Noční stávkový výbor sv. Václava

Ty jsi tady od začátku?

Jo, já jsem tady od pondělka, od dvacátýho.

Když jste tady spali, tak to muselo být asi dost drsný, ne?

To vlastně ještě nikdo nevěděl, jak se ty věci vyvinou a co bude dál, potom jsme zjistili, že se už něčeho dosáhlo, byť minimálně, ale lidi začali jít za náma, začaly nám vyjadřovat podporu ty podniky okolo. Třeba metro nebo tady ta mototechna, umožňovaly aspoň několika lidem tam přespat. V těch podloubích se moc spát nedalo, tam jsi sebou plácnul a zase jsi vstal, to se jinak nedalo.

Prej vám tady pomáhali esenbáci?

No, jednak ty dopraváci, co tu jsou, pak když jsou větší demonstrace, tak hlídáme tady magistrálu, protože spousta lidí se chce dostat na Václavák, ale magistrála musí bejt pro auta průjezdná. Takže kolem magistrály máme takovou pořádkovou službu a nebejt příslušníků dopravního inspektorátu, tak to nemůžeme nikdy zvládnout. Pak nám teda pomáhaj z metra, a když se objeví nějakej provokatér nebo někdo v silně podnapilém stavu nebo někdo vyloženě naštvanej, tak v tom okamžiku máme možnost je zavolat a voni si to s nima srovnaj. Taky oni sami, když nějakýho takovýho člověka uviděj, tak ho vezmou k sobě a projednaj to s ním. Domluvili jsme se, že to nebudeme řešit nějakým zatýkáním nebo odvezením na záchytku, akorát jde o to, aby takovýho člověka stáhli od toho manifestačního místa. My se s nikým prát nebudeme, to je jednoznačný, že nechceme žádný násilí. Vono neni těžký dokázat změnu režimu tím, že si seženu hromadu vojáků, samopaly a děla, převálcuju tu zem a nastolím svůj režim. My jsme se rozhodli, že tuhle válku vyhrajeme takovým studeným bojem, prostě dialogem, diskutováním, přesvědčováním, a chceme, aby ty masy lidí šly za náma, aby ty masy lidí pochopily, o co nám jde. Že nelze žít pod jedním názorem, pod jedním přesvědčením. V okamžiku kdy si na to lidi zvyknou, tak začnou akorát přikyvovat.

Můžeš mi popsat jeden den, jak vypadá na Václaváku, tady u toho koně?

Já to teda vezmu od půlnoci k půlnoci. Zhruba do dvou v noci, někdy do tří nám tady postávaj hloučky diskutujících lidí a dva řečníci nebo dva nějaký diskutéři tam spolu vedou dialog, k nim se přidávaj ostatní lidi, buď na jednu, nebo na druhou stranu. Každej má svůj vlastní názor a každej má právo se k tomu vyjádřit. Když se ty hloučky rozcházej, dejme tomu kolem tý třetí hodiny, tak pak je klid asi tak zhruba do půl pátý. Když začne jezdit metro, tak už tady máme noviny ze Svobodnýho slova, Lidový demokracie a Mladý fronty, který okamžitě začneme rozdávat mezi lidi, aby měli noviny, hned jak jdou do práce. Ty dlouhý fronty na noviny před stánkama způsobujou, že lidi choděj pozdě do práce, a my nechceme, aby kvůli dialogu docházelo k nějakýmu narušení národního hospodářství. No, lidi se scházej kolem toho koně, čtou si ty plakáty, ty dolní většinou obnovujeme, ty, co jsou nahoře, tam necháváme vyloženě už jako symbol. Uklízíme okolo koně, musíme seškrábat veškerej vosk ze svíček, který tam lidi postavěj, musí tady bejt naprostej pořádek.

Jezdí sem ke koni hodně lidí z venkova?

Jezdí. Když máme nový materiály, třeba z ČTK nebo z Občanského fóra nebo vod študáků, tak jakmile je přineseme sem na schody, tak lidi už začnou křičet já jsem ze Slovenska nebo já jsem támhle z jižních Čech nebo ze severních. Všichni říkaj, že na tom venkově je naprostá neinformovanost a že jedině díky tomu, že oni něco přivezou, ty lidi něco vědí.

Máte nějakej přímej kontakt s OF?

Máme přímej kontakt jak na OF, tak na městskou vysokoškolskou radu, tak na prakticky všechny fakulty, který jsou tady po Praze. Když je potřeba přinést nebo převézt nějakej materiál, tak jsou tady auta a lidi, který to obstaraj. My ale nespadáme pod nikoho, my jsme vyloženě nezávislej výbor, kterej podporuje politiku OF.

Já bych se chtěl vrátit k tomu koni, jak to tady všechno vlastně vypadá?

No ráno chodíme na snídani, tak po třech, po čtyřech, protože hlídka tady vždycky musí zůstat. Vystřídáme se, a pak začíná, my tomu říkáme neoficielně Volná tribuna, protože okolo podstavce svatýho Václava stojí hromady lidí a každej z nich by chtěl něco říct. My tam máme jen slaboučkej zesilovač a bedny. Ale kdo z těch lidí má co říct, tak může, protože to je volná tribuna. Vyslechneme si tam hlasy pro i proti, ale snažíme se zamezit nějaký vypískávání, protože to jsou tady lidi, který maj právo vyslovit svůj vlastní názor.

A takový lidi tam tedy taky vystupujou?

No samozřejmě, musej, protože pak by to nebyl dialog, ale monolog.

Zaznamenali jste nějakej zajímavej názor?

Byl tam jeden pán, nevím tedy, jak se jmenoval, ale máme to v archivech zaznamenaný. Ptal se, jakým způsobem budou probíhat svobodný volby, když nemá možnost ty lidi poznat? Chvilku jsme s ním o tom diskutovali a on pak říkal, proč není druhý program v televizi vyčleněn jenom na přímé přenosy jednání vlády a různých vůdčích představitelů, abych si mohl vybrat, koho budu volit? Abych taky viděl, jak jednaj, jak se chovaj, jestli jsou schopný ten svůj názor prosadit, a abych si z nich pak mohl vybrat. Zcela správně pak řekl, že nelze volit člověka podle toho, jestli má jméno hezký, nebo vošklivý. Jako to bylo vlastně dodneška, to ti dali čtyři lístky a řekli tady máš lístky a chraň tě pánbu někoho vyškrtnout, nebo tě zavřeme, že jo. Podle mě to byl opravdu konstruktivní návrh, protože kdyby ty přenosy byly, tak bysme opravdu viděli, co jsou ty lidi zač.

Jakej máte názor vy na to, jak by to mělo dál pokračovat?

Opravdu jsme uvítali to zrušení čtvrtýho článku ústavy o vedoucí úloze komunistů u nás. Ale domnívám se, že úpravy těch ostatních dvou článků teda extra moc konstruktivní nejsou. Každopádně bych nechtěl, aby všechny tyhle jednání zase skončily jenom přesunem na šachovnici a eště ke všemu na šachovnici, kde jsou všechny figurky červený a která nezná jinou barvu. Pokud vláda odstoupí, tak by tam měli bejt zástupci všech politickejch stran, aby tam byli i dělníci, který viděj, jak to v těch fabrikách probíhá. Teď tam seděj takový takydělníci, který se jenom přesunuli do kanceláří. Prostě potřebujeme do vlády takový lidi, který se nedaj ovlivnit názorem jednoho nebo dvou, ale který budou přihlížet skutečně k tomu, co chce celej národ. Komunistická strana hodně poškodila ekonomiku naší vlasti. Když ji budeme chtít dát do pořádku, tak si budeme muset nutně na nějakou dobu utáhnout opasky. To je logický, protože když se chceme dostat ekonomicky na výši, tak do toho musíme nejdřív něco investovat.

Ještě zpět k tomu koni. Jak to tam probíhá?

Ty diskuse tam probíhaj prakticky nepřetržitě až do odpoledne, kdy dostáváme zase nový zprávy a letáky. Zhruba tak kolem osmý devátý hodiny končíme s tímhletím „komponovaným pořadem“, to nám uvádí náš moderátor, kterej si zve řečníky. Když to skončí, tak sklidíme aparaturu a sejdeme se v karavanu, který nám zapůjčila FS Barrandov, anebo se sejdem tady nahoře v prostorách domu potravin a potom se tak nějak hodnotí celej den. Je tam celej stávkovej výbor kromě hlídky, která pořád zůstává u koně. Řešej se problémy, který jsou mezi náma, což je pochopitelný, protože jsme tady pohromadě už moc dlouho. Je to tady velký nervový vypětí, protože každou chvilku se tu objeví fámy, že támhle jedou auta s policajtama nebo že odjinud jedou náklaďáky s milicema. Musíme to prověřovat a než se ověří, že je to fáma, tak jsou ty lidi vybičovaný na nejvyšší míru. Protože potom, co se stalo toho sedmnáctýho, se lidi bojej, nikdo se nechce nechat zabít.

A ty fámy běžej pořád, i dodnes?

Běžej furt, dokonce včera proběhla fáma, že na Prahu se stahujou vojska. Vyslali jsme auta s hlídkama, aby zjistily, co se děje, hlídky se vrátily s tím, že opravdu probíhaj nějaký přesuny vojsk. Ale protože nemůžeme sledovat televizi, tak jsme nevěděli, že pan generál Václavík řekl, že ty přesuny vojsk znamenaj odevzdání zbraní Lidovejch milicí. Než jsme si to prověřili, tak jsme na tu fámu skočili. Málem došlo k panice, protože každej udělal z pěti aut padesátiautovou kolonu, ze čtyřiceti vojáků udělal čtyřicet tisíc, no a pochopitelně strach tady je. Bojíme se logicky toho, abysme nedopadli tak jako v šedesátým osmým. Mně bylo tehdy jedenáct let, bydlel jsem na Vinohradech za rohem vod Tržnice a pamatuju si akorát, jak jsme s maminkou, s tatínkem a s dědou seděli v předsíni, protože jakmile se v okně pohnula záclona, tak se nemilosrdně střílelo. Kdyby se tohle mělo opakovat, tak by to odnesla spousta nevinnejch lidí. Jak už jsem tady předeslal, chceme všechno řešit rozumným dialogem, přesvědčováním.

Ještě bych se chtěl zeptat, jestli teda vy ukončujete diskuse, který probíhaj pod sochou sv. Václava.

Ano, my tam ukončujeme ten komponovanej pořad kolem devátý hodiny, protože od deseti hodin je noční klid a je zbytečný lidi proti sobě nějak zbytečně poštvávat. Většinou ten pořad lidi donutí k tomu, aby diskutovali sami mezi sebou, pak už jsme tam s mikrofonem vlastně zbytečný, protože ty lidi se tam vrhnou do rozhovorů sami mezi sebou. Když vidím, jak tam diskutujou ty hloučky, a jsou to hloučky dost živě diskutující, tak mám bezvadnej pocit, že se něco povedlo, že se lidi přestali mezi sebou štěkat, hádat se a že se začli konečně mezi sebou normálně bavit.

Chci se vás ještě zeptat, co vám tady schází, co byste potřebovali.

Jediný, co nám tady schází, ale co nikdo nemůže obstarat, je teplo. Ale lidi jsou strašně hodný, nosej nám horkej čaj, kafe, kolikrát už se stalo, že donesli krabici koláčů a buchet, co upekli. Je to krásnej pocit, když vidíte, že ty lidi za náma stojej, že jsou za náma a maj velkou radost, že se konečně něco pohnulo, že skončí diktatura komunistů. Že skončí ten jejich, nechci říkat rodinnej podnik, ale taková manufaktura komunistů.

Takže nálada je dobrá?

Nálada mezi lidma i mezi náma je výborná. My jsme trochu nemocný, ale OF Záchranné služby pro nás udělalo výbornou věc, občas sem jezdí doktoři a prohlídnou nás, ale my jsme vlastně zdraví, nás hřeje to nadšení pro tu věc.