HISTORIE..CZ
1996-2000

Mašínové u Chlumce

Návrat normalizačních seriálů

Po deseti letech se na české obrazovky vrací major Zeman

Po roce vzrušených debat prosadil generální ředitel České televize Jakub Puchalský (30) svůj velký projekt: na české obrazovky se vrací major SNB Jan Zeman a jeho třicet případů. Legendu normalizační propagandy nám první program veřejnoprávní televize poprvé ukáže 16. září v osm hodin večer a s výjimkou slavnostního večera k 17. listopadu a Vánoc se pak bude hrdina ve stejný čas vracet po třicet týdnů v tom nejexkluzivnějším čase. Zdá se, že ho čeká vřelé přijetí.

Růže pro Sequense

Major Zeman je skutečně výjimečné dílo v historii tuzemského televizního vysílání: vznikal pod přímým dohledem vnitra jako dárek umělecké fronty k třicátému výročí vzniku Sboru národní bezpečnosti. Nešetřilo se na rozpočtu (zhruba pět až šest milionů na jeden díl, což představovalo tehdejší rozpočet jednoho celovečerního filmu) a také počet pokračování překonal až polistopadový opus Život na zámku. Námaha nakonec nebyla marná: přes zřetelný a nijak zvlášť skrývaný punc estébáctví se Zeman těšil v normalizačním Československu mimořádné divácké oblibě. Naposledy jej televize reprízovala právě před deseti lety, na jaře 1989.

Po listopadu se Třicet případů propadlo do nezájmu: díky přílivu nových informací a možností tehdy otevřená adorace komunistické diktatury načas nekorespondovala s veřejným míněním. Ale od poloviny devadesátých let se spolu s příchodem nostalgie po „starých dobrých časech“ chystal i velký majorův comeback. Tabu jako první prolomila před dvěma lety slovenská komerční televize Markíza. Přestože seriál běžel až pozdě v noci, divácký ohlas byl ohromující. Pár měsíců poté přišlo s nápadem znovu uvést Zemana i nové vedení České televize.

Soudě podle nejrůznějších anket přijala většina diváků plán s nadšením, ale objevil se i problém: proti se postavili političtí vězni, které kdysi různí Zemanové připravili o mnoho let života – a jejich kamarády často i o něj. Bylo proto třeba najít pro uvedení seriálu nějaký seriózně vyhlížející kabát. Televizní štáb se zamyslel a výsledkem je cyklus Třicet návratů: každá zemanovská podívaná začne pětiminutovým sestřihem dobových filmových týdeníků a skončí půlhodinovým dokumentem, který diváka poučí, v čem, jak a proč právě zhlédnutý příběh lhal. Podle vedení ČT se těmito dvěma přídavky seriál „odmytizuje“ a změní z komunistické propagandy v „odvážné pohlédnutí do tváře vlastním dějinám“.

Na celý proces „demytizace“ se kromě diváků mohou těšit i sami tvůrci někdejšího mýtu: jen režisér a autor řady scénářů Jiří Sequens si díky televizní službě demokracii přijde na pěkné peníze (za režii 10 % původního honoráře, za scénář 70 Kč/1 min.) za autorská práva. Ředitel Puchalský je přesto přesvědčen, že se to vyplatí. „Z průzkumů nám vyšlo, že proti uvedení seriálu je zhruba jen 20 % diváků,“ prohlásil minulou středu. „A zjistili jsme i to, že diváci vnímají projekt jako jeden celek.“

To se fakt stalo

Možnost ověření, jak na plány mladého ředitele reagují diváci, nabídl ještě tentýž den terénní průzkum. Česká televize jej tentokrát provedla v Chlumci nad Cidlinou, městečku na půli cesty mezi Poděbrady a Hradcem Králové. Právě tady na počátku padesátých let legendární bratři Mašínové při snaze získat zbraně k boji proti komunismu zastřelili místního příslušníka SNB.

Soudě podle anket přijala většina diváků plán vysílat Třicet případů s nadšením.

Ve dvou třídách chlumecké školní družiny posedává na židličkách zhruba třicítka místních obyvatel: složení vzorku odpovídá sociální struktuře města. Když se na obrazovce objeví známá znělka, sál zašumí. Diváci předem nevěděli, který seriál je čeká. Všichni napjatě poposednou, jen mladý muž s dvěma mobilními telefony v tašce, si na školní lavici otevírá Hospodářské noviny. Předváděný díl popisuje události roku 1951 a má název Strach. Děj je prostý: major veze svou ženu do porodnice. Sanitku, s jejíž osádkou se mladý major spřátelí, ale na další cestě přepadnou tři sadističtí teroristé, jednoho ze zdravotníků zabijí – a stejný osud později čeká i policistu na stanici, kam si vrazi přijdou pro zbraně.

„To se opravdu stalo,“ upozorňuje starší dáma svou kolegyni. Skupina záškodníků je samozřejmě na konci Zemanem odhalena a čeká ji zasloužený trest. „To bude ještě něco?“ ptá se znepokojeně asi čtyřicetiletý muž, když obsluha videa po šťastném konci mění v přístroji kazetu. Ano, na řadě je dokument o bratrech Mašínových, zjevné inspiraci tohoto Zemanova případu. „Ten člověk šel bránit komunismus k Veřejné bezpečnosti. A když jsme tenkrát přijeli do Chlumce, tak to prostě nebyl právě nejlepší den k tomu být u bezpečnosti,“ vzpomíná na incident z Chlumce do kamery Josef Mašín v americkém exilu. Jeho slova vyvolávají v sále vlnu pobouření. „No, to je, co?“ ozývá se z několika míst.

Pak je konec a diváci se trousí do jedné z tříd k debatě. Lidé z ČT si ji celou nahrávají na kameru, což diskutujícím zjevně nesedí. Ticho protrhne až šedivý, přísně vyhlížející šedesátník. „Ta omáčka kolem je přece jenom kvůli tomu, abyste mohli pustit ten seriál. Buď máte odvahu a chcete to pustit jako kriminálku, nebo ne, ale je zbytečné do toho tahat politiku.“ A za chvíli už debata běží naplno. „Já si jdu k televizi odpočinout a pobavit se a tohle není zábava, to je na přemýšlení. Někdo mi vyvrací to, co vidím,“ soudí rázná čtyřicátnice. „No, na Zemana se podíváme rádi, to je klasika a ty týdeníky nás zase vracejí do mládí,“ přizvukuje stejně stará sousedka. „A co dokument, jak se vám líbil?“ snaží se moderátor pátrat po Puchalským avizované „demytizaci“. „No, seriál řekl svoje, Mašínové taky, a teď si z toho člověk udělá názor,“ míní asi třicetiletý muž s knírkem. „A jaký je tedy teď váš názor?“ snaží se moderátor. „No, pro mě jsou to vrazi, vždyť zabíjeli nevinný lidi,“ zní rázná odpověď. „Ne, pro mě jsou to hrdinové,“ oponuje místní učitel dějepisu, ale navrch získávají jiné hlasy. „Každá doba má svý represe“, „když teď mladý někde na demonstraci něco rozbijou, tak policie taky zasáhne a nikdo se nediví“, „takovejch magorů, jako jsou Mašínové, máme dneska taky dost“. Závěrečné hlasování, zda má být seriál uveden, končí jednoznačně 16 : 1 pro reprízu.

„Ale ne, to by se nemělo, je to komunistická… nevím, jak to říct,“ hledá těžce slova starý muž, jediný oponent v sále. „Ale jen ať se mladý podívaj, v čem jsme žili. Nemusej se pořád koukat jenom na ty americký střílečky. Starší českej film nikomu neuškodí.“