Je třeba jednat!

Desítky podobných dopisů. Desítky varovných hlasů. Výzva pražské rady OF, chrudimského OF, OF z Hodonína, KAN a dalších, hlas zelinářky z naší ulice, sestřičky v nemocnici: Dělejte něco! Rychle!Přesně tak: dělejme něco!Od listopadu se vede boj (nenechme se mýlit, žijeme ve stavu ohrožení, volbami zdaleka všechno nekončí) o novou společnost. K čemuž bylo pochopitelně třeba zneutralizovat pilíře společnosti staré, vzít jim moc a nedopustit, aby škodili. Jinak by všechny manifestace vyšly naprázdno a kromě fasády by se nic nezměnilo (viz Rumunsko). Tudíž nátlaková výměna vlády, násilná kooptace do parlamentu, nová hlava státu. Kroky snad nejrychlejší a nejradikálnější v celé východní Evropě.Jenže! Výměna špiček ještě neznamená novou společnost. Je sice předpokladem, ale jen předpokladem dalších kroků. Mezi novým ministrem, pracujícím do roztrhání těla, a Zdeňkem z autolakovny, jimž jde oběma o to samé, je ještě celá plejáda lidí, kteří mají faktickou moc a dělají si s ní, co chtějí. Totiž: snaží se samy sebe jednak finančně pojistit, zajistit si ekonomickou budoucnost, jednak sabotovat jak se dá novou moc. Všichni tito lidé, ředitelé a jejich náměstci, měli své funkce proto, že vesměs patřili ke komunistické nomenklatuře, k těm, koho si KSČ vybrala, aby zde s nimi vládla. Ne proto, že by byli nějak zvláštními odborníky. Tisíce lidí vystudovaly ekonomické a inženýrské školy a tisíce se nikdy do vedení nedostaly. Jsou tu, mají často chuť pustit se do řízení, znají svůj podnik. Stačí dát jim šanci, zaběhnou se jistě právě tak rychle jako noví ministři.Mnoho starých hospodářských vedoucích dnes houfně jedná podle následující šablony: zcela pomíjejí perspektivy podniku a lidí v něm pracujících, s použitím státního majetku zakládají vlastní akciové společnosti a hlavně po stovkách propouštějí. Vyvolávají tak napětí a sociální nepokoje, které by padly na hlavu nové vládě a tudíž OF (podle některých zpráv předseda KSČS p.Adamec údajně objíždí ostravské doly a přemlouvá ke stávce). Jednají proti svým ministrům, proti vládě. K propouštění je nevedou žádné přesné hospodářské důvody - kromě vlastní neschopnosti převést podnik na jinou výrobu, ekonomicky myslet, používat představivost. Vůbec se nestarají, co bude s dělníky, nemají snahu zajistit žádnou rekvalifikaci, žádné náhradní programy.Zcela ignorují odbory, ty prý nemají do ničeho mluvit. Máme podnikovou samostatnost, tak si budeme dělat (my, nomenklatura) co chceme. Ve svých podnicích zastrašují, dezinformují, drží zaměstnance v nevědomosti ohledně výroby, perspektiv, potřeb. Pod nejrůznějšími záminkami propouštějí aktivisty OF, každého, kdo se bere za věc zaměstnanců. Začíná se šířit strach. A z předsedů zrušených výborů KSČ si dělají náměstky.S touhle silou se žádná změna hospodářství nepodaří, žádná konvertibilita, žádné brzdění inflace, žádná omezená nezaměstnanost. Podobně jako se nepodaří s nomenklaturními vládci ve státní správě. V logice jejich zájmů je hospodářský chaos, zmatek, džungle. Které by mohly přinést politický zvrat.Když lidé houfně volili OF, volili je proto, aby mu dali pověření k vyčištění Augiášova chléva, k dotažení započatých změn. Proto, aby se OF a demokratické síly mohly při všech svých krocích opřít o legitimitu lidového mandátu. Která dodává jistotu, ale taky zavazuje. Zavazuje jednat. Protože zastavit se v půli cesty by byla sebevražda.