Druhá revoluce?

„Pokles naší popularity… připomíná… situaci v březnu a dubnu před volbami. Dnes po volbách si mnozí občané kladou otázku, kdo vlastně volby vyhrál… Došlo k nové vlně upevňování pozic tzv. nomenklaturních bratrstev…,“ stálo v úvodním slově I.Fišery.

„Lidé z OF jsou na pracovištích vyštipováni. Ředitel našeho dolu otevřeně prohlašuje, že ‚demokracie a politika patří za bránu‘,“ říkají z Ostravy. Nebo z Chrudimi: „Fóristé jsou už dnes vyhazováni z práce, dva členové OF jsou u nás právně stíháni za publikování článku.“

Ohromný aplaus sklidil p.Kubát, dnešní ministr zemědělství. Začal hned bez obalu: „Je vůbec jisté, že výsledek revoluce je už nezvratný? Já myslím, že je ještě velmi snadno zvratný. Ne ovšem k Jakešům a Husákům, to nebyli inteligentní lidé, ale ke komunistickým mafiím, které se obohacovaly a točily milióny a miliardy minule a budou je velmi snadno točit i za nás a po nás.“…„Nelze zároveň dělat dvě reformy najednou: ekonomickou i kádrovou. Ať přijdu s jakoukoli novotou, staré struktury mi ji nepřipustí, nebo mi ji zdeformují, znemožní.“ Proto vyměnil už přes deset ředitelů státních statků. Jak ale takové výměny vypadají? „Když jsem nastoupil do úřadu, přivedl jsem si jednoho svého člověka. A týden jsem se handrkoval s odbory, jestli ten člověk nastoupí nebo nenastoupí.“…„Náš soupeř nerespektuje platné zákony, kterými se řídíme my. V Tlumačově vyrazili tři lidi během čtrnácti dnů. Odvolali se ke zlínskému soudu, dali to tam 17.května, a dodnes neměli stání… Náš soupeř používá úplně jiné metody, než které chceme respektovat a používat my.“

„Mafie, které disponovaly penězi, dneska roztáčejí daleko větší podniky a utužují se formou akciových společností… Všichni (tj. agrokombináty) se smlouvají, jedou dohromady. Dobře víme, jak začíná postupovat doc.Trnka se svojí Zemědělskou stranou. Jestliže se neuvedeme do pohybu, tak přivedou tento národ k vyhladovění. Kdeco budou bojkotovat, protože je jasné, že než sáhnout do sebe a dělat reformu, budou stávkovat a bojkotovat. Sami si to prase zabijí a sami se najedí, ale celou společnost, města atd., odříznou. Tak takhle ne!“

Co s tím vším dělat? Jak se rozhýbat? „U nás se nám mafiáni smějí přímo do očí. ‚Vždyť váš premiér nás brání,‘ říkají. Pan Pithart by měl dát jasně najevo, že je premiérem za OF,“ ozývají se z Chrudimi.

Ano: Petr Pithart… Jeho nešťastné výroky na adresu těch, kdo se snaží mobilizovat veřejné mínění a dovést změny do konce, byly delegáty pociťovány velice hořce. Proto byl také pozván, aby se k mafii vyslovil. Jeho dlouhý projev měl všechny rysy uvážlivosti, snahy o postupování v přesně vymezeném právním rámci. „Vždy budu bránit právní řád,“ řekl, „neboť ochrana právního řádu je ochranou nás všech.“ Což je jistě pravda, ovšem nepřítel se žádnými zákony neřídil a neřídí.

K výzvě Pražské rady OF, které prý jde o podmíněné propuštění všech vedoucích pracovníků v hospodářských i jiných organizacích, P.Pithart řekl, že „náš právní řád žádné podmíněné rozvázání pracovního poměru nezná a k realizaci výzvy by musel být novelizován Zákoník práce.“ K tomu že je ale příslušný parlament a ne vlády.

„Otázkou je, zda by takový zákon byl přijatelný, neboť po určitou dobu by se oslabila a zastavila veškerá řídící i jiná odborná činnost…“ A kdo by vůbec tvořil ony posudkové komise? Návrh Pražské rady je prý ve své formulaci nepřijatelný, porušili bychom tím údajně mezinárodní dohody o zákazu diskriminace. Diskriminací se rozumí „jakékoli rozlišování, vyloučení či preferování založené na rase, barvě pleti, pohlaví, náboženství, politických názorech, národnosti nebo sociálním původu, jejichž cílem je znemožnit stejné možnosti nebo stejné zacházení v otázkách zaměstnání nebo povolání.“

Je přeci ale nabíledni, že teprve sesazení nomenklaturní šlechty může vytvořit „stejné možnosti v otázkách zaměstnání“. To, že za starého režimu existovala vrstva lidí, figurující na nomenklaturních seznamech KSČ a z toho titulu jediná oprávněná zastávat všechny vyšší posty ve všech oblastech života, nemělo s žádnými stejnými právy nic společného. Nikdo jiný, ať nestraník či malý straník, k nim nemohl být díky diskriminačnímu systému KSČ vůbec připuštěn. Ví to pochopitelně pan premiér, ví to pochopitelně i cizina včetně Mezinárodní organizace práce.

Argument diskriminace či jakéhosi porušování práv mafie je v tomto případě zcela zavádějící a mnoho delegátů to nejrůznější formou na Sněmu řeklo. Naštěstí ale slovy P.Pitharta „za diskriminaci se nepovažuje rozlišování, vyloučení nebo preferování založené na vyžadované kvalifikaci pro určité povolání“.

Jak tedy hýbnout s mafií? Abychom postupovali legalisticky, prostou úpravou právního řádu. Parlament sice nezasedá, kvůli rekonstrukci budovy byli prý poslanci vyšoupnuti do podzimu ven, s jejich údajnými dovolenými to ale není tak horké: poslanci za OF se museli mnohokrát sejít, aby vzniklo následující:

Poslanci Fóra vypracovali návrh změny (tj. novely) Zákoníku práce, který bude do týdne předán předsednictvu Federálního shromáždění k eventuálnímu přijetí jakožto „zákonné opatření“, tudíž s okamžitou platností. Co je jeho podstatou?

Většina pracovních míst je obsazována na základě pracovní smlouvy a propouštění zkorumpovaných osob není zdaleka snadné. Šéfové odmítají odejít, bývalí estébáci si stěžují u prokuratury… Do některých vedoucích míst jsou však lidé přímo jmenováni a mohou být tudíž i ze dne na den odvoláni a přeřazeni. Jde o místa přímo podřízená ministrům těch ministerstev, jež mají tzv. zakladatelskou funkci, tj. ministerstvo průmyslu, strojírenství a elektrotechniky, obchodu a cestovního ruchu, zemědělství a vnitra. Jestliže mohl ministr prozatím přímo jmenovat (a odvolávat) své náměstky a ředitele podniku, novou úpravou by se jeho působnost rozšířila o jeden stupeň dolů, takže by se týkala i ředitele závodu, který by zase jmenoval (odvolal) jemu podřízené pracovníky. Přičemž odvolání z vedoucí funkce je prý třeba předem projednat s příslušným odborovým orgánem, avšak souhlas odborového orgánu se nevyžaduje.

Očekávejme tedy, že by se v nejbližších měsících mělo začít s podstatným útokem na nomenklaturu, jak jsme o ní psali v minulém čísle. Ministři sami ovšem nemohou všechno zvládnout sami. „Musí dostat od těch, kdo poukazují na neotřesené pozice nomenklaturních bratrstev, konkrétní podněty, koho a proč odvolat,“ říká P.Pithart.

Podávání podnětů by ale nemělo nabýt podobu celonárodní prověrkové kampaně, abychom nebyli doma ani ve světě obžalováni z diskriminace. „Podněty k odvolávání vedoucích pracovníků musí tedy být co možná adresné a konkrétní. Musí se v nich poukazovat na neschopnost či na neochotu působit ve prospěch tržního hospodářství a demokracie. Podezření z toho, čemu se říká mafiánství, by mělo být co možná doloženo.“ (Stále český premiér.)

Tady bude hrát velkou roli, nakolik lidé zezdola budou schopni překonat svůj strach a apatii a ozvou se. Pamatujte, že mnoho z toho mohlo být vykonáno, mnozí vyměněni už počátkem jara. Teď je druhá, a asi poslední, příležitost. Příležitost pro ty, kdo tenkrát byli laxní, báli se, nevěděli jak na to, byli přechytračeni mafií. Kromě konkurzů (jejichž výsledky jsou ovšem díky zmanipulovaným komisím a neregulérnosti řízení často k ničemu, dávají nomenklatuře pouze zdání opravdově vybraných odborníků) se tu objevuje nový účinný prostředek. Účinný, pokud se lidé ze závodů vyburcují, uvědomí si svoji šanci a spojí se s novými ministry. Účinný, pokud bude očista (někteří říkají denacifikace) probíhat za pomoci argumentů, s chladnou hlavou, pokud noví lidé budou ochotni jít do nových funkcí, pokud očista nebude hnána bojem o koryto a anonymními dopisy. Zatím však není důvod se něčeho takového obávat, spíš je třeba udělat všechno proto, aby co nejvíc lidí pochopilo tuhle šanci, pochopilo, že teď budou mít vliv na podnikové a závodní záležitosti, a že jestliže dostanou ministři novou pravomoc, sami o sobě to nezvládnou. Že závody a podniky musí říct své slovo.

Minulý čtvrtek si už český premiér svolal ministry, kterých se novela týká (kteří mají zakladatelskou funkci), seznámil je s navrhovanými změnami a uložil jim, aby, ať už změny budou či nebudou přijaty, „dokončili nutnou očistu řídících kádrů ve svých úřadech i mimo ně.“