HISTORIE..CZ
90. léta

Svaz letců RČS opět založen

V Paláci kultury se 31. března 1990 konal sjezd obnoveného Svazu letců RČS, na který se sjelo na 215 delegátů z celé republiky a několik desítek hostů.

V Paláci kultury se 31. března 1990 konal sjezd obnoveného Svazu letců RČS, na který se sjelo na 215 delegátů z celé republiky a několik desítek hostů. Organizační řád obnoveného svazu, připomínky aktivních letců i veteránů, vzpomínky na slavnou a neslavnou minulost československých pilotů - to vše naplnilo několik hodin jednání. Slavnou minulost charakterizovala jména M.R.Štefánika a T.G.Masaryka, když byla řeč o té neslavné, padaly zmínky o obětech komunistické totality - o vojenských letcích druhé světové války i o letcích, kteří byli po únoru 1948 z armády propuštěni. První z nich byli až na výjimky za splnění vlastenecké povinnosti tvrdě perzekuováni, pokořováni, šikanováni a vězněni. Slibná začínající kariéra poválečných letců, kteří nepodepsali přihlášku do KSČ, skončila stejně rychle jako kariéra jejich kolegů z odboje - komunističtí letečtí pohlaváři je rázem připravili o povolání i o občanskou důstojnost, a nejednou následovalo uvěznění.Zahraniční letce reprezentovalo dvaadvacet mužů, jejichž jména se přes všechno šikanování a perzekuce komunistům nepodařilo z historie vymazat: F.Fajtl, K.Mrázek, A.Šiška, J.Irving - první dva se právem stali čestnými předsedy svazu, druzí dva zastupují zahraniční letce ve výboru.

Připomněli také své válečné druhy, kteří byli vyštváni do emigrace, a ačkoliv nemají (nikoli vlastní vinou) československé občanství, do řad obnoveného svazu rozhodně patří.O trpkém osudu zahraničních letců, kterých dosud žijí tři-čtyři sta, už leccos víme - a rozum nad tím zůstává stát, zejména když slyšíme od komunistů i nekomunistů, jak osudný vliv na národní charakter měl fakt, že jsme v devětatřicátém roce nebojovali. Tihle přesto bojovali se zbraní v ruce - a zamysleme se nad tím, čeho se dočkali!A co křivdy na mladých poválečných pilotech? Ti se - dnes už důchodci - dostali počátkem padesátých let před těžkou volbu: buď kolaborovat, vstoupit do KSČ a ve zdraví a dostatku se dožít dneška (a bylo by strašné, kdyby se ukázalo, že se kolaborace vyplatila!), nebo nevstoupit a rázem opustit svou největší lásku, už nikdy nelétat. Téměř každý letec vám řekne, že láska k létání je větší než láska k ženě. Kolik pilotů z onoho poválečného ročníku zvolilo cestu mravnosti a raději letecký svět opustili? Jen hrstka. Škoda, že si na ně na sjezdu nikdo nevzpomněl. Ostatní aktivní letci se starali jen o svou budoucnost a o své nároky. Není divu, že se nikdo z vyhozených nehrne do popředí, po všech těch ústrcích, poníženích a tvrdé manuální práci. Mají právo nedůvěřovat - ale měli by být vzpomenuti a rehabilitováni. Vždyť svému přesvědčení obětovali celou kariéru v leteckém povolání.Hovořilo se také o případu Heřmanského. Začátkem 5O.let strávil čtrnáct měsíců na Pankráci a byl snad jediný, kdo přežil celu smrti. Z provazu se stalo doživotí, z doživotí jedenáct let - a šest z těch jedenácti dlouhých let strávil ve vězeňské nemocnici, kam se dostal po brutálním zacházení a kde několik let předstíral němotu. Po amnestii vyměnil kriminál na dalších několik let za Bohnice. Dnes je mu pětašedesát a přivydělává si ke starobnímu důchodu. Výkonným předsedou Svazu letců se stal Josef Pavlík, který začal kariéru v padesátých letech a po celou aktivní službu mohl bez překážek odborně růst a tvořivě rozvíjet a uplatňovat své schopnosti. Odborná úroveň jeho starších kolegů, pozavíraných ve vězení a vyhazovaných z bytů i ze zaměstnání, spíš klesla. Věřme však, že jejich morální síla je vkladem pro národní charakter a že v novém předsedovi Svazu letců najdou radikálního zastánce rehabilitací - zvolili si ho téměř jednomyslně.Aktivním letcům leží na srdci jejich sociální podmínky - peněžní náhrady v případě úrazů, nemocí a důchodů, pro bývalé letce, ať už zahraniční, nebo poválečně perzekuované, jsou prvním předpokladem změny jejich sociálních poměrů rehabilitace. Doufejme tedy, že Svaz letců bude nejen organizací reprezentační, ale že bude také prostředníkem, který se důstojně vyrovná s křivdami minulosti - a nejen minulosti od roku 1968. Ti, kdo museli z armády odejít po roce 1948, přinesli už tehdy velikou oběť. Křivdy na letcích, vyloučených z řad KSČ a posléze z armády po roce 1968, s nimi nelze vůbec srovnávat.