Před několika dny byl na zasedání předsednictva Občanského fóra zpozorován příslušník StB známý pod jménem Prchal. Tento muž s pěti dalšími spolupachateli ještě před několika málo týdny, během diskusního večera na Karlově mostě, mlátil a vyhrožoval shozením z mostu 20tiletému členu Mírového klubu Johna Lennona Stanislavu Pencovi. Tentýž příslušník StB řídil noční únos spisovatele Petra Placáka do křivoklátských lesů, kde ho zbili a nechali ležet.
Jaký zájem přivedl tohoto důstojníka StB na jednání Občanského fóra? Než se podařilo zjistit, co svou přítomností sleduje, utekl. Zprávy o anonymních dezinformačních letácích a provokačních letácích se množí. Svědectví mluví o civilistech, kteří tyto letáky vyhazují v noci z aut a strhávají letáky a dokumenty Občanského fóra.
Netvrdíme, že všichni musí být příslušníky StB, ale musíme se ptát, kým je dnes tento obrovský, čtyřicet let budovaný aparát kontrolován. Kdo ho řídí a zda můžeme věřit ujištěním, „že složky bezpečnosti nepůjdou proti lidu“. Otázkou je, jak příslušníci těchto složek chápou lid a jeho vůli. Jedním z požadavků Občanského fóra je i vyšetření brutálního zákroku proti pokojně manifestujícím dne 17. 11. 1989. Ale tyto zákroky byly brutální ve všech případech od manifestace k 20. výročí vstupu vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR přes Palachův týden až po listopadovou tragédii na Národní třídě. Přímých svědků těchto násilností je dost, odehrály se totiž přímo na veřejnosti. Ale je třeba upozornit na brutalitu příslušníků tajné policie, na jejich surové metody uplatňované proti aktivistům nezávislých iniciativ, proti chartistům, proti kulturnímu undergroundu 70. let. Pár příkladů z 80. let, které měly uspíšit občanovu žádost o vystěhovalecký pas: pálení prstů zapalovačem písničkáři Vlastovi Třešňákovi, surové zbití Ziny Freundové, služební pistole namířená na hudebníka Vratislava Brabence. Všichni víme, že Pavel Wonka zemřel ve věznici na následky surového zacházení. Dosud nevíme, kdo u toho byl. A nestalo se vůbec nic, aby se tyto hrůzy přestaly opakovat. Nestalo se vůbec nic, co by umožnilo kontrolu veřejnosti nad nápravnými zařízeními, nemluvě už o služebních místnostech StB.
Část zjistitelných případů zneužívání a porušování zákonů eviduje Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. Nad mnohými přechází mráz po zádech, především kvůli všemocnosti a nekontrolovatelnosti StB. Dnes se hovoří zvláště o pohotovostních jednotkách a Lidových milicích. Myslíme si, že je nutné upozornit i na tajné vykonavatele státní moci.
