Na vlnách sporů a nedůvěry

Není jich moc, ale je jich příliš

Sotva několik hodin po tomto (pro jedny „cenzurním“, pro druhé naopak „běžném“) střihu vzniklo v rozhlase Hnutí 17.listopadu. V zakládajícím prohlášení, které se objevilo na jedné z rozhlasových nástěnek ještě 8.října večer, mimo jiné čteme:

„Situace v Ústředním vysílání politického zpravodajství a publicistiky, ale i na řadě jiných míst v rozhlase je taková, že reformní komunisté z roku 1968 vytvářejí podivuhodnou symbiózu s předlistopadovými straníky, nabízejícími své vždy loajální služby. Jsme přesvědčeni, že v rozhlase vrcholí tlak proti všem odpůrcům levičáckých tendencí. (…)“

Text podepsali M.Bouška, V.Musílek, V.Šulc a další, vesměs „rebelové“ z mladší generace rozhlasových pracovníků. Během několika dnů vyskočil počet signací zhruba na dvě stě. Bez ohledu na pár pozdějších odvolání tak manifest dostal zřetelnou podporu. Zkonkretizoval totiž vztek a nejasné zklamání, o kterém se zaměstnanci do té doby bavili jen na chodbách nebo u kávy. Názory „radikálů“ jsou v tomto směru jednoznačné.

„Dr.Pavlíček řekl, že tady udělá pořádek. Bohužel si k tomu vybral lidi, kteří k němu nepustí potřebné informace. Jejich cíle jsou možná stejné jako naše, ale metody mají staré, direktivní, nepružné.“ (V.Musílek)

„Operuje se tím, že osmašedesátníků nepřišlo do rozhlasu tak moc. Jenomže přišli na rozhodující místa a rádio je de facto v jejich rukou. Převzali celý dosavadní, naprosto nesmyslný systém, udělali několik kosmetických úprav a teď se diví, že se lidi bouří. Jak by ne, vždyť to tady běží jako za stara.“ (Eva Šimsová)

„Všichni byli dvacet let od rozhlasu odtržení, nemají představu, jak to funguje, plácají se v tom a hrajou si na důležitý. To je to, co nás štve.“ (Vladimír Mára)

„Chtěl bych říct, že my jim nevyčítáme ani je neobviňujeme z toho, co dělali předtím, ale z toho, co dělají a jak se chovají teď, na postech, které dostali. Vždyť rozhlasové OF od začátku vyzývalo právě tyto lidi: přijďte mezi nás. Mysleli jsme si, že to jsou moudrý a schopný lidi. Dnes hodnotíme jejich výsledky a jsme rozčarovaní.“ (V.Šulc)

Zázrak, který se nestal

Byl to ředitel Pavlíček, kdo s sebou tenkrát v zimě skupinu „osmašedesátníků“ přivedl, ale zrovna tak to byl on, kdo veškerou silou své autority podržel - a vlastně zachránil - rozpadající se OF rozhlasu a jeho vysílání. Nynější konflikt ho postavil do tíživé situace, tím spíš, že od začátku svého angažmá v rádiu vsadil na dobré kolegiální vztahy jako na podmínku, bez které nejde vleklou krizi rozeštvaného a dezorientovaného média zvládnout. Nestranné úsilí o nápravu poměrů mu zatím garantuje respekt a prestiž u obou znesvářených stran, nicméně delší pobyt mezi mlýnskými kameny není asi lákavý pro nikoho. Ani pro muže, který při nástupu do funkce oznámil zaměstnancům: Nejsem tady proto, abyste mě milovali.

„Říkat, že rádio je v rukou osmašedesátníků, je nesmysl. Prakticky celý český rozhlas vedou mladší lidé, bývalí reformní komunisti řídí politické zpravodajství a vysílání do zahraničí. Nikdy jsem tady nevytvářel mýtus roku 1968, ale musíte si uvědomit, co byl rozhlas v době, kdy jsem vyhověl prezidentově žádosti a tuhle funkci vzal. Nedůvěryhodná instituce, zcela ovládaná aparátem komunistické strany. Okamžitě museli odejít alespoň ti nejhorší: notoricky známí estébáci, ředitelé dosazení ideologickým oddělením ÚV KSČ, agresívní funkcionáři strany, členové lidových milicí apod. A kde jsem měl rychle vzít nové lidi na jejich místa? Požádal jsem ty, kteří museli rozhlas opustit po prověrkách v roce 1970. Jednak měli určité profesionální zkušenosti a také u nich byla záruka, že cítí složitost a vážnost doby. U některých, to přiznávám, šlo spíš o satisfakci, o takovou poslední jízdu na rozloučenou. Ale já považoval za vyloučené, aby lidem, kteří tady organizovali vysílání 21.srpna a možná tenkrát zachránili tisíce životů, zůstaly zavřené dveře. Chyba se stala jinde: s angažovaností v roce '68 se apriorně spojila jakási předem zaručená legitimace schopností. To samozřejmě pobouřilo některé lidi, kteří měli dojem, že by to zde zvládli vlastními silami. Ten spor se dnes vyhrotil do neúnosné míry a já jsem z toho velice smutný a zklamaný.“

Na tomto místě je dobré připomenout, že ne všechny důležité funkce obsazoval přímo ústřední ředitel. Do mnoha návrhů měly co říct i jednotlivé kolektivy. A ty velmi často „radikální“ kandidáty ze svých řad odmítaly.

„Jako by nebylo dost odvahy vzít ty pětatřicátníky a hodit je do vody - ať plavou. Respektive vybíralo se z nich, ale opatrněji, podle takových povšechných vzdělanostních momentů. A bez ohledu na to, že všechny volby konzultovalo místní OF, většinou se šláplo vedle: prošli ti, kteří odložili legitimaci a řekli - zapomeňme na to, včera jsem byl ortodoxní komunista, dnes jsem ortodoxní katolík. Vešli se do všeho, tam i tam. A když jsem před plénem řekl, ať jde vedoucího dělat například Musílek, slyšel jsem přímo od jeho redakčního kolektivu: vy jste se snad zbláznil. Averze odmítnutých se ovšem neobracela proti těm, kteří je odmítli, ale proti mě. Oni ti mladí vůbec nemají pojem, co všechno jsem jako ústřední ředitel musel dělat. Především řešit jejich nekonečné osobní spory. Tenorem v tomto podniku je netolerance. Všichni tady žili tak dlouho pod bičem, že teď vyrazili na svobodu a jsou pobouřeni, protože se hned nestal zázrak. Ale ten zázrak se musí teprve pomalu vytvářet. Není těžké hlasitě křičet, že v rozhlase přežívá direktivní a centralistický systém, to víme všichni. Jenomže tenhle systém nezruší žádný dekret ředitele. K tomu je za prvé nutný zákon a za druhé se musí změnit i ti, kteří v direktivě vyrostli a zvykli si na ni. Vždyť někteří z našich radikálů mi dodnes volají třeba v jedenáct v noci, co mají dělat, jak se mají rozhodnout v nějaké sporné otázce programu. Prostě se bojí odpovědnosti.“

Namočení a ušpinění

Na schůzce 16.října vystoupili zástupci Hnutí s ostrou kritikou práce osmašedesátníků. Hodně času se věnovalo cause Bouška-Kmoch, znovu padaly výtky o cenzuře, autoritářství a neschopnosti. Personální očistu rozhlasu hodnotili rebelové jako krach. Kolem stolu koloval „pavouk“ Ústředního vysílání politického zpravodajství a publicistiky, kde každá jednotlivá redakce měla vyhrazené dvě kolonky: pro ty, kdo v ní pracovali před listopadem a kdo v ní pracují teď. Neuvěřitelně vysoké procento stejných jmen bylo - jak jsme se měli dovědět později - šokem pro nejednoho účastníka schůzky. Šéf ÚV PZP V.Vrabec to komentoval stručně: „Neuspěl jsem v hledání nových lidí.“

Ze strany napadených byli „kluci“ obviněni z nedostatečné profesionální kvalifikace a přílišného radikalismu, na který coby „předlistopadoví“, a tudíž taky „ušpinění“ pracovníci zkomunizovaného média vlastně nemají nárok. Údajnou cenzuru vysvětlil ing.Kmoch jako běžný výkon své pravomoci: podle platného zákona je totiž dohled nad ideovou linií programu skutečně povinností šéfredaktora. Někteří z jeho generačních kolegů pak navíc v obraně schvalovací praxe argumentovali „politickou nezralostí“ stávajícího redaktorského kádru: „Blokovat by se samozřejmě nemělo nic, do vysílání patří i diskutabilní názory, ale hned by měl následovat komentář, který je zasadí do kontextu. A to se u nás nemůže stát, protože naši redaktoři nejsou schopni nebo ochotni sporné pořady komentovat.“ Když Václav Musílek v odpovědi kontroval slovy: „Pánové, vyčítáte nám politickou nezralost, ale uvědomte si, že vy jste v našich letech byli do jednoho členy komunistické strany a někteří z vás dokonce přesvědčenými stalinisty,“ kruh se uzavřel. Pokud setkání něco ukázalo, pak tedy především fakt, jak těžce je Čs.rozhlas nemocen a jeho nemoc že se jmenuje vzájemná nedůvěra. Ústřední ředitel měl o čem přemýšlet.Rozhodl se o čtyři dny později.

Kdo má pravdu

"Já jsem se domníval, že nám pomohou nové zákony. Sám jsem vládě předal asi pět různých verzí zákona o rozhlase, tu poslední přímo Marianu Čalfovi. On mi řekl - dejte to panu Fialovi, a já mu řekl - nedám. On se zeptal - proč, a já mu řekl - protože jsem mu dal už čtyři návrhy a myslím, že má šuplík plný. Chápu, že lidé, kteří patnáct let prováděli politiku normalizace, se teď nestrhnou kvůli demokracii. Ne snad že by vývoj bojkotovali; prostě ho zdrží. Já se tady biju v prsa, zaklínám se novým rozhlasem, ale prim stále hrají ti z minula: udržují si pozice a demonstrují svoji nezranitelnost. Byl jsem dlouho trpělivý, ale po té schůzce 16.října, když jsem poznal pravý stav politického zpravodajství, mně došlo, že na zákon čekáme už příliš dlouho. Některé věci je třeba vyřešit hned.

Musíme okamžitě udělat všechno pro to, aby se tady anuloval dojem, že vzniká komplot loňských komunistů a komunistů z roku 1968. V zájmu toho jsem povinen říct i těm lidem, kteří měli podobný osud jako já a jsou to mí vrstevníci: nešlo to, pánové, nedělalo by to dobrotu, musíme to zkusit nějak jinak. Nelze nechat na vedoucích postech osoby, které nejsou přijímány s pochopením, a tím pádem mimoděčně narušují dobrou pracovní atmosféru v podniku.

První krok udělám co nejdřív. Celý tým politického zpravodajství dostane ohlašovací dopis (tj. oznámení, že v rámci reorganizace může pracovník do tří měsíců obdržet výpověď, pozn.aut.). Až vyprší termín, uvidíme podle situace. Vznikne možná jakási burza práce, někdo řekne - ty ho nechceš, ale nám se hodí. V žádném případě se však nesmí stát, aby zde převládal počet komunistů.

Byl bych rád, aby se mi ve zbývajícím krátkém čase, který ještě budu ve funkci, podařilo vytvořit souběžné páry. Čili aby dosavadní šéfové postavili vedle sebe zástupce, kteří zanedlouho budou moci převzít jejich místa. Protože proti těm, kteří sem ani nemohli přijít s ničím jiným než s ideou krátkodobé výpomoci, mají ti mladí vlastně objektivní, dlouhodobou pravdu. Budou se možná ještě dlouho mýlit v jednotlivostech, možná že i s jejich charaktery a profesionalitou to bude zatím všelijaké, ale nelze pochybovat o tom, že věk digitálního rozhlasu je v jejich rukou. Ne v našich."

Co se stalo a co se stane

Ve druhé polovině října vznikla na půdě rozhlasu šestičlenná konzultativní skupina, kde jsou jak zástupci Hnutí, tak osmašedesátníci. Jsou rozhodnuti společně řešit eventuální spory a pracovat nad vznikající koncepcí. 31.10. se uskutečnila celopodniková schůze. Ústřední ředitel zde oznámil, že toho dne byly rozeslány pracovníkům politického zpravodajství ohlašovací dopisy. Vzhledem k nutným legislativním úpravám a konzultacím s odbory se termín ohlášených změn na nejvyšších místech posouvá na 30.listopad. A nakonec: v úterý 6.11. začala v budově na Vinohradech diskuse o nové podobě média. Návrh vypracovala firma Pragoconsult a podle Františka Pavlíčka je velmi radikální. „Pro spoustu lidí tady to bude jako výbuch bomby.“