Šéf

Alojz Lorenc vykonával před svým nástupem do funkce prvního náměstka FMV několik let funkci náčelníka Správy SNB hl.m.Bratislavy a Západoslovenského kraje. Zhruba v této době se vyskytly případy rozsáhlé trestné činnosti stranických a státních funkcionářů (Babinský, Rásocha, Zelík). Do tohoto období však zároveň spadá podezření ze zneužití pravomoci příslušníky SNB, kteří umožnili některým pachatelům protizákonně vycestovat do zahraničí a emigrovat. Jen stěží lze uvěřit tomu, že by o podílu stranických funkcionářů na trestné činnosti nevěděl náčelník Správy SNB. V tu dobu se Lorenc pokusil lustrovat v evidencích FMV osoby blízké případům Zelík a Rásocha. Chtěl si tak zřejmě zajistit dostatek kompromitujících materiálů, které by mu umožnily další služební postup. Jednal protizákonně a tehdejší ministr Vajnar mu další lustrace zakázal. Zda tím chtěl ministr chránit předpisy nebo své stranické přátele, není jasné.Alojz Lorenc nově formoval zaměření Státní bezpečnosti, postaral se o rozšíření její přímé působnosti až na jednotlivé obvody. V podstatě osobně řídil náčelníky Krajských správ StB. Neexistovaly žádné závažnější akce nebo případy v kompetenci StB, se kterými by nebyl seznámen, ke kterým by se nevyjadřoval, které by s ním nebyly konzultovány. Usměrňoval většinu zásahů zaměřených proti opozici nebo je aspoň průběžně sledoval. V jeho rukou se soustředil informační fond o konfidentech a vůbec o činnosti StB. V poslední době měl Lorenc na informace monopol, obcházel i ministra Kincla. Některé poznatky zatajoval dokonce i před nejvyššími stranickými a státními orgány. To však neznamená, že by těmto orgánům nepodléhal.Vzhledem k jeho výsadnímu postavení mezi tehdejšími vládci federace i Slovenska se u něho projevovaly sklony přecházet z odborně bezpečnostní role do role tvůrce a realizátora politiky Československa. Například namísto plnění funkce ochrany naší ekonomiky se snažil dělat ekonomickou politiku. Tyto sklony byly ostatně příznačné pro celou Státní bezpečnost, pro pracovníky na všech úrovních - podle daných možností. Především šlo o ovlivňování zahraničního, ale i vnitřního obchodu. Lorenc se obklopoval oddanými, ovšem často neschopnými lidmi. Náčelníka svého sekretariátu Zamykala prosadil do funkce náčelníka 11.správy SNB (ekonomická kontrarozvědka). K sobě pak přijal nezkušeného majora Turčana, kterého po 17.listopadu z nepochopitelných důvodu převzal nový náměstek Průša. Umožnil tím dokonalou průběžnou informovanost Lorence i poté, co odešel z místa prvního náměstka a zůstal v budově FMV jako konzultant. Náčelník 2.správy FMV (kontrarozvědka, boj s vnitřním nepřítelem) Vykypěl byl vybrán do funkce také pro svůj úzký vztah k osobě Lorence a zejména ke Kinclovi a dalšímu náměstku Nezvalovi. S Nezvalem vytvořil Lorenc v období před listopadem silnou řídící dvojici. Oba byli dříve náčelníky Krajských správ SNB, oba preferovali a renovovali práci StB. Spolu (i s dalším náměstkem Sedlákem) považovali ministra Kincla za málo rozhodného, za člověka, který se snaží vyjít se všemi a resort je zřejmě nad jeho síly. Velký vliv měl Lorenc také v předsednictvu Hlavního výboru KSČ na ministerstvu.V roce 1988–89 se mezi pracovníky StB proslýchalo, že se zúčastnil jako zástupce čs.kontrarozvědky spolu s některými stranickými a státními představiteli jednání, na nichž byli přítomni i příslušníci západních speciálních služeb, kteří byli objektem rozpracování čs.kontrarozvědky. K čemu jednání směřovalo a jsou-li zprávy o něm vůbec podložené, není známo.Každého, kdo něco věděl o chodu FMV, tedy velmi překvapilo, že byl gen. Alojz Lorenc ponechán ve službě i po vytvoření vlády národního porozumění. Tehdy spadalo FMV pod místopředsedu vlády Jána Čarnogurského, který však naprosto ignoroval všechna hlášení o chodu ministerstva i o pálení dokumentů a zahlazování stop. Lorenc byl ponechán ve službě i po 1.1.1990, kdy nastoupil do funkce ministr Sacher. V tu dobu byli již zproštěni výkonu služby někteří řadoví příslušníci StB - a její šéf dělal konzultanta novému ministrovi! Lze se domnívat, že Lorenc nezahálel a ve vytvořených podmínkách dohnal vše, co nestihl v prosinci. A nejen v při ničení dokumentů, případně při jejich převedení na neznámé místo. Mohl dokonce nerušeně připravovat kampaň proti těm, kteří Státní bezpečnost nejvíce ohrožují, kteří znají její metody a formy práce, její skutečnou hodnotu. Dokonce i proti těm, kteří pro ni znamenali vždy největšího nepřítele, proti bývalé opozici.Vedení FMV bylo v prosinci i lednu opakovaně písemně upozorňováno na neúnosnost dalšího setrvání gen.Lorence ve službě FMV. Ještě v březnu vyslovoval ministr Sacher názor, že by Lorenc a Nezval měli být odesláni do zahraničí, protože proti nim nemáme dost důkazů, abychom je mohli trestně stíhat. Můžeme se potom divit, že byly tak dokonale vyčištěné archívy, které nám mohly poskytnout skutečný obraz veškeré činnosti StB? Inspekce FMV má jistě práce nad hlavu, ale měla by zaměřit svůj zájem především na osoby, které mají na současném stavu FMV největší vinu.(Tento článek je napsán podle vyprávění bývalých podřízených gen.Lorence.)