Kdo vyhrál?

Mnoho váhajících občanů dalo nakonec hlas Občanskému fóru a Verejnosti proti násiliu. Přiklonilo se tak k demokracii, jako protikladu minulé totality. Karty jsou tedy rozdány, a jak se vyjádřil prezident Havel, dnes už nepůjde o vládu národního porozumění, ale o vládu národní oběti. OF ani VPN rozhodně nečekaly, že získají více hlasů, než zbylých jednadvacet stran a hnutí dohromady. Vzhledem k širokému názorovému spektru svých „členů“ jsou sice již dnes, bez jakéhokoli jiného spojení, koaličním hnutím, přesto je zřejmé, že bez silných a schopných osobností, bez parlamentní podpory a konstruktivní opozice může mít v budoucnu jejich vítězství trpkou příchuť. Nelze proto přehlížet skutečnost, že se do parlamentu nedostaly strany a hnutí liberálního a sociálně demokratického zaměření, které by byly schopné vyvíjet konstruktivní opoziční tlak. Převezmou tuto roli nacionalisté a křesťanští demokraté, nebo budou těžit z problémů, jež vládu nepochybně čekají?Komunisté mohou být na první pohled spokojeni. Zůstali (což se z těch či oněch důvodů předpokládalo) nejkompaktnější politickou silou a jako takoví přecházejí do opozice. Tvrdí, že do opozice konstruktivní. Ale jsou toho ve své stávající podobě schopni?Silná a demokratická parlamentní opozice je pro každou vládu přínosem. Pro vládu, která po té předchozí převzala ekonomickou i ekologickou spoušť a morálně devastovanou společnost, je pak přímo nutností. Představa, že by se místo dialogu potýkala s ukřivděným nepřítelem, je nezáviděníhodná. Ať už budou uzavírány koalice trvalé nebo jen krátkodobé, nepředpokládám, že by kterákoli strana koketovala s komunisty. Ti naopak nevylučují možnost, že se jejich političtí protivníci budou o hlasy 47 komunistických poslanců ve Federálním shromáždění mnohdy ucházet.Poražené strany a hnutí analyzují důvody svého neúspěchu. Čs.strana lidová se cítí poškozena aférou kolem svého předsedy. Neposloužilo by jí spíše důkladné zamyšlení nad vlastní minulostí? Socialistům do parlamentu nepomohl ani „listopadový“ balkón na budově Melantrichu. Nic překvapujícího, zamyslíme-li se nad minulostí této další převodové páky komunistické strany. Předsednictvo, volající po okamžité spolupráci se stranami a hnutími, které nejsou zastoupeny v parlamentu, řeší, jak se zdá, volební neúspěch rázně a operativně. I tak se však dostává do sporu se šéfredaktory svých čtyř stranických periodik, kteří jsou přesvědčeni o jeho nekompetentnosti a žádají jeho odstoupení.. Neúspěch sociálních demokratů je pro mnohé překvapením. Komunisty rozprášená a dalších 41 let nepovolená strana čekala jistě větší podporu. Doplatila na málo přitažlivou osobu česko-amerického předsedy Horáka? Nezasloužila si v čele Rudolfa Battěka, který i za ni nosil na hlavě vězeňskou čepici? Jako výsměch působí postoj předáků této strany, kteří na adresu klubu sociálních demokratů, jehož je Battěk předsedou, sdělují, že nebudou tolerovat „frakční politiku některých členů“. Dotčený předseda Křesťansko demokratického hnutí dr.Ján Čarnogurský odmítá účast ve federální vládě. Vzdává se tím spoluodpovědnosti na jejím chodu, což může být zdrojem nežádoucí nestability. Spoluobčané křesťanské orientace spojení v Křesťansko demokratické unii však nemusí hrát druhé housle, pokud jejich hlas bude hlasem křesťanské snášenlivosti, nikoli hlásnou troubou nacionalismu a šovinismu. I z těchto řad se budou vydělovat spojenci a budoucí voliči strany Zelených, která má naději stát se stranou silnou a hlavně smysluplnou. Obyvatelstvo stále ještě ignoruje smrtelné nebezpečí otrávené vody, jedovaté půdy a sírového vzduchu, a program Zelených zatím podceňuje. Avšak nezastavíme-li prohlubující se propast mezi ekonomikou a ekologií, význam této strany poroste. Odpověď na otázky, co dál? jak dál? kdo s kým do koalice a kdo s kým ne, dají až příští týdny. Zůstaňme zatím u faktu, že svobodné volby vyhrálo fórum, které je svou činností umožnilo uskutečnit.„Skutečným vítězstvím fóra jako hnutí, které má zaručit znovuzrození čs.demokracie, bude vlastně až jeho zánik. Skupiny z něho vytvořené pak budou základem nového politického pluralismu,“ říká francouzský politolog Jacques Rupnik. Souhlasím s ním.