplnili vysokoškolské vzdělání.“ Jako svědky, kteří by mohli dosvědčit vysoké morální kvality mužů z 10.odboru, navrhl mjr.Žák exministra Sachera, studenta Bartušku a předsedu prověrkové komise na vnitru JUDr.Šaríka. Před soudem nakonec vypovídal pouze Štefan Šarík. Jak řekl, nebylo možné při prověrkách zjistit, že by se Petr Žák dopustil při výkonu služby nezákonností, protože komise neměla k dispozici žádné materiály: všechny byly zničeny. Činnost 10.odboru jako celku označil za nebezpečnou (podtrhl aut.).

Jsou mezi námi ovšem lidé, kteří morální principy P.Žáka a jeho vysokoškoláků poznali takříkajíc zblízka. Byly to principy tak výrazné, že na ně většina z postižených dlouho nezapomene. „Setkání s majorem Žákem bylo to nejhorší, co jsem v souvislosti s StB zažil,“ napsal ve výpovědi pro soud jeden z nich - reportér Lidových novin Vladimír Mlynář z Lidových novin. V říjnu 1988 ho P.Žák v mnohahodinových výsleších „lámal“ k výpovědi proti signatářce Charty 77 Jiřině Šiklové.

Mjr.Žák mával u soudu a později na stránkách Špíglu praporem „profesionálně zdatné“ a „morální“ StB, která přece celých čtyřicet let nedělala nic jiného, než striktně bděla nad dodržováním zákonů a usilovala o demokratické změny. A za tuto činnost jsou prý dnes jednotliví důstojníci politické policie nepochopitelně šikanováni, zbavováni občanských práv, „naháněni až se z nich kouří“. Tváří v tvář intelektuální, mravní a ekonomické bídě dnešní čs.společnosti, na které se právě smysluplná aktivita profesionálů typu Petra Žáka a Romana Hájka výrazně podepsala, znějí tyto věty mírně řečeno odvážně. Jejich smysl je ovšem zřejmý: přesvědčit čtenáře, že se vlastně nic nezměnilo, pouze jedna vládnoucí klika nahradila druhou. Nic proti tomu, každý má právo na svůj názor. Co ale připustit nelze, je pokrytecké ohánění se rozkazy a dodržováním zákonů. Tyto otázky si civilizovaný svět jednou provždy vyřešil v Norimberku.

Na závěr už jen maličkost. Když jsme v dubnu tiskli článek Přikryjme se sametem, nešlo nám ani tak o konkrétní osoby v něm uvedené, jako spíš o varovný signál směrem k úřadům i veřejnosti. Postupem času vycházejí na světlo fakta, která bohužel zcela potvrzují oprávněnost našich tehdejších obav. Přístup ministra Sachera a jeho podřízených k záležitostem týkajících se Státní bezpečnosti byl přinejmenším problematický a způsobil společenskému vývoji značné škody. Potýkáme se s nimi dodnes. Právě zde jsou kořeny neustálé destabilizace politické scény způsobené permanentním objevováním nových a nových agentů, kteří bez problémů prošli čistí jarními lustracemi. Sem spadá i vydírání konfidentů StB jejich bývalými řídícími orgány, dezinformační kampaň proti bývalé opozici, vlna podivně organizovaných „rasových nepokojů“ a tak dál.

V již zmíněném interview major Žák říká, že jednou z příčin pádu Sacherovy strategie byly i články a „požadavky“ v Respektu. Pokud je to pravda, neexistuje větší satisfakce.

Kariéra

PETR ŽÁK se narodil v roce 1950. Ke Sboru národní bezpečnosti nastoupil v roce 1971, ke Státní bezpečnosti v roce 1973. V letech 1976–1980 absolvoval Vysokou školu KGB v Moskvě. Po návratu pracoval jako starší referent, zástupce náčelníka a nakonec jako náčelník správy StB v Hradci Králové. Tam se „plně osvědčil“ a pod jeho vedením „zaznamenal odbor vzestup“. V roce 1983 byl přeložen do sekretariátu 1.náměstka FMV, generála Kováče. Od roku 1986 pracoval na 10.odboru StB - nejdříve jako starší referent, později jako zástupce náčelníka a od roku 1989 jako náčelník. Desátý odbor se zabýval bojem proti antisilám, jak byly v estébáckém žargonu nazývány opoziční skupiny v čele s Chartou 77. Jen na kázeňských odměnách (mimo výplaty) obdržel major Žák za poslední čtyři roky přes čtyřicet tisíc korun. Během své služby u StB obdržel od prezideta Husáka tři vyznamenání - Za službu vlasti, Za zásluhy o obranu vlasti, Za upevnění přátelství ve zbrani. V roce 89 dokončil VUML.

ROMAN HÁJEK se narodil v roce 1954. Ke Státní bezpečnosti v Hradci Králové nastoupil v roce 1975. V letech 1977–1981 absolvoval vysokou školu SNB v Praze. Od roku 1981 pracoval na odboru boje proti sionismu postupně jako starší referent, starší referent specialista a nakonec jako vedoucí. Za tuto práci byl mnohokrát kázeňsky odměněn. V roce 1988 vedl odbor boje proti ideodiverzním centrálám, v roce 1989 pracoval jako zástuce majora Žáka a od 1.11.1989 jako náčelník 11.odboru, který se zabýval kulturou, sdělovacími prostředky a mládeží. I on míval vynikající hodnocení od svých nadřízených a například za podíl na „rozkladných opatřeních proti antisocialistickým silám“ byl povýšen. Od prezidenta Husáka obdržel dvě vyznamenání - Za službu vlasti, Za zásluhu o obranu vlasti.