Soudruhu, nepokradeš!

Za strašidelnou bariérou principiálních trestů však po celou dobu marx-leninské vlády existoval jiný, velkorysejší svět. Svět, kde se vejvar nepočítal v tisících, ale rovnou v miliónech, ne-li v desítkách miliónů jednou ranou. Všechno samozřejmě bez rizika dopadení; stačilo pouze dodržovat pravidla kolegiální soudržnosti a každý si přišel na své. Tratila jedině společnost, ta ovšem pořádně. Ve většině případů ji totiž přátelé přátel neokradli jenom o ony zmíněné milióny. Dva kšeftíky z jedné líhně snad alespoň trochu naznačí, jak nám za naše prachy navíc dávali do těla.

Případ první:

SaprorgaKafilerie neboli asanační ústav je zařízení, kde se uhynulé, kůže zbavené krávy semelou na masokostní moučku (MKM). Tato moučka se pak v potravinovém kolotoči používá jako krmivo pro další, ještě živý dobytek. Československo ji vzhledem k nedostatku domácích zdrojů zčásti dováží, přičemž dovozcem je podnik zahraničního obchodu Koospol.

Obchodní skupina, která se v rámci Koospolu kostní moučkou zabývá, uzavřela před deseti lety smlouvu s francouzskou firmou SAPRORGA (alias UNION-PROTEIN). Na základě této smlouvy se firma stala naším monopolním dodavatelem. Jak vysvítá z posledních uzavřených kontraktů, odebereme z Francie jen letos zhruba 9.000 tun MKM v průměrné ceně 55 švýcarských franků za 100 kg. Kdo má zájem, může si spočítat výsledný účet (bezmála pět miliónů Sf, čili něco kolem sto dvanácti miliónů Kčs).

Až potud není na celé transakci nic závadného: běžný, kulantní obchod. Otázky se vyrojí teprve po přečtení raportu Státní veterinární správy, který masokostní moučku francouzské (a irské a anglické) provenience hodnotí jako vysoce rizikovou (doslova nebezpečnou) z hlediska výskytu viru BSE. Jde o tzv. „pomalý vir“ způsobující velmi vážné nervové onemocnění skotu. Toto onemocnění se může přenést i na člověka.

Kompetentní orgány nového ministerstva zemědělství se proto v září t.r. obrátily na pana Chalupu, ředitele obchodní skupiny MKM v Koospolu, a požádaly jej, aby podrobně vysvětlil, proč se dodavatelem „naší“ moučky stala právě firma S. a zda zboží podléhalo zkouškám zdravotní nezávadnosti. Odpověď byla překvapivá.

Podle pana Chalupy si PZO Koospol vybral před deseti lety masokostního partnera z příkazu pana Kroczka, generálního ředitele Zemědělského zásobování a nákupu. Ten měl prý tenkrát říci: „Moučku chceme pouze od Saprorgy.“ Koospol jeho přání akceptoval a obchodní experti už po nikom jiném nepátrali. Ředitel Chalupa není ovšem schopen rozkaz ředitele Kroczka nějak dokázat a ředitel Kroczek „něco takového“ samozřejmě popírá. Co se zkoušek týče, nejsou prakticky žádné. Staré vedení Státní veterinární správy dalo prostě bez dlouhých řečí Koospolu jednou za rok bianco štempl na veškerý import MKM.

Těsně po skandálním „zdůvodnění“ pana Chalupy vyšly najevo ještě další věci, které z běžného kšeftu rázem udělaly hodně nepříjemnou, i když bezpochyby výnosnou špinavost. Za prvé bylo v určitých lokalitách zjištěno lavinovité šíření viru BSE. (Vezmeme-li v úvahu absurdní „dozor“ Státní veterinární správy, jednou k tomu, bohužel, dojít muselo.) A za druhé se nechal slyšet dr.Lurch, předseda Svazu producentů MKM ve Spolkové republice Německo. Podle jeho informací prodávají západoněmecké firmy masokostní moučku bezmála dvakrát levněji než Saprorga (cca 38 DM za sto kilogramů) a jeho producentský svaz přitom zaručuje čistotu dodávky z hlediska přítomnosti retro-viru BSE. Dr.Lurch považuje za vyloučené, že by čs.odborníci z Koospolu a Zemědělského zásobování o téhle ideální nabídce nevěděli. Přesto Československo léta platilo milióny korun ročně navíc jenom za tu divnou výhodu, abychom si nakonec mohli podezřelým žrádlem nakazit stáda hovězího dobytka. Proč? Důvodů může být samozřejmě několik, gigantickým úplatkem počínaje a přeléváním peněz do zahraničí konče. Zatím však víme jen tolik, že 14.9.1990 prezidentův ekonomický poradce doc.Wágner požádal generálního ředitele Koospolu ing.Jaroslava Říhu o všechny podklady a dokumenty týkající se našich obchodů s firmou Saprorga. Odpověď zatím neznáme, ale věřit ve sdílnost pana inženýra by zřejmě bylo naivní.

Případ druhý: Ghana-Hamburk-Praha

Používá-li se masokostní moučka jako krmivo pro zvířata, pak kakaové boby (KB), o nichž bude za chvíli řeč, konzumují jen a jen lidé, přesněji řečeno hlavně děti: v čokoládách a různých dalších laskominách nebo v klasickém kakau k snídani. Spotřebitelé vědí, že během normalizace byl kakaový prášek několikrát silně nedostatkovým zbožím. Od jisté doby však potíže skončily: malá poptávka stlačila cenu KB na světových trzích, takže i málo solventní ČSSR mohla nakupovat dosyta.

Kakaem nás zásobují hlavně plantáže v Ghaně, odkud KB dovážíme lodí přes Hamburk. Dovoz má v referátu - PZO Koospol. Doma jsou odběrateli bobů Správa federálních hmotných rezerv (SFHR) a Čokoládovny o.p.Praha. Ročně spotřebujeme zhruba 23.000 tun. Každý z mezistupňů je samozřejmě povinen kontrolovat, zda zboží, které platí a přebírá do své péče, odpovídá platným hygienickým a zdravotním normám.Někdy kolem vánočních svátků roku 1988 odvysílala Československá televize krátký dokument o pěstování KB.  Pozorný divák se tak poprvé dozvěděl o problémech ghanských pěstitelů. Výše zmíněný pokles cen kakaa u nich zcela logicky vyvolal snahu po zvýšení produkce, ale aby jí dosáhli, museli se uchýlit k drastickému chemickému postřiku plantáží. Jelikož snímek běžel jako obvykle bez kontextu, uvědomil si dopad tamní chemizace na náš stůl asi jen málokdo. Někteří pánové z kakaového importu, ať už seděli v Koospolu, či na SFHR a v Čokoládovnách, mohli sice už tenkrát říct k záležitosti leccos zajímavého, nicméně nestalo se tak. Snad proto, že staré přísloví „mlčeti zlato“ platilo v jejich případě doslova.

Ghana totiž - a českoslovenští obchodníci to dobře věděli - nepostřikovala své plantáže teprve od vánoc 1988. Začala s tím mnohem dříve a díky štědrým dávkám ochranného metylbromidu se její kakaové boby zakrátko staly skutečnou chemickou delikatesou. Pro srovnání: povolená dávka anorganického bromidu je deset miligramů na jeden kilogram KB. I když u nás pro ghanské zásilky platila výjimka (pětkrát mírnější norma - 50 mg na jeden kilogram), přesto se do ní tyhle boby nevešly: běžně v nich bylo 110 a někdy až 180 miligramů metylbromidu na 1 kg. Interní vyšetřovací zpráva charakterizuje dotčenou chemikálii jako „za určitých podmínek škodlivou lidskému organismu“; bližší specifikum není uvedeno. Podle toxikologického oddělení Radiační hygienické stanice je metylbromid „velmi zákeřná látka způsobující při dlouhodobém nadměrném požívání chronické otravy s možným následkem smrti“.

První dokumentované stížnosti čs.odběratelů na kvalitu kakaového zboží z Ghany se datují k počátkům roku 1986. Existuje totiž zápis z jednání mezi Koospolem a SFHR ze dne 22.11.88, kde čteme: „Koospol, a.s., v posledních dvou letech po výskytu prvních připomínek k obsahu bromidů v KB projednával s dodavateli…“ Výsledkem onoho dvouletého „projednávání“ nebyla, jak by soudný člověk čekal, snaha uzavřít méně závadné kontrakty, ale právě ona mírnější (a přesto nedostatečná) výjimka z normy. Během devíti dnů ji našim KB bosům zařídila - s odvoláním na Zákon o zdraví lidu! - hlavní hygienička ČSR MUDr.Dana Zusková, manželka tehdejšího pražského primátora (viz příloha).

Můžeme tedy říci, že minimálně od roku 1986 k nám PZO Koospol, resp. jeho 10.obchodní skupina řízená ing.Šedou, vědomě dovážel jedovatou poživatinu, přičemž jak odběratel (Správa rezerv), tak zpracovatel (Čokoládovny) z nedbalosti či rovněž vědomě neplnily své kontrolní povinnosti.

Tady malá ilustrativní odbočka: V roce 1986 prověřili pracovníci Inspekty zásoby bobů v jednom ze slovenských skladišť SFHR. Úděsné výsledky vedly k logickému rozhodnutí: všech 40 tun KB okamžitě spálit. Zprávu o situaci dostal vzápětí i zástupce ředitele Správy federálních rezerv Leopold Lér, předtím ministr financí, od ledna 1990 člen Prognostického ústavu ČSAV. Slíbil, že s tím „něco udělá“. Slib splnil. Během necelého týdne byl odborný posudek kvality změněn a boby se prodaly Čokoládovnám v Olomouci. Průvodní list je doporučoval použít „k výrobkům s menším obsahem čokolády“.

V květnu 1988 obdržela Generální prokuratura ČSSR oznámení (jehož autor si přál zůstat v anonymitě), že Koospol a návazné instituce zřejmě distribucí přechemizovaného kakaa ohrožují zdraví občanů. Toto oznámení leželo na GP celý rok, aniž by se jím navenek kdokoli zabýval. Jelikož se vůbec nic nestalo a kvalita dodávek z Ghany se v tomto období dokonce ještě zhoršila, oznamovatel své podání v dubnu 1989 urgoval. GP na základě urgence předala 30.4. celou záležitost obvodní prokuratuře pro Prahu 6. V archívu tohoto úřadu pak nalezneme pod jednacím číslem 1 PN 127/89 spis, jehož celý název stojí za to ocitovat: „Usnesení o odložení ve věci podezření ze spáchání tr.činu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými potřebami podle par.194 tr.z.“ Zprošťující verdikt má datum 14.9.1989. Šestnáctiměsíční pilná práce socialistické prokuratury tedy přinesla výsledek: strážci zákonnosti neshledali na trávení dětí nic nenormálního. Lodě, které na rozdíl od poetické vize básníka nepřivážely čaj a kávu, ale chemií nacpané boby, mohly vesele plout dál. Ostatně přistávají v Hamburku dodnes.

I zde se samozřejmě naskýtá otázka proč? Z jakého důvodu trvá Koospol tak zarytě na svých zdraví škodlivých kšeftech? Proč si nenajde méně závadné obchodní partnery? A proč jej k tomu nedonutily aspoň domácí odběratelské firmy - SFHR a Čokoláda? Odpověď je v podstatě stejná jako u předešlé historie: peníze.

Vzhledem k tomu, že dovážené KB byly opravdu nízké kvality, nemohla se jejich cena ani zdaleka rovnat ceně, která se jinak platí na světových trzích. Celá finta pak vypadala následovně: Koospol nakoupí boby (jedovaté, ale to nevadí) možná za poloviční, rozhodně však za nižší cenu a doma je obratem střelí Správě federálních hmotných rezerv za cenu světovou. Tím, cituji opět interní zprávu, „zřejmě dochází k zajištění neoprávněného zisku pro někoho v obchodním řetězci, nebo je naplňováno tajné konto vytvořené na pokyn orgánu“. Tuna kakaových bobů 1.jakostní třídy se např.loni na světových trzích pohybovala kolem 43.000 Kčs; Koospol si tedy jen v roce 1989 účtoval za svůj jed miliardu a nějaké drobné. I pouhé dvě procenta eventuálního „neoprávněného zisku“ dělají u téhle částky dvacet miliónů. To jsou velké peníze. Rozhodně dost velké na to, aby leckoho z „obchodního řetězce“ zlákaly k hříchu.

Uvědomíme-li si navíc, že případ Ghana je pravděpodobně jen nepatrnou částečkou lukrativního svinstva, které se skrývá za názvem PZO, máme hned jasno, proč naši zahraničně obchodní „odborníci“ svůj monopol tak zarytě brání. V celém tom kolotoči miliónů pak fámy o údajně násilné smrti ministra Stračára ztrácejí na fantastičnosti. Mimochodem: dosud nikdo pořádně nevysvětlil, co se vlastně stalo s lustracemi pracovníků resortu, které pan Stračár před svou smrtí nařídil. A co je pravdy na tom, že místopředseda vlády Valeš obdržel anonym, který každému, kdo se pokusí Stračárovu „chybu“ (tj.lustraci) opakovat, vyhrožuje stejným koncem?

Ale zpět k naší rešerši, která má pouze jedinou vadu na kráse: neznáme ani onoho někoho z výše citované zprávy, a už vůbec ne tajuplný orgán či jeho konto. Nicméně za celou touhle akcí stáli konkrétní lidé. Lidé, kteří - i když necháme stranou onu rozkrádačku - mají na svědomí útok na zdraví nás všech. Už proto by stálo za to povolat je k odpovědnosti co nejdřív. A v rámci zostřeného trestu jim pak v kriminále servírovat kakao z Ghany - ve skladech ho přece máme ještě víc než dost. Myslíte, že by vám chutnalo, paní Zusková, pane Lére, pane Šedo?…

Záznam z jednání mezi zástupci SFHR a Koospolu dne 9.7.1987

(Za SFHR s.ing.Polauf - ředitel odboru, s.ing.Koubek, s.ing.Eichlerová; za Koospol s.ing.Šeda - ředitel OS 10, s.ing.Kouba, s.ing.Toman)

1) Zástupci SFHR informovali, že od roku 1985 a zejména v poslední době se objevují dodávky kakaových bobů ve špatném kvalitativním stavu. Jedná se především o tyto problémy:KB obsahují cizorodé látky převyšující povolený limit (v současné době 10mg na 1 kilogram), zboží je napadnuté škůdci a plísní.

2) Zástupci SFHR reklamovali poslední partie kakaových bobů z Ghany. Koospol zařídil ovzorkování reklamovaných partií Inspektou a reklamace bude řešena po obdržení příslušných analýz.

3) Zástupci SFHR dále informovali o záměru do budoucna realizovat nákupy KB pro Správu federálních rezerv v podstatně větším rozsahu než doposud s tím účelem, že by se při nákupech více využívalo příznivých konjukturních situací na mezinárodním kakaovém trhu (podtrhl I.L.).

Zapsal: ing.Kouba, v Praze dne 9.7.1990

Informace

První problémy s dodávkou kakaových bobů se vyskytly v roce 1986 na závodě SFHR Opavan. SFHR provedla odběr vzorků a zajistila analýzy na metylbromid v šesti nezávisle pracujících laboratořích z celé ČSR. K analýze byly pro srovnání přibrány i KB z provozních zásob a výroby závodů Čokoládovny. Na základě výsledků bylo zjištěno, že veškeré kakaové boby dovážené do ČSSR - cca 23.000 tun - obsahují rezidua metylbromidu, a to od sedmi do 97 mg/kg, v průměru 42mg/kg. Na základě rozhodnutí hlavního hygienika byla stanovena nová hranice reziduí metylbromidu v KB - 50mg/kg. Změna zatím není nikde publikována. (podtrhl I.L.)

V Praze 10.července 1987; zpracovala: ing.Eichlerová

V Praze dne 22.12.1986

(k rukám s.MUDr.V.Beneše, CSc.,ved.NRL toxikologie a pesticidů)

Vážený soudruhu doktore,

obracím se na vás následující záležitostí. V říju t.r. s námi pracovníci SFHR konzultovali možnost zpracování kakaových bobů provenience Nigérie a Ghana, u kterých byl zjištěn vyšší obsah celkového bromidu, než povoluje Směrnice č.50 o cizorodých látkách v poživatinách (bromid je zde limitován hodnotou 10mg/kg). Na základě tohoto jednání jsme nechali prověřit namátkově vybrané vzorky ze všech dodávek KB, které jsou naskladovány v o.z. Čokoládovny. Ve většině případů byly zjištěny hodnoty celkových bromidů vyšší než 10mg na kilogram. (…)

Obrátili jsme se na dr.Novotného z Ministerstva zemědělství ČSR, který sdělil, že se problémem nebude zabývat, dokud nebude mít Vaše vyjádření. Žádáme Vás proto, soudruhu doktore, abyste celou situaci posoudil a doporučil další postup. Pokud nebude změna v normě - zvýšen povolený obsah bromidů - budeme muset směrnice dodržovat a nebudeme mít základní surovinu pro výrobu čokoládových výrobků, neboť dle výsledků není v žádném případě reálně možné dodržet limitní hodnotu. (podrthl I.L.)

Děkuji za brzké vyřízení a jsem s pozdravem:

Čokoládovny, oborový podnik Praha, výrobní ředitel (podpis nečitelný)

adresát: Čokoládovny, o.p. Praha

ROZHODNUTÍ

Podáním ze dne 14.9.1987 jste požádali o závazný posudek hlavního hygienika ČSR k návrhu na zvýšení limitu pro obsah bromidů v kakaových bobech.

Po předchozím projednání a posouzení vydávám podle par.71 odstavec 2c) Zákona o péči o zdraví lidu (č.20/1966 Sb.) tento závazný posudek: s návrhem na zvýšení limitu pro obsah bromidů v kakaových bobech na nejvýše 50mg/kg

SOUHLASÍM. (podtrhl I.L.)

Platnost tohoto rozhodnutí omezuji do 31.12.1992.

V Praze 23.9.1987, Hlavní hygienik ČSR: MUDr.Dana Zusková

adresát: Správa federálních hmotných rezerv, Varnsdorf

RIA laboratoř JZD Mír Potěhy provedla analýzu koncentrace aflatoxinu B1 u kakaových bobů dodaných 13.11.1989(!). Norma pro poživatiny je 5 mikrogramů/kg, dodaný vzorek KB obsahoval 53,830 mikrogramů/kg.

Vzhledem k vysoce převyšující koncentraci aflatoxinu B1 jsou tyto boby nevyhovující.

S pozdravem RIA lab.Potěhy, 15.11.1989

(aflatoxin B1 způsobuje vznik karcinogenních onemocnění, hlavně jater, pozn.aut.)