Pohyb směr západ... a my

V samotném Sovětském svazu se názory na tuto otázku rozcházejí. Podle velvyslance SSSR při Evropských společenstvích Šemjatěnova jsou milióny jeho spoluobčanů připraveny vyrazit na Západ, jakmile sovětský parlament schválí zákon o svobodném cestování. Bývalý ministr vnitra SSSR Bakatin se naopak domnívá, že Západ se uprchlické vlny nemusí obávat, protože překážky pro vycestování budou pro řadu sovětských občanů nepřekonatelné. Ceny letenek i jízdného se mnohonásobně zvýšily a osobní auta vlastní v SSSR málokdo. Nejde však jen o legální cesty, očekávají se i přechody ilegální. Podle některých signálů se ozbrojené bandy ze SSSR, kde nemají co loupit, připravují rozšířit pole působnosti i na země střední Evropy. Československo i sousední země se na tuto situaci připravují už dnes.

Rakouský ministr vnitra jednal o celém problému v Moskvě. Rakouská armáda provedla 11.-16.listopadu cvičení nedaleko našich hranic. Mohlo být zastíracím manévrem pro zvýšení jejich ostrahy. (Rakušané odhadují počet uprchlíků ze Sovětského svazu na osm miliónů.)

Poláci přesunují část svého vojska k sovětské hranici. Jejich koncepce řešení uprchlické vlny spočívá do značné míry na spolupráci s obyvatelstvem. K ubytování uprchlíků by měla posloužit rekreační střediska, ale i domácnosti polských rodin.

Maďarsko má s uprchlíky mnohem větší zkušenosti než my. V současné době je tu v táborech soustředěno přes sedmnáct tisíc uprchlíků, převážně rumunských Maďarů. Parlamentní komise pro uprchlíky oznámila, že Maďarsko je příští rok schopno přijmout sto až dvě stě tisíc emigrantů. Otázkou je, kdo bude tento projekt financovat.

V Československu se emigranty zabývá Ůřad vládního zmocněnce pro otázky uprchlíků. Požádal vládu o uvolnění financí na zřízení uprchlických táborů pro tři tisíce lidí. Z pracovníků několika ministerstev byl zřízen krizový štáb, který připravuje koncepci řešení problémů spojených s případnou migrační vlnou ze Sovětského svazu. Nemáme však peníze ani místo, abychom byli schopni astronomické počty emigrantů přijmout. Ůřad pro uprchlíky je ochoten přijmout pouze zájemce o politický azyl, jejichž žádost je odůvodněná. Uprchlická vlna nám tedy může přinést problémy, které zastíní malou i velkou privatizaci nebo spory o kompetence. Několik odpovědných pracovníků jsme proto požádali o vyjádření, jak jsou jejich resorty připraveny.

Luboš Dobrovský, ministr obrany:

„Aktivita armády je vymezena branným zákonem. Ten hovoří o jejím využití v jiných než armádních záležitostech pouze v případě prevence či likvidace následků přírodní pohromy, jež významně ohrozí životy nebo majetek občanů. Problém pomoci při řešení emigrace ze Sovětského svazu tedy leží v legislativě a bude se jím muset zabývat Federální shromáždění nebo vláda. Já se domnívám, že bezpečnost země nemusí být ohrožena pouze útokem cizí armády či přírodní pohromou, ale také technologickou pohromou nebo politickou katastrofou v sousedních státech, které mohou vyvolat neočekávaně velkou a normálními prostředky neregulovatelnou migrační vlnu. Armáda by měla být použita k úkolům humanitární povahy nebo k regulaci migrační vlny tak, aby byly zmírněny případné škody.“

Jan Ruml, první náměstek federálního ministra vnitra, vládní zmocněnec pro otázky uprchlíků:

„Je to problém, který se musí řešit především na vládní úrovni. Byl vytvořen krizový štáb, který se musí postarat o zajištění nebo vybudování provizorních objektů pro potencionální uprchlíky. Záležitost byla probírána i v Radě obrany státu.“

Karel Freund, ředitel Úřadu FMV pro pasovou službu a cizineckou agendu:

„Žádosti o udělení statutu uprchlíka bude úřad posuzovat ve spolupráci se sekretariátem vládního zmocněnce pro otázky uprchlíků. Je otázkou, jak se bude přistupovat k těm, kteří nebudou vyhovovat kritériím uvedeným v novém zákoně."Petruška Šustrová, náměstkyně federálního ministra vnitra, která se zúčastnila jednání Jána Langoše s ministry vnitra Polska a Maďarska, na němž se hovořilo i o uprchlících: "Předběžné dohody jsou vyloženě rámcové. Pravděpodobně dojde ke schůzce ministrů vnitra Československa, Maďarska, Polska, Finska a Rakouska. Jde vlastně o dvě otázky - technickou a politickou. Pochybuji, že bychom větší migrační vlnu dokázali zvládnout vlastními silami. Spolupracovat by měly nejen různé humanitární organizace, ale vláda by se měla se žádostí o finanční a technickou pomoc obrátit na Radu Evropy.“

Saša Vondra, poradce prezidenta republiky:

„Tahle věc se musí řešit mezinárodně. Václav Havel se na setkání hlav států v Paříži vyjádřil v tom smyslu, že jde minimálně o celoevropský problém. Žádná země, zvlášť pokud by se vyplnily ty katastrofičtější scénáře, nesmí zůstat v přívalu uprchlíků sama. Budeme pracovat v součinnosti s Vysokým komisařem pro uprchlíky.“

Michaela Freiová, designovaná zplnomocněnkyně úřadu pro otázky uprchlíků:

„Kromě jiného musíme mít připravena opatření, která migrační vlně zabrání. Pravděpodobně budou nasazeny technicko-ženijní jednotky armády na obou stranách hranice, která mohou do jisté míry zabránit ilegálním přechodům.“ (Tisková konference 5.12.1990.)

Viktor Parkán, ředitel úřadu vládního zmocněnce pro otázky uprchlíků:

„Koncepci by samozřejmě měla vypracovat vláda, my jsme především vykonavatelé. V současné době máme obrovské problémy jak s objekty, tak s nedostatkem personálu, který zajišťuje provoz stávajících táborů. Ke všemu se naprostá většina okresů a obcí staví proti zřizování táborů na jejich území.“

Jak je vidět z odpovědí několika vysoce postavených úředníků, v otázce, co s eventuelními uprchlíky, není zcela jasno. Pohyb západním směrem se přitom dal po pádu komunistických režimů čekat od začátku. Komunistická „lednice“, abychom použili přirovnání francouzského politologa Jacquese Rupnika, dokonale zmrazovala přirozený pohyb. Po náhlém oteplení může dojít k mnoha různorodým reakcím. Uprchlíků se můžeme bát, můžeme jim chtít pomoci, můžeme se tvářit, jako bychom o nich nevěděli, ale jedno je jisté: nevyhneme se jim.

Nejde o Kurdy, Rusy, Afgánce, Rumuny, Číňany. Jde o lidi v nouzi. Občanské války se dnes nejvíce děsí Sovětský svaz a Jugoslávie. Karty by však mohly být rozdány trochu jinak a na cizí dveře by mohl klepat kdokoli z nás. A je snad záslužnější utíkat z vlasti kvůli politice, nebo jako důvod stačí strach z hladu, zimy, z násilí? Obehnat hranice ostnatým drátem a postavit k nim samopalníky by snad šlo. Proud uprchlíků by se tak nepochybně zastavil. Jenže by to byl krok zpátky, skok do morální propasti. Za podobné barbarství je trestně stíhán hlídač Erich Honecker.

Očekávaný příliv uprchlíků není jen věcí vlády a příslušných úřadů. Pokud se vůbec uskuteční v tak rozsáhlém měřítku, jak se dnes očekává, dotkne se všech občanů. A bude velmi významnou zkouškou, jak solidně budované jsou základy, na nichž stojí dosud mladé demokracie bývalé východní Evropy.