Bezpečnost státu

Funguje rovněž letka ministerstva vnitra i první správa, čili rozvědka. Příslušníci správy sledování, kteří dlouhá léta špiclovali a sbírali podrobné údaje o členech opozice, sedí sice bez služebních průkazů a odzbrojeni doma, avšak po prověrkách budou zřejmě dáni k dispozici kriminalistům a Úřadu na ochranu ústavy. To je zhruba polovina organizace StB. Ministr i náměstci tvrdí, že mají vše pod kontrolou. Existují důkazy o tom, že není beze zbytku respektován rozkaz ministra vnitra č. 21 a 22 ze 7. února tohoto roku. Např. na krajskou správu SNB v Praze stále docházejí pracovníci StB, ačkoli jim to rozkaz nedovoluje. Na krajské správě v Ústí nad Labem se denně setkává až čtyřicet příslušníků rozpuštěné Státní bezpečnosti včetně těch, kteří pracovali ve vnitřním zpravodajství (např. bývalý náčelník KS SNB Říha). Členové StB se dále scházejí v různých rekreačních zařízeních (nedávno na pomezí Krkonoš a Jizerských hor), v klubu federálního ministerstva vnitra v Hybernské ulici, cestují společně do zahraničí, aniž by žádali o souhlas. Vazba mezi StB a KSČ nebyla přerušena, v místních organizacích se příslušníci aktivně zapojují do činnosti strany třeba tím, že poskytují kompromitující informace o Občanském fóru. Rovněž se aktivizují bývalí příslušníci (důchodci), kteří udržují styky se zrušenými Lidovými milicemi, podílejí se na různých dezinformačních kampaních apod. Začaly prověrky pracovníků vnitra. Většina příslušníků StB je přesvědčena, že si svá místa udrží, a objevují se i snahy zachovat v podstatě celý aparát. Tyto tendence podporuje i skutečnost, že téměř všichni zatím „prověřovaní“ náčelníci zůstali na svých dosavadních postech. Ministr Sacher a jeho náměstci možná doufají, že nový aparát vybudují i se starými lidmi. Není to vyloučeno. Ale zarážející je, že nám šéfové ministerstva dodnes nedokázali sdělit, jak to chtějí provést. Zprávy o vývoji FMV musíme z kompetentních úředníků doslova páčit, anebo je získávat pokoutní cestou od těch, kteří jsou ochotni mluvit. To je absurdní stav; jde přece o rozpuštěnou organizaci, o které se veřejnost navíc právem domnívá, že omezovala ústavní práva občanů. A konečně změny dotýkající se Veřejné bezpečnosti. Až na několik vyměněných náčelníků a pár nově přidělených služebních aut nejsou žádné (pokud samozřejmě za změnu nepovažujeme to, že mnoho policistů přistupuje dnes ke službě mnohem laxněji než před sedmnáctým lisopadem). Občanská fóra sice na obvodech jednají s ochotnými důstojníky o znovuobnovení důvěry v policii, ale značná část sboru vůbec nechápe, o čem je řeč. Tito příslušníci celou diskusi berou pouze jako snahu pošpinit čistý štít VB. Vždycky přece pracovali naplno a podle rozkazů … Postavení dnešní policie je nelehké. Zneužívána starým režimem, posmívána veřejností, dvacet let důkladně infiltrována komunistickými „idejemi“ stojí dnes na rozcestí. Je jasné, že musí vzniknout nová koncepce policejní práce a že pilíře minulého režimu musí ze služby odejít. Nicméně ti policisté, kteří se v tomhle směru pokoušejí něco aktivně podnikat, mají často potíže na pracovištích, nebo jsou dokonce propouštěni. Zdá se, že i náčelníci tiše sympatizující s reformami zatím vyčkávají, jak se věci nakonec vyvinou. Konzervativnější část velitelů manipuluje míněním svých podřízených a straší je údajným nebezpečím ze strany „zfanatizované“ veřejnosti. A nikdo neví, co bude dál. České MV se za čtyři měsíce veřejně neprojevilo, většina občanů snad ani neví, kdo je republikovým ministrem. Odpovědní pracovníci resortu dnes rádi opakují slogan, že i na Západě jsou dobří a zlí policisté. Takový prý už je život … Celkově se dá říci, že v bezpečnostních složkách nadále neradi vidí, když do jejich záležitostí strkají noc civilisté. Určitá výjimečnost uniformy (nemluvě o „tajné“ části SNB), proklamovaná čtyřicet let, se nedá z myslí příslušníků jen tak lehce vymazat. Jaksi se pozapomnělo, že policie je zde na ochranu zákona, a ne naopak, a že Státní bezpečnost slouží k zajištění bezpečnosti státu a ne k fízlování a pronáslednování občanů. Jaksi se pozapomnělo, že policisté jsou i při vší obtížnosti a složitosti své práce odpovědni ústavě a právům veřejnosti. Dokud příslušné orgány nepochopí, že právě z tohoto důvodu máme právo jim do toho mluvit a dostávat patřičné informace, mnoho se nezmění. Což je představa nevábná.